Sunday, November 24, 2013

Poctivé produžívání

Je využití díla to samé jako využití autorského práva? Má podstata Webu 2.0 nějaký vliv na to, jak vnímáme autorské právo? Lze v prostředí "rip, mix and burn" nalézt konsensus mezi autory původního díla a tvůrci z řad jeho uživatelů?

Polemikou o těchto a jim podobných otázkách se zabývá v článku "Digital Fair - Prosumption and the fair use" doktor Steve Collins z Macquarie Univerzity v Austrálii.

Steve Collins vystudoval práva (též v souvislosti s kyberkulturou nebo "fair use") a jako pedagog působil na South East Essex College ve Velké Británii a pro několik institucí zabývajících se profesními kvalifikacemi. Pedagogická činnost zahrnovala široké spektrum oborů - od médií, přes hudební a informační technologie po právo. Dnes přednáší na katedře mediálních, hudebních, komunikačních a kulturních studií a je součástí několika oborových, fakultních a univerzitních výborů. V rámci výzkumné činnosti se Steve Collins věnuje zejména technologii, hudební produkci, kreativitě a autorskému právu.

Problematikou autorského práva také naplňuje výše zmíněný článek, vydaný v září 2010 periodikem Journal of Consumer Culture.

Pojem Web 2.0 je charakterizován průnikem a mlhavou hranicí mezi vrstvou autorů a vrstvou uživatelů, konzumentů. Pro spojení těchto zmiňovaných, dříve víc oddělených vrstev společnosti se vžil, ne zcela nový, pojem "prosumer" (production a consumption). Dostupný hardware a software, uživatelsky přívětivé aplikace pro vytváření a sdílení obsahu na internetu umožnily ve velkém se širokému publiku stát zároveň širokou a hlubokou studnicí kreativity a spoluvytváření.

Častý charakter této tvorby Steve Collins popisuje slovy "rip, mix and burn", zhruba přeloženo jako "zkopíruj, smíchej a vypal". Tato definice sama o sobě napovídá, že mezi "prosumerem" a držiteli autorského práva může docházet a také, jak na konkrétních příkladech Steve Collins ukazuje, dochází k pnutí. Zatímco jedni takové využívání díla považují za porušování svých autorských práv, druzí o něm smýšlejí jako o "fair use".

"Fair use", termín právního řádu Spojených států, též překládaný jako poctivé využití, je principem omezující rozsah autorských práv. Toto omezení, nebo spíš umožnění řádného využití autorského díla, se týká kritiky, komentářů, zpravodajství, studia, výuky nebo výzkumu. Pro posuzování, zdali při použití autorsky chráněného materiálu šlo o "fair use" se soudy USA řídí čtyřmi faktory.

Smysl "fair use" Collins shledává v regulaci autorského práva, jakési "pojistky proti utiskujícímu monopolu" a u autorského práva zdůrazňuje jeho funkci podporovat rozvoj. "Fair use" by zároveň nemělo sloužit jako všeobecná výmluva pro porušování autorských práv. Soudy nakládají s "fair use" opatrně, zmiňované čtyři řídíci faktory nejsou všeobjímající a v případě sporu je tak ponechán prostor pro rozhodnutí soudu dle specifik případu. Nicméně pro nezávislé autory může takový spor být nákladný a velmi riskantní. To komplikuje vytvořit životaschopný výklad "fairness", tedy poctivosti jako právního pojmu.

Souhrnná otázka "Jak měřit poctivost v digitální době" protíná celý článek a jeho autor v kapitole otázce přímo věnované uvádí dva sporné příklady - stáhování televizních pořadů pomocí torrentů dlouho před jejich vysíláním v místní televizi nebo stahování skladeb ve formátu MP3, pokud dotyčný vlastní stejné skladby na gramofonové desce. K příkladům se později vrácí při polemice nad jedním z možných vymezení poctivosti otázkou, zda činnost, uvedená v prvním příkladě, může mít vliv na sledovanost pořadu ve chvíli jeho skutečného odvisílání v televizi. Jedním z faktorů, od kterého nelze odhlédnout je masovost takové činnosti. Dalším je míra, kterou odvozené dílo může ovlivnit život originálu - zejména tedy jeho prodejnost. K příkladu rodinného videa, které kvůli obsahu sotva slyšitelné nahrávky populární písničky bylo odstraněno z YouTube pokládá otázku, nakolik daná veřejně dostupná nahrávka mohla ovlivnit nákupy alba, které písničku obsahovalo. Tvorbu, jejíž učel je odlišný od účelu v ní se vyskytujícího převzatého díla Collins popisuje jako použití díla samotného, nikoliv použití autorského práva na dílo.

Jako dobrý příklad vymezení poctivosti autor článku uvádí Documentary Filmmakers' Statement ohledně "fair use", který našel úspěch napříč zúčastněnými stranami.

Přesto, že v České Republice neexistuje "fair use" náš nynější právní řád obsahuje v Autorském zákonu, Díle 4., tzv. Výjimky a omezení autorského práva. S "fair use" se překrývaj tzv. volná užití a tzv. bezúplatné zákonné licence. V rámci těch jsou z autorského práva vyňata např. školní představení. Případ z roku 2002, kdy Ochranný svaz autorský zakázal mostecké základní umělecké škole dětské představení muzikálu Kočky, by byl dobrým odrazovým můstkem pro ponoření se do problematiky autorského práva u nás. Nicméně tím, že většina sítí a služeb skrývajících se pod magickým názvem Web 2.0 má sídlo na území USA čelí čeští produživatelé naprosto totožným problémům, vymezením a výkladům jako Steve Collins, původem angličan, žijící v Austrálii.

 

Zdroje:

Posted by at
Labels: , , , , , ,

No comments:

Post a Comment

Subscribe to: Post Comments (Atom)