Jeden mozek + druhý mozek= kolektivní inteligence?

Jak je známo, lidé jsou po dlouhá léta považováni za tvory inteligentní. Každý člověk hned po narození začne svou inteligenci řádně rozvíjet. Nejdříve se učí pouhým sledováním okolí, snaží se napodobovat zvuky, které často slýchává od svých rodičů, prarodičů, nebo sourozenců, napodobuje i různé pohyby, gesta, rozvíjí mimiku, formuje se jeho povaha a rozvíjí talenty. Pak přijde na řadu období školní docházky, dítě se učí číst, psát a počítat a stále se přibližuje jakémusi ideálu člověka, kým je člověk vzdělaný ve všech různých směrech, vychovaný i zdravě ambiciózní. Problém je v tom, že lidský mozek má omezenou kapacitu. To znamená, že i kdybychom se snažili sebevíce, nikdy se nemůžeme naučit, nebo si zapamatovat veškeré nynější vědění.

JAK TO BYLO DŘÍV?

Ještě před několika tisíciletími by to ale možné bylo. Před tisíci a více lety byl pojem veškeré vědění mnohem užší než je tomu dnes. Například v takové době ledové bylo důležité, aby lidé dokázali ulovit mamuta a obstarat si tak potravu, najít si jeskyni, v které by žili, a umět rozdělat oheň. Takové vědomosti, dovednosti a zkušenosti se předávaly z generace na generaci, z otce na syna. V té době se ještě nevědělo nic o filozofii, geografii, lidé se neučili hlavní města států, názvy planet, ani jaké prvky tvoří danou sloučeninu. V průběhu staletí se ale lidé čím dál více rozvíjeli a díky tomu se začala rozvíjet i věda. Byly objeveny nové skutečnosti o planetě Zemi, mořeplavci objevili a prozkoumávali nové kontinenty, dokonce se začalo rozvíjet i vědění o vesmíru. Byly položeny základy filozofie, lékařství, byly objeveny nové fyzikální zákony, doposud nepoznané chemické prvky,

matematické vzorce. A bylo toho stále více a více. Stále nové teorie, objevy, výrobky, technologie, výroky osobností. A najednou se stalo, že člověk nebyl schopen pojmout veškeré vědění lidstva. Společnost se začala více diferencovat, každý se soustředil pouze na to, co ho zajímalo, čím se živil a podobně. Lidé zjistili, že víc lidí víc ví a že je nutné spolupracovat.

Již vynález knihtisku kolektivní inteligenci v mnohém napomohl. Dřívější ruční přepisování knih bylo značně zdlouhavé a obtížné. Přesto existovali různé encyklopedie a učebnice, psané různými autory po mnoho let, někdy i generací, které zachycovaly lidské vědění. K takovýmto knihám mělo ovšem přístup pouze několik málo vybraných, vzdělaných lidí, ať už to byli mniši, panovníci, či církevní hodnostáři. Ostatní lidé měli v tomto ohledu smůlu.

A DNES?

Dnešní doba nabízí mnoho možností, jak vědomosti nejen uchovat, ale i sdílet a rozšířit mezi velký okruh lidí. K této skutečnosti významně přispěl rozvoj internetu a médií, které „zmenšily“ a „zjednodušily“ svět. Proč zmenšily? Díky médiím a internetu se nyní dovídáme informace z částí světa vzdálených několik tisíc kilometrů během velmi krátké doby. Informaci, která by před sto lety putovala dva měsíce například dopisem, máme během několika minut, či sekund. Svět je díky tomu mnohem více globalizovaný, tedy propojený, rozdíly mezi jednotlivými národnostmi se stírají. Zjednodušení světa spočívá v rozvoji nových technologií, z mediálního hlediska můžeme za zjednodušení považovat například internet, na kterém je možné vyhledat téměř cokoli nás zajímá. Informace již nejsou uchovávány pouze pro úzký okruh lidí, ale jsou k dispozici nám všem. A jsou nám nejen k dispozici, ale můžeme je i aktivně vytvářet a podílet se na jejich šíření.

JÁ VÍM NĚCO, TY VÍŠ NĚCO, DOHROMADY VÍME VÍC

Co je to tedy ta zmiňovaná kolektivní inteligence? Každý člověk má určité znalosti, dispozice, názory, a způsoby řešení konkrétních situací. Ne nadarmo se říká, když nevíš, zeptej se. Někdo jiný může mít totiž jiné nebo hlubší znalosti, jiné způsoby řešení konkrétních situací, jiné nápady, zkušenosti. A proto je důležitá spolupráce. Synergický efekt (synergie znamená spolupůsobení, spolupráce) je symbolizován jako 1+1=3, neboli říká, že celek je více než součet jednotlivých částí. Spolupráce vytváří nadhodnotu, kterou bychom nedostali, pokud by stejnou práci dělali dva lidé zvlášť. Základ kolektivní inteligence je proto ve spolupráci. Ať už se jedná o spolupráci zaměstnanců firmy, spolupráci dětí ve škole, nebo například spolupráci pračlověka při lovu mamuta.

A JAK TO SOUVISÍ S MÉDII?

Jak již bylo zmíněno výše, média v mnohém napomohla k uchování, přenosu a sdílení informací, obrázků, hudby atd. V dnešní době je zmiňované přísloví, když nevíš zeptej se, doplněno na když nevíš, zeptej se Googlu. To je právě příklad kolektivní inteligence. Stránky Googlu byly tvořeny mnoha lidmi, souvisí s nimi mnoho odkazů na další a další internetové stránky, blogy atd. a miliony lidí je každý den využívají a obohacují se jimi. Najdeme zde informace ze všech oborů, ze všech koutů světa, najdeme zde tolik informací, kolik by jedna lidský mozek nikdy nemohl uchovat. Je to jakási pokladnice informací. Dalším příkladem je třeba Wikipedie. Kdokoli z nás ji může editovat (upravit nebo přidat novou informaci) a kdokoli z nás může může tuto informaci využít. Je založena na spolupráci, synergii a slouží jako jeden velký „mozek“ pro všechny.