Oren Soffer – Tekutý jazyk? O personalizaci diskurzu v digitální éře
Autorem článku, jenž byl publikován v časopise New
Media & Society
(2012/14), je docent Oren Soffer, vedoucí oddělení komunikačních studií na Open
University of Israel. Mezi lety 2009 – 2012 byl hostujícím profesorem na Massachusetts
Institute of Technology, kde působil v oddělení komparativních mediálních
studií. Zabývá se novými médii, ke zkoumání nových textových a sociálních fenoménů využívá historickou
analýzu. Podílel se též na zkoumání hebrejské masové komunikace.
Článek je nazván „Liquid language? On the personalization of
discourse in the digital era“, což bychom mohli přeložit jako Tekutý jazyk – o personalizaci
diskurzu v digitální éře. Soffer se zabývá povahou virtuální komunikace
(SMS – short message service a CMC- computer ediated communication), konkrétně
změnami v psaném jazyce. Dnešní
digitální mezilidská komunikace je charakterizována záměrným nerespektováním
pravopisu a výrazným odrazem mluveného jazyka v písemném projevu. Soffer hledá
příčiny těchto jevů, prozkoumává jejich společenskou legitimitu. Využívá
poznatků vědců, kteří se jazykem zabývali/zabývají, jejich myšlenky navzájem
porovnává a na základě nově vytvořených konstruktů slučuje dohromady.
Na příkladu úryvku z knihy Pygmalion ukazuje
sociální aspekt jazyka a podává stručný přehled charakteristik jednotlivých
komunikačních způsobů. Nabízí tři různé důvody začlenění orálních prvků do
digitální komunikace: přizpůsobování se technickým parametrům, kreativita jako
součást osobního projevu, vliv média na zprávu.
Autor se v textu opírá nejprve o období, kdy se začal
jazyk zkoumat jako vědecká disciplína, vyjmenovává hlavní myšlenky Ferdinanda
De Saussure, zakladatele moderní
lingvistiky. Jazyk je vnímán jako formální systém, vznik znaku je podmíněn
zvukem (označujícím) a myšlenkou (označovaným). K Saussurovi staví do protikladu myšlenky
Ludwiga Wittgensteina, který odmítá uniformitu jazyka a jednotný systém
vytváření slov - tvrdí, že lidé si slova vytvářejí na základě různých jazykových
her. Následně Soffer popisuje hlavní ideje poststrukturalismu a postmoderny,
související s vnímáním jazyka. V tomto období je odmítána myšlenka pevně
daného jazykového systému. To souvisí s krizí víry v to, že realita
může být vnímána objektivně, není tedy možný pevně ukotvený vztah mezi
Saussurovým označujícím a označovaným.
Na éru postmoderny a poststrukturalismu navazuje autor textu
érou digitální mluvy – érou lingvistického anarchismu. Digitální mluva (digital
orality) je svázána s poststrukturálním vnímáním označujícího a
označovaného. Označující (zvuk) se stává označovaným sama sebe. V éře lingvistického
anarchismu jednotlivci sami vytvářejí novou podobu jazyka díky tomu, že díky
digitálním médiím mohou. Pro internetovou komunikaci je charakteristický humor
a jazykové prvky, nové výrazy, utvářející virtuální identitu jednotlivce. Zde
se autor odkazuje na Zygmunta Baumana a jeho zmiňuje termín tekutá modernita –
tekutost sociálních struktur, kde si jednotlivec díky absenci jasných pravidel
vytváří vlastní verzi modernity dle
svých vlastních potřeb. Tekutou modernitu Soffer přirovnává k tekutému
jazyku, pevné struktury tají a podoba jazyka závisí jen na jednotlivci, který
je však na druhou stranu závislý také na tom, aby jeho podobě jazyka porozuměli
ostatní.
Soffer v textu definuje tři typy digitální mluvy
(digital orality), které lidé používají při virtuální komunikaci:
Prvním typem je lexikální substituce (Lexical substitution),
která se velmi často objevuje v SMS či CMC komunikaci. Vychází z kultury
graffiti a ze skupin, které stojí spíše na okraji společnosti. Lexikální
substituce je charakterizována nahrazením části slova či celého slova písmenem/číslicí/skupinou
písmen na základě fonetické podobnosti, např. L8 znamená „late“. Když bychom
vsadili nově vytvořený zápis do Saussurova systému, vzniká nový „ikonický
označující“, který označuje “originální označující“, který označuje „označovaný“.
Druhým typem jsou tzv. zvukomalebné znaky (onomatopoetic
signs), které plně nahrazují originální označující. Vyjadřují je slova podobná
citoslovcím, např. pro chrápání je využíván nový označující ZZZ. Tento znak na
rozdíl od lexikální substituce nemá s originálním označujícím nic
společného.
Třetím typem jsou iniciály (Initial letters). K originálnímu
označujícímu je vytvořen nový, skládající se z jeho počátečních písmen. Od
lexikální substituce se odlišuje tak, že vztah mezi novým a originálním
označujícím se nezakládá na zvukové ani ikonické podobnosti. Vztah není zjevný,
pokud ostatní lidé dané „zkratky“ neznají, nemohou si je jednoduše odvodit.
Mnohdy se tyto zkratky používají pouze v určitých společenských skupinách.
Soffer neopomíná zdůraznit komplikovanost vztahu zkoumání
jednotlivých fenoménů. Vidí souvislost mezi Saussurovými koncepty a kultuře
tisku, která odpovídala tehdejší době. Možnosti nových komunikačních kanálů
mění povahu psaní a nelze se tedy divit, že Saussurovy koncepty dle jeho
původních záměrů mohou být při zkoumání jazyka v mnohém opuštěny či
upravovány. V současnosti je zkoumání jazyka a komunikace podmíněno možnostmi
média, skrze které je interakce uskutečňována, např. psaní textové zprávy
mnohdy lidé píší pod časovým tlakem, není pak možné opravit zpětně pravopisné
chyby. Dále se zabývá tzv. lingvistickým
anarchismem. Poukazuje na to, že lidé se v rámci mezilidské virtuální
komunikace snaží být co nejvíce autentičtí, což je jeden z důvodů,proč se
nedrží přesných jazykových pravidel. Přestože je vytvářena idea „tekutého“
jazyka, je patrný silný sociální účinek.
Napadá mne otázka, proč když se Soffer snažil postihnout
také sociální aspekty celého problému, nerozlišoval např. mezi využíváním
jednotlivých typů mezi mladšími a staršími lidmi a nevyslovil v tomto směru
žádnou domněnku, byť by nebyla podpořena výsledky určitého výzkumu.
Domnívám se, že článek je ve velké míře aplikovatelný na
české prostředí, je zde však jistý rozdíl mezi češtinou a angličtinou, osobně
neznám mnoho zápisu slov dle typu lexikální substituce. V češtině by bylo
možno vytvořit další kategorii pro označující, jelikož mnohé anglické zkratky -
iniciály (třetí typ) se používají i pro vyjádření se v češtině (LOL),
přičemž např. anglické loughing out loud lidé neříkají.
No comments:
Post a Comment