Jak dělá liška, aneb „Shut the Fox Up!“

  Youtube.com a jiné polo-sociální interaktivní weby pracující s konceptem produsage, ve kterém se maže rozdíl mezi tábory autorů obsahu a jeho uživatelů, již v minulosti dopomohly nemálo hudebním interpretům k nesmrtelné slávě. Globální užívání služeb těchto stránek umožňuje zručným producentům jedním videem zasáhnout doposud nevídané množství lidí. Jaký je však návod na úspěšný hudební videklip, jehož sledovanost se počítá v devítimístných číslech? Ze zkušeností s virálními videi víme, že nejslibnější kombinací charakteristic daného videa je chytlavá a jednoduchá taneční melodie (aby vám utkvěla v hlavě už po jednom zahrání a aby se na ní dalo tančit v klubu), specifické taneční pohyby interpreta (jedinečné, ale dost jednoduché na to, aby je i taneční amatéři dovedli napodobit), humor a nadsázka (často ve formě parodie), kontroverze (protože i negativní reklama je reklama) a dobrý marketing.

Že právě specifický taneček je klíčem k úspěchu dokázal před šesti lety nevídaný úspěch singlu Crank That rappera Soulja Boy, jehož poskakujícím stylem tancovali v roce 2007 snad všichni američtí středoškolácí na plesech napříč celými Spojenými státy. Od té doby si každý interpret aspirující na smash hit mezi videoklipy uvědomuje důležitost zakomponovat do videa i specifické taneční pohyby.

Ideální ukázkou videa, ve kterém se všechny výše uvedené charakteristiky spojují v jedno, je kdysi všudypřítomný Gangnam Style od jihokorejského interpreta PSY.

Primitivní melodie, kterou jsme byli nuceni minulý rok poslouchat na každém rohu, je v chytlavém refrenu téměř instrumentální, takže překonává veškeré jazykové bariéry jinak marginální jihokorejštiny. Hlavní obchodní značkou klipu se však stal především typický „jezdecký“ taneček, který byl napodobován a parodován celebritami i plebejci po celém světě. Klip je zábavný a jeho fanoušci vyzdvihovali především jeho nadsázku a parodii mainstreamových videoklipů. Otázku, jestli se díky nejvyšší sledovanosti v historii Youtube nestal sám Gangnam Style mainstreamem, nechť si každý zodpoví sám. Nicméně klip měl všechny předpoklady stát se celosvětovým hitem a raketový vzestup sledovanosti ukazuje, že potenciál virálních videí využil naplno. Dnes je Gangnam Style se svými téměř dvěma miliardami shlédnutí nejsledovanějším videem na Youtube. Zjištění, že tento recept funguje, využil především sám PSY, a to ve svém dalším hitu, ve kterém celý koncept zopakoval – nová chytlavá melodie, nový taneček, a Gentleman dosahuje téměř 600 milionů shlédnutí.

A že tento recept funguje i nadále dokazuje nejnovější hvězda virálních hudebních videoklipů. Když norští bratři Bard a Vegard Ylvisaker, vystupující pod jménem Ylvis, natáčeli videoklip k písni The Fox, těžko říci, jestli očekávali, že bude mít takový úspěch. Nicméně recept, který do té doby neznámí komedianti při produkci klipu použili, otevíral jejich výtvoru velkou budoucnost. Jejich až bolestivě primitivní hudební počin zpívaný v angličtině je o tom, jaké zvuky vydávají různá zvířata, a také hlavně o tom, že se neví, jak vlastně dělá liška. Refren pak sestává z různých skřeků a uši trhajících zvuků, které nabízí alternativy, jaké zvuky možná liška vydává.

Video se stalo o to známější, že na něj vznikly četné parodie a remaky, které například refrén nahrazují skutečnými liščími zvukovými projevy. Pozitivní recenze na videoklip, který sestává z tancování v lese a z řady zvířecích převleků, především vyzdvihují vtipnost, účelnou trapnost a absurditu videoklipu, který tak paroduje a poněkud zesměšňuje současnou taneční hudbu. Píseň je kontroverzní hlavně díky svým iritujícím, nesnesitelným refrenům, které z poslechu činí čiré utrpení.

   Co je však třeba říci je fakt, že i přes svou údajnou vtipnost a nadsázku je The Fox především velice dobře vystavěný komerční produkt, který cíleně splňuje všechny požadavky virálního videa. Na jednu stranu píseň paroduje a zesměšňuje moderní taneční hudební scénu, na druhou stranu se nebojí využívat typických postupů taneční hudby a z The Fox je tak taneční hit, na který si mohou mladí lidé zatrsat v klubu. A velice dobře zvládnutá audio produkce písně naznačuje, že jejímu zvuku někdo věnoval hodně času a úsilí. S domnělou spontánní ujetostí, se kterou se píseň snaží interpretovat, kontrastuje také fakt, že výše zmiňované parodie a předělávky uploadované na Youtube jsou ze strany držitelů práv k písni The Fox tvrdě trestány a videa musí být z Youtube houfem stahována. Důvodem může být neustále se zvyšující komercializace Youtube, spojená s čím dál tím více se rozšiřujícím umisťováním reklam na stránky. Co tedy začínáme pozorovat v případech, jako je The Fox, je zneužití myšlenky produsage. Autoři, vydávající se za „jedny z mnoha“, dovedou velmi dobře kalkulovat s možnostmi a specifiky virálních videí a vyrábí tak videa šitá na míru širokému publiku. Odmítáním kreativních reakcí na své video pak víceméně podkopávají koncept produsage v tom, že zatlačují diváka zpět do pasivity a nedovolují aktivní interakci všech zúčastněných, která jinak produsage definuje.