Online
pirátství a anti-pirátství je již zakotveným konceptem (nejen) politické debaty.
Skutečnost, že lidé po celém světě sdílejí společně data, dovedla filmové a
hudební společnosti k založení mnohých proti-pirátských organizací pro
ochranu vlastnictví autorských práv. Online pirátství je ve veřejných
debatách nejvíce spojováno s protizákonným poskytováním a stahováním
hudby, filmů a softwarů. Jen zřídka se o něm uvažuje jako o nějakém silném
globálním hnutí. Pirátství ale nemá jen etický a právní charakter.
Kdy a jak?
S rapidním
nárůstem uživatelů internetu od 90. let, se zvyšující se rychlostí internetu,
příchodem technologií jako mp3, sdílením peer-to-peer a příchodem Napsteru v roce
1999 se online pirátství vyvezlo z undergroundu do mainstreamu. Pirátství přestalo
být záležitostí geeků a hackerů, stal se z něj celospolečenský fenomén.
Studie
Autoři
článku The subpolitics of online piracy: A Swedish case study Simon Lindgren a
Jessica Linde ze Švédska uplatňují sociologickou perspektivu na akt sdílení
souborů. Jedná se o teoretickou práci, která však využívá dat několika
předchozích kvalitativních výzkumů ze Švédska, které jsou založeny na
rozhovorech s mladými lidmi, kteří sdílejí soubory. V textu se snaží
najít vztah mezi kolektivním jednáním, produkcí vědění a online pirátstvím. Zabývají
se změnou ve formě politického aktivismu, především u mladých lidí. Dále je zajímá, zdali může být
online pirátství chápáno jako sociální hnutí.
Sub-politika a sub-aktivismus
Lindgren
a Linde se v textu zabývají koncepty sub-politika a sub-aktivismus.
Beck
charakterizuje sub-politiku jako typ politiky, který se vymezuje vedle
tradičního systému a často je spojen s konkrétním problémem. Uvádí také,
že skutečnost, že se lidé nezajímají o tradiční formy politiky, ještě
neznamená, že o ní nemají přehled a že je politika vůbec nezajímá.
Bakardijeva
zavádí termín sub-aktivismus, kterým navazuje na Becka. Sub-aktivismus má být
třetí úrovní občanské participace. První jsou formální instituce politiky,
druhá Beckova sub-politika. Sub-aktivismus se pak nachází více v soukromé sféře
a menších sociálních světech.
Lindgren
a Linde tvrdí, že online pirátství lze chápat ve smyslu obou těchto konceptů.
Švédský případ
Švédsko
je známé jako domovská země pro-pirátské perspektivy, organizací jako The
Bureau of Piracy (TBP) nebo The Pirate Party (Pirátská strana). Obě tyto
organizace jsou významně propojeny. TBP bojuje za práva lidí, kteří se octli v právním
sporu pro poškozování autorských práv. Tato organizace vznikla mimo jiné proto,
aby neviditelná masa (sdílejících) lidí měla zastoupení ve veřejných debatách. Ve
Švédsku tak proti sobě stojí The Swedish Bureau of Anti-Piracy a The Bureau of
Piracy s podporou Pirátské strany. Tyto organizace hrají hlavní roli konfliktu
a debatě.
18 % Švédů se věnuje aktivitám souvisejícím s online pirátstvím.
Ve věku 16-25 je to dokonce 50 %.
Co v ČR?
Česká
pirátská strana je velmi aktivní v boji za občanské svobody, efektivní
využívání technologií a možnosti sdílení informací. Vehementně se snaží o pochopení skutečnosti, že ´odkaz není zločin´.
Tři typy pirátů
Na
základě dat byly sestaveny tři hlavní typy pirátů – každodenní, politický a inovativní.
Jedná se o ideální typy, tudíž v praxi nejsou takto zřetelně oddělené a
mohou se prolínat.
Pro
každodenní piráty je sdílení souborů návyk, je to obyčejná činnost jako např. čištění
zubů. Z výzkumu vyplývá, že někteří aktéři o morálním, politickém nebo
právním aspektu vůbec nepřemýšlí. Sdílení souborů nechápou povětšinou politicky,
je to otázka pohodlí. Je to snadná možnost, jak konzumovat kulturu. Tento typ
lze považovat spíše za novou formu volnočasové aktivity pro ´mládež´.
Pro
jiné je však pirátství skutečným aktem revolty. Političtí piráti např. nechtějí dávat peníze
při vstupu do kina organizacím, proti kterým bojují ve virtuálním světě, tak si
film raději stáhnou. Pro politického piráta je to cesta k existenci, ve
které není tlačen silou ke konzumu.
Inovativní
piráti jsou pak nadšenci, kteří se zabývají novými možnostmi technologii v souvislosti
se sdílením dat, než otázkou politickou.
Už
z tohoto členění je patrné, že toto hnutí je velmi heterogenní.
Sociální hnutí
Lindgren
a Linde definují sociální hnutí podle Eyermana a Jamisona jako „skupinu lidí se
společnou činností vedoucí ke změně společnosti v nějakém směru a tato
společná činnost je zakotvena v nějakém sociálním konfliktu.“ Otázkou pak zůstává,
pokud je pirátství uvědomělým sociálním hnutím s ideologickou myšlenkou,
jaká je základní idea a zájem, který hnutí charakterizuje.
Hnutí
na internetu jsou však daleko více abstraktní než tradiční sociální hnutí. Už
samotná absence lídra, spolupráce lidí, kteří se nikdy skutečně nepotkali nebo
spolu nemluvili ani skrze počítač. V dnešní době je proto důležité vyvarovat se hledání
politiky na špatných místech, politiky se totiž formují na nových místech.
Online
pirátství je vystavěno na angažovanosti velkého počtu lidí, především pak
velkého počtu lidí po celém světě, kteří data poskytují. Je mnoho různých typů
motivace pro stahování i poskytování souborů. Považuje se tedy každý člověk, který
se účastní online pirátství za člena nějakého sociálního hnutí, jehož identitu
vytváří? Můžeme toto hnutí, jelikož je rozprostřeno po celém světě, popsat jako
jedno velké globální, jak bývá činěno ve veřejných debatách. Podle autorů
článku je odpověď na obě otázky ´nikoli´.
Třetí vlna sociálních hnutí?
V 19.
století vznikala první sociální hnutí jako reakce na podmínky dělníků v průběhu
průmyslové revoluce. Druhá vlna (nových) sociálních hnutí je spojena s transformací
po 2. světové válce a největší síly dosahovala v 60. a 70. letech 20.
století.
Dle
autorů studie v současnosti čelíme třetí vlně sociálních hnutí, která je
spojena s novými technologiemi a nelze je srovnávat pomocí technik
používaných pro tradiční sociální hnutí. V návaznosti na tento postoj
považují online pirátství za sociální hnutí.
No comments:
Post a Comment