Diskuze online vs. z očí do očí

Za vytvořením článku stojí trojice autorů – Korejec Young Min Baek (Soul National University), Polka Magdalena Wojcieszak (IE University) a Američan Michael X. Delli Carpiny (University of Pennsylvania). Nejzkušenější z této trojice výzkumníků je profesor Carpini, který se věnuje výzkumu vlivu amerických občanů na politiku země a také problematice masmédií. Výzkumy profesorky Magdaleny Wojcieszak se zabývají především politickou komunikací, veřejné mínění a jeho ovlivňování masmédii. Nejmladší spoluautor Young Min Baek se zaměřuje především na komunikační studia – zkoumá povahu a strukturu jejich komunikace.

Autoři si ve svém výzkumu stanovily za cíl porovnat online a offline deliberace v americké společnosti a zkoumat především jejich účastníky, motivaci vzniku, proces samotný a jeho výsledky. Slovo deliberace vysvětlujíc jako „veřejnou diskuzi nad sociopolitickými tématy, která je otevřena každému, jehož se probírané téma dotýká“. Sami autoři však přiznávají, že v obou typech komunikace je dosažení otevřenosti omezené – deliberace často mívají elitářskou povahu a jsou nepřístupné lidem vyčleněným na základě rasy, národnosti, pohlaví či příslušnosti k sociální třídě. Odborná veřejnost vkládala velkou naději v příchod internetu, ovšem otázka nakolik přinesl zlepšení situace, je značně diskutabilní.

Diskuze online

Ačkoli byla provedena celá řada výzkumů zaměřených na online a offline deliberaci, jak autoři podotýkají, jen minimum z nich se zaměřilo na jejich vzájemnou komparaci. Tuto mezeru chtějí zaplnit právě Baek, Carpiny a Wojcieszak. Výzkumné otázky, které si kladou, jsou následující – „Kolik lidí se účastní online a offline deliberací?“, „Kdo jsou tito lidé a jaká je jejich motivace k účasti?“, „Jak se jednotlivé deliberace liší?“ a „Mají online a offline deliberace rozdílný dopad na občansko-politickou situaci v zemi?“.

Na internetu nelze člověka soudit podle vzhledu

Online komunikace má některé nesporné výhody. Kromě toho, že zpřístupňuje diskuzi mnohem širší skupině lidí, než je tomu v případě offline debat, umožňuje každého jednoho člověka soudit výhradě na základě obsahu jeho sdělení. Na rozdíl od offline debat tak internet odbourává předsudečné stereotypní vnímání lidí na základě jejich vzhledu či neverbálního vystupování.

Další výraznou výhodou online komunikace je, že umožňuje setkávání lidí, kteří sdílejí velmi specifický zájem. Zatímco offline komunikace má tendenci se zabývat především aktuálními celospolečenskými tématy, na internetu se mohou uživatelé shluknout okolo otázek, které jsou významné jen pro úzkou skupinu lidí. Pozoruhodný je také fakt, že offline rozmluvy vždy mají tendenci vést ke shodě a přijetí společného stanoviska, což pro internetové debaty není typické, díky čemuž si po celou dobu zachovávají větší názorovou rozmanitost.

Složení internetových diskusních fór zůstává disproporční

Jak poznamenávají někteří výzkumníci, ačkoli teoreticky internet nabízí možnost zapojit se do rozpravy každému, rozmanitost diskutujících na online fórech se příliš neliší od offline skupin. To lze vysvětlit rozdílnými možnostmi přístupu na internetu, prioritami využití volného času, vzděláním a také ostychem vznikajícím sociální exkluzí, který si její obětí přenášejí i do online světa. Skutečným rozsahem tohoto fenoménu se dosud žádný výzkum nezabýval a autoři si jej kladou za cíl zmapovat ve svém výzkumu.

Autoři pro zodpovězení svých otázek využívají již existující výzkum

V roce 2003 proběhl rozsáhlý telefonický výzkum, který na vzorku tisíce Američanů měřil míru participace na deliberativních rozpravách a jejich výsledky. Vzhledem k tomu, že publikum rozlišil na lidi, kteří se účastnili online a kteří offline debat, přinesl výsledky relevantní pro trojici autorů článku. Vzhledem k tomu, že výzkumníci se nezabývali komparací výsledků online a offline deliberací, lze z již existujících dat vyvodit odlišné závěry.

Diskuze z očí do očí

25% lidí na otázku, zda se v poslední době zúčastnili nějaké offline rozpravy o společensky významném tématu odpovědělo kladně, v případě offline rozpravy odpověděly kladně jen 4% lidí. Skupina respondentů, kteří se zúčastnili obou rozprav, byla tázána na každou otázku dvakrát, proto nezkreslují výsledky komparace online a offline deliberace.

Po první otázce následovala skupina otázek na osobní charakteristiku (rasa, věk, vzdělání aj.). Dále byli respondenti tázáni na důvod, proč se rozpravy účastnili (různé důvody, u každé sémantický diferenciál) a jejich emociální reakce na rozpravu (sémantický diferenciál u jednotlivých emocí). Dále jim byl položen dotaz, nakolik vnímali účastníky debaty jako rozmanité a co podle nich byly její hlavní funkce (znovu sémantický diferenciál). Závěrem výzkumníci položili otázky zjišťující, zda výsledkem debaty byla shoda na společném budoucím kroku a zda se na něm sami respondenti podíleli.

Výzkum vyvrátil celou řadu nadějí vkládaných v online komunikaci

Ačkoli lidé debatující online byli ve výrazné menšině, ve skupině mladých bílých zaměstnaných mužů byla účast v online rozpravě o něco pravděpodobnější než účast v offline rozpravě. Průměrná charakteristika účastníka internetové deliberace ve srovnání s účastníkem offline deliberace není nijak lichotivá – ukázalo se, že je méně vzdělaný, méně tolerantní, méně se zajímá o politiku a efektivita online debaty je obecně nižší.

Jako nejčastější důvod účasti v debatě uvedli respondenti dopad probíraného tématu na své okolí, dále to, že účast v diskuzi považují za svou občanskou povinnost a třetí nejčastější odpovědí byl dopad tématu na respondenta samotného. Účastníci offline deliberací častěji uváděli jako důvod občanskou povinnost a dopad na okolí, účastníci online deliberací zase vlastní zájem o téma a dopad tématu na ně.

Co se týká vnímání rozmanitosti účastníků rozpravy, pak je u obou skupin obdobná. Účastníci online i offline komunikace nejčastěji uvedli, že jejich skupina byla nejrozmanitější z hlediska (v tomto pořadí) věku, pohlaví, příjmu a rasy. Výrazně rozdílnější je ovšem prožívání emocí. Účastníci offline rozmluv častěji prožívali entusiasmus (na stupnici 1-10 v průměru 6,59 oproti 4,70) a pochopení pro ostatní názory (6,20 proti 5,26). Pro účastníky offline deliberací je naopak typičtější hněv (3,48 proti 2,77).

Zároveň se ukazuje, že i funkce deliberace se liší v závislosti na tom, zda probíhá online či offline. Ve všech čtyřech funkcích (obohacení vědomostí, hledání shody, mobilizace k akci a výměna rozdílných názorů) získala na škále důležitosti vyšší hodnocení offline komunikace. Zdá se tak, že jí lidé prostě přikládají větší význam.

Offline komunikace zvítězila také v otázce dosažení shody a vytvoření akce. Shody bylo dosaženo výrazně častěji právě v komunikaci z očí do očí (49% proti 17%) a s více než trojnásobnou pravidelností ji následovala akce (aritmetickým průměrem součtu možností 1=ano a 0=ne vznikl výsledek 0,30 proti 0,1).

Jak chápat výsledky výzkumu?

Teoretici se dosud neshodli na tom, jak vnímat příchod online deliberace. Jejich názory nejsou jen různé, ale často vyloženě protichůdné. Zatímco někteří tvrdí, že online svět přináší možnost účastnit se deliberace nezávisle na svém společenském postavení, jiní online deliberaci zavrhují a tvrdí, že přináší jen úpadek.

Rozdíly závisející na pohlaví, rase, příslušnosti k sociální skupině atp. jsou znatelné i na složení internetového publika. Výrazně se na tom však podílí fakt, že různí lidé mají s různou pravděpodobností přístup na internet, ovšem deliberace samotná už v online světě opravdu může být více nezaujatá a neovlivněná předsudky než v případě komunikace z očí do očí. Pozoruhodným faktem je také to, že lidé účastnící se deliberací mívají mnohem vyhraněnější a extremističtější názory než většinová společnost. Je zapotřebí podniknout další výzkumy, abychom zjistili důvod – tito lidé se buď mohou účastnit deliberací proto, že mají extremistické názory, nebo naopak může k ostrému vyhranění jejich názorů dojít až důsledkem deliberací.

Lidé na internetu hovoří o všem - třeba o tom, že by spolucestující v tramvaji klidně pacifikovali střelbou. 

Přestože by se snad podle výsledků výzkumu mohlo zdát, že internetová deliberace je méně efektivní než ta osobní, podobný závěr by byl unáhlený. Výzkum byl založen na pouhém tázání se samotných účastníků na jejich vlastní názor, což ne vždy přináší zcela objektivní výsledky. Také si je zapotřebí uvědomit, že internetová komunikace (a právě proto je spojena s negativnějšími emocemi) nevede k takové autocenzuře jako ta osobní. Výsadní pozice internetu tak je přinejmenším v tom, že přináší širší škálu názorů zaměřující se na větší množství témat.

Lze článek převést do českého prostředí?

Internetová komunikace v jednotlivých zemích vyjevuje velice podobné rysy. Její specifika jsou totiž způsobena především samotnou povahou internetu jako média. V tomto ohledu je nejvýznamnějším patrně fakt, že internet je prvním médiem v historii lidstva, který umožňuje oboustrannou neosobní komunikaci dvou zcela cizích lidí, kteří se v životě neviděli. Tento fakt vytváří prostředí natolik specifické, že to samozřejmě má zásadní dopad na povahu komunikace.

Z hlediska zkoumání deliberace nacházíme mezi Českou republikou a USA poměrně zásadní rozdíly. V obou zemích vnímá veřejnost jako skutečně zásadní jiné problémy, Česká republika nemá systém dvou stran a voliči tedy nejsou tak striktně vyhranění, rasová segregace zdaleka nezasahuje tak širokou skupinu lidí ve Spojených státech a mnoho dalšího. Pokud však vezmeme v potaz, jak obecný průzkum byl, lze předpokládat, že jeho závěry jsou z velké části platné i pro české prostředí.

Ladislav Zibura