ŠEPTANDA aneb Kolektivní inteligence  

Jasnou definici kolektivní inteligence snad nalezneme u sociálního hmyzu - u mravenců nebo včel. U těchto živočichů jde o základní životní principy, jako jsou zajišťování potravy, péče o obydlí (a to včetně stavby), obrana, atd. U člověka se kolektivní inteligence z určitého úhlu pohledu může nazývat šeptandou. A k tomu v současnosti vylepšená moderními komunikačními technologiemi.

Odjaktěživa slýcháme o rčení „jedna pani povídala“, neboli říká se že…. Co to vlastně znamená? Zjistili jsme kolektivně, že některé věci jsou lepší než ty jiné? Je dobré koupit okurky v Penny a ne v Bille? Nebo to bylo naopak? A pak, je to skutečně pravda?? Před vznikem a rozšířením internetu, se jedna-pani-povídala využívala poměrně hodně často. Mám-li trochu odlehčit téma, navrhuji, že důkazem je lidová slovesnost a předávání písní a básní z generace na generaci. Ale co se „řečí“ týká, šíření od zdroje bylo pomalé, avšak možná o to pečlivější. Otázka správnosti, korektnosti toho kterého prohlášení se příliš neřešila – ovšem konec konců vlastní zkušenost je nepřenositelná, takže ať už to byla nebo nebyla pravda, většinou si to každý chtěl vyzkoušet na vlastní kůži. Například – mastičkářka z Horní Dolní dokáže zázračně uzdravit. A člověk se trmácel až do Horní Dolní, aby zjistil, že mastičkářka je velká podvodnice. Postupem času, s příchodem nových technologií, se tradiční šeptanda rozšiřuje, tok informací se zrychluje. Kolektivní inteligence však dostává zabrat, protože ztrácí důvěryhodnost. Není to zas tak úplně dávno (popravdě – je – bavíme  se o polovině devadesátých let MINULÉHO STOLETÍ!! – a já byla u toho), kdy se postupně internet rozpínal v českých, moravských a slezských domácnostech, a kdy (zase díky šeptandě) se tradovalo, že informace na internetu nejsou zas tak pravdivé. Chtěli jste jít do kina? Koukli jste na internet a stejně hrozilo, že se v daný čas a na daném místě nic odehrávat nebude. No ale to se také dost začalo měnit, nač mít internet a v něm nespolehlivé informace? Takže se součástí gůglování stalo ověřování informací – prostě hledáte u odlišných zdrojů a aritmetickým průměrem vyjde pravda, za kterou stojí kolektivní inteligence, prostě většina jasně musí mít pravdu. Kolikrát se takhle napálili soutěžící oblíbené televizní soutěže „Chcete být milionářem?“? Na jednoduchou otázku hledali soutěžící odpověď u publika, a? Kolektivní inteligence průkazně selhávala….nebo se jednalo o záškodnictví iniciované kolektivní závistí?? Takovým pozdějším internetovým otazníkem se stala rozšířená – rovná se oblíbená – internetová encyklopedie wikipedie – ať už česká nebo

anglická verze. Opět šeptandou, tedy prověřeno kolektivní inteligencí, tedy jedna-pani-povídala metodou se člověk dozvěděl, že sice ve wikipedii najdete všechno, ale jsou tam chyby a tedy jako zdroj je nepoužitelná, protože je nedůvěryhodná! Ajajaj – co teď? No zlehka se přesouváme do současnosti, kde se nám v souvislosti s posledním politickým děním potvrzuje, že kolektivní inteligence, zejména ta spjatá s tolik oblíbenými sociálními sítěmi není směrodatná natož pak neomylná. Vzpomenete si, kdo by byl býval podle facebooku kolektivně inteligentně prvním přímo zvoleným prezidentem? Škoda – netrefa! Kolektivní sociálně zasíťovaná inteligence byla těsně vedle jak ta jedle. A co poslední volby do poslanecké sněmovny? Neukazovala moderně technologizovaná kolektivní inteligence na trochu jiný výsledek? Taky škoda - netrefa. Ale co z toho všeho vyplývá pro běžného uživatele všech zobecňujících pouček, wikipedií, šeptand? Já říkám tohle: Na každém šprochu pravdy trochu, ale je třeba i takový šproch brát s rezervou. Podle Pierra Levyho je pak zřejmé, že kolektivní inteligence posílená novými médii může silně ovlivňovat chod dějin…

zdroj:

Pierre Levy - Collective Intelligence

wikipedie.cz