Povod nebo socializace, která je žádaná

Povod nebo socializace, která je žádaná

Suen de Andrade e Silva: Social play or social cheating? Another face of sociability in social network games. Publikované v časopisu First Monday.

Český překlad:

Společenské hraní nebo společenské podvádění? Jiný význam socializace v sociálních síťových hrách.

Autorka této studie graduovala na Ultrechtské univerzitě v roce 2013 v oboru Mediální studia. Za její specializaci bychom mohli považovat digitální hry a jejich vliv na sociální, ekonomické a kulturní aspekty na život uživatelů a společnosti. Podle bibliografie dané autorky můžeme dojít k názoru, že se nejvíce věnuje socializačním hrám, přičemž právě tento okruh témat jsem si vybral pro svůj publicistický článek.

Studie, kterou jsem si dovolil zpracovat si dává za úkol popsat a vysvětlit nově se objevujíc trend v hrách na sociálních sítích. Než budu moci přejít k samotnému zhodnocení celé práce, pokusím se čtenáře seznámit s charakteristikou podobných her, respektive konkrétně se hrou The Sims Social. Tato hra byla vydána v roce 2011 vydavatelským gigantem Electronic Arts, který vsadil na model „životního simulátoru“ známého ze série The Sims a na boom sociálních sítích. Samotný základ hry je postaven na jakémsi simulátoru života, Váš Sim, tedy hrdina nebo chcete-li Vy sám, v počítačové hře chodí do práce, vydělává peníze, upravuje si byt a dochází k interakci s jinými hrdiny jiných hráčů. Abyste svého hrdinu vylepšili k obrazu svému musíte do něj investovat čas a postupně plnit jeden úkol za druhým. Pokud se však setkáte s úkolem (například pokud je časově omezený), kerý je nad Vaše síly, můžete se rozhodnout zakoupit část obsahu za reálné peníze – tedy předmět, který Vám pomůže daný úkol splnit. A právě z dokupování obsahu, které ovšem není povinné, podobné hry získávají peníze pro svá vydavetlství. Sbírání několika druhů platidel a cenných předmětů, jejich „sklizeň“ i několikrát za den a obchod s nimi ve hře, vede k velké aktivitě velkého množství hráčů, kteří jsou praticky neustále online.

Tato hra v rámci sociální sítě Facebook funguje jako jakési stmelovadlo lidí, přičemž komunikace mezi „simsy“ je možná pouze pokud máte majitele „simsů“ v přátelích. Pro splnění některých úkolů je potřeba kooperovat s velkým množství „simsů“ a je tedy nezbytné rozšířit okruh přátel, nebo investovat do hry skutečné finanční prostředky.

Tento model, kdy část herního obsahu je k dispozici až po značném postupu ve hře nebo za reálné peníze se nazývá free-to-play business model a v mnohých situacích je pro vydavetele doslova zlatým dolem, jen namátkou můžu zmínit World of Tanks nebo World of Warplanes. Autorka článku ovšem objevila velmi zajímavý efekt, které podobné hry mají v rámci vysoce navštěvovaných sociálních sítích.

Tento efekt spočívá v možnostech sociálního hraní a sociálních sítítch. Pokud vezmeme v potaz, že existují sociální hry, které využívají sociálních interakcích mezi jednotlivými hráči v rámci hry a finanční obohacení vzniká dokupováním těžko přístupným obsahem, je nasnadě zmínit možnost obejití systému – tedy kooperovat mimo hru přímo na sociální síti. Právě sociální sítě ve vytváření uzavřených skupin, které umožnují online komunikaci s širokým dosahem jsou ve své podstatě hřebíčkem do rakve pro hry s podobným systémem. A že tohle obejití systému doopravdy exsituje dokazuje na existenci více než 200 skupin hráčů na Facebooku, kde dochází k „výpomoci“ mezi hráči z celého světa, přičemž některé tyto skupiny mají i několik tisíc členů. Tyto skupiny pomáhají k výměně jednotlivých položek a cenných platidel tak, že výměna začíná požadavkem napsaným na zeď, na který hráči odpovídají nebo popřípadě rovnou posílají požadovaný obnos. Touto výpomocí dochází k poměrně velmi rychlému postupu ve hře, který obchází systém nastavený samotnými vydavateli.

Hlavní otázkou analýzy, kterou nám autorka předkládá je: zda-li se jedná o podvod či nikoliv. Zajímavá je definice podvodu podle autorky studie, která čerpá z hned několika odborných článků, tato definice vysvětluje podvod jako získávání výhody jednoho hráče nad druhými, a tím porušuje platné normy v sociální rovině. Tato definice tedy ve své podstatě potrvzuje domněnku, že se v tomto případě o podvod nejedná. Obohacení na základě spolupráce nedává jednomu hráči výhodu nad druhým (díky rovnosti příležitosti zapojit se do obchodu) a rozhodně nelze spolupráci mezi hráči označit za porušení společenských norem. Tyto normy se překvapivě vytvářejí v samotném procesu společenské spolupráce na stránkách Facebooku, pokud totiž dojde k nějakému nekalému jednání, hráč je z komunity vyloučen. Získávání iniciativy hráčů zajímavě mění svět, který doteď ovládali vývojářské firmy, respektive firmám přestává přicházet zisk z mikroplateb za umožnění postuu ve hře a naopak tuto iniciativu přebírá hráčská komunita. Stejně tak příjem z virálního marketingu ve hře je značně omezen, protože komunikace ve hře neprobíhá přes kanály navrhované hrou, ale v samotném rozhraní Facebooku.

Závěrem můžeme říci, že hráči se de facto nedoupouští podvodu na sobě ani na vývojářích, jen objevili trhlinu v systému, ve které mohou ušetřit kooperací několik mikroplateb za otevření dalšího postupu ve hře. Podle mého názoru leží v tomto případě chyba na vývojářích, kteří s podobnou možností prostě nepočítali.

Pokud bych měl podobný formát zavést do naší kotliny napadá mě očividný podvod jistých uživatelů, kteří si vytvoří několik profilů na Facebooku, aby se zvýhodnil při hraní online hry Farmaville, ovšem v tomto případě se nejedná o podobný fenomén, protože dochází k obcházení daných pravidel.

Zároveň bych tuto studii recenzoval jako nedostatečnou z pohledu získávání údajů, samotný výzkum se neopírá o žádné studie mapující reálné příklady, počty a výzkumy, lze tedy usuzovat, že autorka si spoustu údajů neověřila nebo nevěnoval výzkumu dostatečný prostor. Příklady jsou sice jasně čitelné a dost pravděpodobně opravdu popisují reálnou situaci na sociální síti, ovšem bez podložených údajů je práce prakticky bezcenná.

Vypracoval: Tomáš Baierl

Zdroje:

Social play or social cheating? Another face of sociability in social network games by Suen de Andrade e Silva. First Monday, Volume 18, Number 7 - 1 July 2013 Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/4209/3711
doi:10.5210/fm.v18i7.4209