Sunday, December 20, 2015

Kam až se může vyvíjet reklamní obsah na Facebooku?

Když se před několika lety začal Facebook používat, nikoho asi nenapadlo, jaký bude mít přesah a jak změní naše uvažování o mezilidské komunikaci. Je samozřejmě otázkou, jestli tato změna bylo k lepšímu, nebo k horšímu, každé tvrzení si najde své zastánce, ale ruku v ruce s tím jde i vývoj toho, jakým způsobem komunikujeme.


Díky (nebo kvůli, to už záleží) tomu, že nám Facebook téměř každý den nabízí zajímavé a velmi užitečné statusy z dob dávno minulých se můžeme podívat i na to, jak jsme se vyvíjeli my a obsah, který sdílíme. Od původních důležitých myšlenek sdílených pouhým textem jsme se přesunuli k obrázkovým motivačním sdělením, abychom nakonec skončili u videa naší kočky, která se právě rozplácla na zahradě a vyhřívá se na sluníčku. Je to ale všechno? Dá se jít ještě někam dál? Odpověď je v tomto případě celkem jednoduchá - určitě dá, ale záleží na tom, kdo jste.



Letos Facebook zveřejnil svoje plány na posunutí hranic toho, co člověk může na sociální síti dělat. Hlavní myšlenkou je aktivní participace - 360stupňová videa (které jsou tím prvním krokem k interaktivnímu obsahu), dále potom augmentovaná a virtuální realita.

Jako první se k nám v nedávné době dostaly právě zmiňovaná videa, ve kterých se člověk může aktivně pohybovat, libovolně otáčet pohled kamery a dívat se to, co se konkrétně děje, jako tomu bylo doposud - dá se říct, že každé video natočené v této podobě má v sobě schované i behind the scenes video, protože bude vidět opravdu všechno, co se děje, nikoliv jenom to, co kamera ukáže. Nejvíc se o této formě začalo mluvit s vydaným teaserem na nejnovější díl Star Wars - jednoduchá jízda pustou planetou vyvolala velký boom a minimálně na krátký čas se mezi fanoušky nemluvilo o ničem jiném.


S povolením tohoto obsahu Facebook spustil lavinu, která přirozeně následovala, jako se tomu dělo kdykoliv předtím, když se objevilo něco nového. Nejde o to, že by 360stupňové video bylo nějakou velkou novinkou, o jejich existenci a potenciálu se vědělo už předtím, ale důležité jsou dva hlavní milníky. V březnu 2015 tuto funkci umožnil YouTube, takže konečně bylo možné tato videa někam  nahrávat. Druhým milníkem je poté umožnění zhlédnout tato videa i přes Facebook, takže konečně bylo možné je i někde přehrávat. Je to celkem jednoduchá rovnice, v tomto případě opravdu platí, že pokud to není kompatibilní s Facebookem, nemá to téměř žádnou budoucnost, protože nebude moc možností, jak to k lidem dostat.

Na základě překonání těchto dvou milníků se tedy počet 360 videí zněkolikanásobil, těch dobrých je samozřejmě o něco méně. Vždy je třeba si položit otázku, jestli takto natočené video má dostatečnou přidanou hodnotu, protože jeho produkce nepatří k těm jednoduchým, což je hlavní důvod, proč uživatelsky natočených videí je jako šafránu - většina pochází z produkce větších značek, které mají dostatek financí na speciální kameru a na následný střih a veškeré další procedury, které k tvorbě videa patří. Současné ale platí, že cena těchto kamer klesá a jejich dostupnost pro širší veřejnost je lepší a lepší, takže je jenom otázkou času, kdy vzniknou první telefony, které budou tuto funkci podporovat, ať už ve svém základu, nebo zakoupením malé kamery na telefon. Vývoj technologie ale nikdy nespí, takže ve chvíli, kdy bude uživatelsky dostupné natáčení videí ve 360 stupních, bude potřeba se posunout někam dál, aby zase bylo co dohánět. A to je moment, kdy na scénu přichází dlouho očekávaná virtuální realita, s jejímž uvedením Facebook během následujících několika let počítá (viz nákup Oculus Riftu). Vypadá to, že se máme opravdu na co těšit.

Zdroje:

http://newsroom.fb.com/news/2015/09/introducing-360-video-on-facebook/
http://mobilenet.cz/clanky/take-facebook-umozni-vkladat-360stupnova-videa--28340
https://www.facebook.com/StarWars/videos/1030579940326940/
http://mic.com/articles/123863/facebook-then-and-now-illustration-sums-up-how-social-network-has-changed#.h2KNwNL1p


Thursday, December 3, 2015


Řezník vs. Ortel a jejich úspěch na Českém slavíkovi

Řezník zpívá sprostě, Ortel zas vyzývá k nenávisti islámu. Oba oslovují velmi odlišné posluchače a oběma jim jejich fanouškovské skupiny přinesly vítězství v anketě Český slavík. Cenu si však odnesl jen islamofobní Ortel. 


Cítit se budou v právu
Ti v tom černým hávu
Útočí jen v davu a svatou válku ctí.
Pro Aláhovo slávu, uříznou ti hlavu
Mají jen o to snahu, zastavme šílenství! 

Videoklip písně Mešita, zdroj: youtube.com
U kapely Ortel by se dalo diskutovat o mnoha věcěch. Od nepříliš promyšlených rýmů po otázku vkusu polonahých fotek s rozepnutým poklopcem hudebního frontmana na oficiálních webových stránkách. Pokud nejste fanoušci velkých křížů a malých slov, možná jste ani o této kapele neslyšeli. Nicméně Ortel se 28.11. stal stříbrným koněm Českého slavíka v rámci kategorie Kapela roku. Onen potetovaný polonahý showman s hrozícím uletělým sportovcem si odnesl bronz za zpěváka roku 2015.

Toto hudební uskupení s velmi diskutabilními texty se stalo v roce 2015 druhou nejoblíbenější kapelou. Zvolili ji diváci pomocí SMS. Ze soutěže ji nevyřadilo ani nařčení z šíření nenávisti a xenofobie. Útočné texty přitom Mattoni uvedla ve svém předloňkém rozhodnutí neudělit cenu Mattoni Hvězda internetu rapperovi Řezníkovi. Ten se svými hororcorovými texty přitom kategorii s přehledem vyhrál.

Řezníkova odveta za vyřazení společnosti Mattoni; videoklip Pořád jenom hate, zdroj: youtube.com

Fanoušci, šíření nenávisti a nová média

Rappeři, folkaři, sochaři, umělci, kapely i pseudokapely si díky sociálním sítím mohou vybudovat širokou fanouškovskou síť, která více či méně věrně reaguje na popudy svých idolů. V případě Řezníka šlo v době hlasování o 27 tisíc naprosto oddaných fanoušků. Ortel má dnes přes 40 tisíc (údaje k 28. říjnu 2015). Obě skupiny však oplývají vysokou afinitou ke svým stránkám. Obě splnily přání svých adorizovaných tvůrců a hlasovaly pro ně v anketě Český slavík. Řezník si však svou cenu neodnesl. Z ankety Mattoni Hvězda internetu ho pořadatelé vyřadili kvůli jeho vulgárním textům a projevům. Islamofobní texty Ortelu jim ale nevadily. 
Nová média jsou přitom ideálním prostředím, kde se dá aktivovat nejen fanouškovská základna, ale i trollovací mechanismus, který dokáže zatopit značkám ve velkém. Nejedná se přitom jen o Českého slavíka, ve kterém nominace sprostého a ironického Řezníka v masce byla spíše výsměchem samotné soutěži. 

Dalším příkladem z českých luhů a hájů může být soutěž Miss Roma internet, ve kterém recesisti v roce 2013 zvolili královnu krásy, která svou nadváhou do škatulky klasických soutěžích miss podle zaběhnutých měřítek nepatřila.

Internetové hlasování Miss Roma Internet 2013, zdroj: iDnes.cz
Ze zahraniční je nasnadě poukázat na notoricky známý příklad, kdy internetové hlasování o nový název sodovky Mountain Dew vyhrálo sousloví “Hitler did nothing wrong”. V podobném hlasování poslali internetoví uživatelé Pitbulla koncertovat na zapomenutý ostrov na  Aljašce. Ve všech výše zmíněných případech se jednalo o zcela legitimní hlasování, kdy jen organizátoři podcenili sílu trollingu. 

Jack by as vypadala nova etiketa Mountain Dew, zdroj: knowyourmeme.com

Ortel ale nebyl zvolen recesí. Jeho krajně pravicové texty přiživily nedávné teroristické útoky a jeho podněcování nenávisti a strachu padlo na úrodnou půdu. 

Ani Řezník, ani Ortel pravděpodobně neprodukují hudbu, kterou byste pustili svým prepubertálním dětem. Pokud ale mluvíme o nebezpečí, které s sebou přinášejí, je Ortel naprostou vážností svých textů vedle spíše vulgárně-satirického Řezníka a ponožkou na hlavě vetším bubákem právě proto, že své texty myslí vážně. A vážně to myslí i jeho voliči a fanoušci. 


zdroje: 
Zdroj obrázku s Miss Roma Internet: http://i.idnes.cz/13/122/cl6/MBB4ff2f4_hlasovani.jpg


Wednesday, December 2, 2015

YouTube Red: Konec bezplatných videí nebo cesta ke kvalitnějšímu obsahu?

Koncem října letošního roku odstartoval internetový gigant YouTube novou placenou službu s názvem YouTube Red. Za měsíční poplatek nabízí pro předplatitele mnoho výhod, ale přináší také kontroverzi a mnoho otazníků u pravidelných diváků i samotných autorů videí. Přinese tato změna jen výhody nebo je společenská komunita, která se za 10 let fungování této sítě vytvořila, v ohrožení?


Co tedy YouTube Red za $9.99 měsíčně nabízí?
  • Žádné reklamy
  • Offline sledování
  • Přehrávání na pozadí
Kromě těchto hlavních výhod je uživatelům také k dispozici služba Hudba Google Play, která poskytuje legální přístup k hudbě. YouTube se dále zavazuje k nabídce exkluzivního obsahu, který nebude v bezplatném režimu k dispozici. 

Navíc tímto poplatkem z části podporujete své oblíbené YouTube Partnery, jelikož jejich výdělek funguje především na podílu ze shlédnutých reklam. Používáním uživatelských rozšíření jako např. AdBlocku YouTube přichází až o 40% zisku z reklamy, což může být jedním z důvodů k zavedení placené služby. (zdroj: http://pewdie.tumblr.com/post/132147138150/thoughts-on-youtube-red)


Konkurence

Na první pohled se zdá, že se chce YouTube vydat na nový trh a konkurovat společnostem, jako jsou např. Netflix a Hulu s filmy a seriály nebo i hudební Spotify. Robert Kyncl, Chief Business Officer s českými kořeny, ale popírá boj s konkurencí jako hlavní cíl vzniku placeného YouTube, což podporuje domněnku o boji proti AdBlocku. „Naše služba je naprosto odlišná od praktik Netflixu, každý krok, který jsme podnikli, je o 180 stupňů opačný.“

Hlavní rozdíl je patrný v obsahu, které obě společnosti nabízí. Zatímco společnosti typu Netflix nebo Hulu se soustředí hlavně na filmy a seriály, YouTube Red je založený na exkluzivní produkci s největšími, již zavedenými hvězdami YouTube, jako jsou např. PewDiePie, The Fine Brothers nebo IISuperwomanII. Peníze od předplatitelů jim dodají prostředky a možnost pracovat s profesionální produkcí, kterou na jejich kanálech zdarma neuvidíme. Ve spojení s volným přístupem k Hudbě Google Play se měsíční poplatek 10 USD zdá jako přijatelný.


YouTube komunita v ohrožení?

Od založení v roce 2005 prošlo YouTube velkou změnou a dnes je to hlavně sociální síť s obrovskou komunitou odběratelů, kteří se slučují u jednotlivých kanálů osobností. Fakt, že sledování bylo vždy zdarma, vytvořil jedinečné pouto mezi diváky a vlastní specifické prostředí.

Nyní s příchodem placeného obsahu přichází otázka, zda vůbec a jak tento krok ovlivní vztah mezi odběrateli a YouTube Partnery, protože najednou bude jejich publikum diferenciované podle toho, zda používají předplacenou verzi nebo ne. Jestli je pro Partnery vstup do Red programu otázka svobodné volby, nebo jejich odmítnutí bude mít následky, se asi těžko dozvíme.

John Green, polovina veleúspěšné dvojice bratrů Vlogbrothers, se nad tímto problémem zamýšlí a poukazuje na vztah s odběrateli. Na závěr také dodává:

„At it’s best, YouTube is not something you watch, it’s something you’re a part of.“


Služba je zatím dostupná pouze v USA, ale v budoucnosti je plánováno rozšíření i do světa. Přístup je zajištěn pomocí aplikace v mobilních zařízeních (dostupné pro iOS i Android) nebo v chytrých televizích.

Využili byste placené služby YouTube Red, pokud by byla dostupná v České republice, nebo je pro vás několik vteřin reklam snesitelné? Jestli je tento krok YouTube šlápnutím vedle či výborně zvládnutou business strategií ukáže jen čas. 

Autorka: Anna Mlejnková

Zdroje:









Tuesday, December 1, 2015

Sobrr, sociální síť pro všechny pařmeny

Už se vám někdy přihodilo takové to nepříjemné probuzení po divoké párty, kdy v hlavě zůstaly jen určité záblesky a jediné, čím jste si jisti, je nadměrná konzumace alkoholu? Ne? Tak to máte štěstí, protože sociální sítě jako Facebook nebo Twitter nezapomínají a mnohdy nám prázdná místa mezi záblesky připomenou. Jak už to tak bývá, člověk je v podroušeném stavu mnohdy výřečnější a může se tak stát, že se o své filozofické zamyšlení během divoké párty podělí na sociálních sítích.

Pokud s něčím podobným však náhodou někdo zkušenost máte, pak se seznamte se Sobrr, sociální sítí na jednu noc. Doslova. Alespoň tak ji popisuje spoluzakladatel aplikace Bruce Yang. Podle něj je aplikace tak trochu anti-facebookovská a funguje na naprosto opačném principu než ostatní aplikace sociálních sítí. Vtipné je, že k aplikaci se můžete přihlásit například prostřednictvím facebooku. 


Zakladatelé Sobrr zmiňují omezení chování, jako hlavní nevýhodu klasických sociálních sítí, kde se dají veškeré příspěvky vyhledat do minulosti a lidé se tak neustále snaží na každém příspěvku vypadat co nejlépe. Se Sobrr tohle řešit vůbec nemusíte, netřeba nasazovat masku a přetvařovat se a člověk si tak může užívat přítomné chvíle. Všechny příspěvky se totiž posléze vymažou a upadnou v zapomnění. Cokoliv do aplikace nahrajete, po 24 hodinách zmizí a jediné, co vás může trápit, je nesnesitelná opice. Toto zveřejňování příspěvků bez výčitku se týká veškerého obsahu, tedy jak soukromých zpráv, tak fotek, videí, dokonce i přátelství uzavřená během nočního řádění. S podobným konceptem přišli i vývojáři Snapchatu, nicméně Sobrr spočívá na geografickém principu. Aplikace zajistí pomocí GPS zhruba 500 uživatelů, kteří se nacházejí nejblíže k vám, a zobrazí vám jejich příspěvky. Smazání veškerých navázaných kontaktů však není až tak nutné. Pokud si s někým vážně padnete do oka, můžete si ho přidat do dlouhodobého seznamu přátel a pak už jen doufat, že i druhá polovička si ve vás našla zalíbení. Bez toho to totiž nejde. Pokud si i druhý jedinec nepřidá danou osobu mezi své permanentní přátele, je šance dalšího kontaktu nulová.



Tak si to tedy projděme krok za krokem, jak tato „party“ aplikace funguje:
Nejprve je třeba si aplikaci do svého chytrého telefonu či tabletu zdarma stáhnout. Teď se jen přihlásit (například přes již zmíněný Facebook) a show může začít. Do éteru pošlete svoji fotku a čekáte na kladné odezvy a komentáře od lidí z okolí nebo o sobě můžete dát vědět někomu vy sami. Výběr partnera probíhá způsobem posunutí fotky, v kladném případě, na pravou či na levou stranu, pokud vás daný objekt nezaujal. Aplikace používá něco podobného jako má Facebook „lajky“, jde o takzvané „cheers“ tlačítko. Čím víc „cheerů“, tím lépe samozřejmě! Pak už záleží jen na vás…


Když si to všechno shrneme, aplikace Soberr nápadně vykazuje prvky některých již existujících aplikací. Geografická poloha, „cherrs“, posouvání fotky jako výběr partnera, jakoby se tvůrci nechali inspirovat hlavními principy Tindru (nejpopulárnější seznamovací aplikace), Snapchatu a Swarmu či Fourthsquare. Těžko říct, nicméně aplikace se stává populární a čím dál více stahovaná. Tak co, vyzkoušíte ji také? Aplikace je to jistě zajímavá, nicméně stále je tu možnost si prostě před večírkem vypnout telefon…


Zdroje:

http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2688707/The-app-stops-making-drunken-fool-Sobrr-deletes-photos-friendships-24-hours-night-out.html

http://zahranicni.ihned.cz/amerika-usa/c1-62691400-socialni-sit-sobrr-po-24-hodinach-vse-zmizi


http://www.rozhlas.cz/radiowave/stitky/_zprava/nejbizarnejsi-socialni-site-od-tajnych-prani-az-po-kniry--1376706

Monday, November 30, 2015

Nudný starý Linkedin drsňákem sociálních médií?

Mnozí z nás před několika lety ani netušili co ten Linkedin vlastně je a dodnes pouze někteří tuto zdánlivě nudnou profesionální síť kontaktů využívá. A proč vlastně??
Do takzvané "linkedinové" fáze se člověk dostává pracovním procesem a nastávající potřebou sbírat zajímavé kontakty, ryze však z profesionálního hlediska. Právě proto také tento systém má pramalý význam pro mladší generace a náctileté a někdy až úsměvné jsou četné profily studentů, kteří doufají v polapení některou z personálních agentur.

Linkedin vznikl v roce 2003 a nyní se pyšní více než 300 miliony uživatelů ve více než 200 zemích, výjimkami nejsou ani Čína a jiné asijské země, které se ostatním sociálním sítím spíše vyhýbají. Tato síť kontaktů nahradila staré kanály doporučování profesionálních kontaktů a stala se tak jak Forbes Linkedin nazývá "nejvýhodnějším dostupným sociálním nástrojem pro kandidáty na nové pozice i pro podnikatele".

Před několika dny klidné vody Linkedinu rozčeřil skandál, který upozornil na rostoucí sexistické tendence některých uživatelů. Jednoduše řečeno, kontaktování za jiným než za pracovním účelem již není výjimkou a náznaky flirtování a sexuálních návrhů se nevyhnuly ani této síti. Zraky médií se díky chlípnému komentáři od staršího ženatého právníka na adresu mladé právničky Charlotte Proudman upřely na toto médium. Zveřejnila tento příspěvek, který se v okamžiku stal virálním a zatímco polovina se klaní na její stranu a chválí její feministickou neohroženost, ti druzí jí nadávají do "feminacistek" nenávistných vůči celé mužské populaci.
















Podstatnou otázkou však není spor těchto dvou táborů, ale otázka jakým způsobem regulovat tyto tendence a jakým způsobem a zda vůbec je možné udržet si ryze profesionální síť kontaktů, kde se hledí především na kariérní a vzdělávací úspěchy. Linkedin je oblíbený právě u těchto mladých žen, které mají pocit, že právě díky němu jsou schopny nabourávat staré hierarchické struktury - doménu mužů. Tento pozitivní aspekt ale právě naopak generuje i nechtěný vedlejší efekt, kdy se pozornost těchto mužů ubírá nejen pracovním směrem......Toto vše samozřejmě pod pozlátkem seriózního pracovního kontaktu, kde ve skutečnosti jde o primární pudy a pozornost je soustředěna především na fyzický půvab.


















Po tomto skandálu se ozvaly stovky žen, které mají obdobnou zkušenost a dožadují se změny samotného systému. Linkedin navíc oznámil, že bude zprostředkovávat profesionální kontakty bez ohledu na rasu, pohlaví či geografickou polohu. Zdá se, že největší potíží v tomto případě je lidská nátura sama. Podle psychologů je prokázáno, že online chování jedinců vede k takzvané de-individualizaci, což znamená že jejich chování je extrémnější, impulzivnější a nespoutané. Lidé mají tedy tendence v online komunikaci zajít mnohem dále, než v přímém face to face kontaktu.
Mluvčí Faraz okomentoval situaci tak, že dle něj je dostatek jiných komunikačních kanálů k námluvám a výběru partnerů. Také dodal, že budou užívat všech svých nástrojů, aby tento druh komunikace do budoucna vyeliminovali nebo dokonce i vyřadili konkrétní uživatele ze sítě.

Realitou však zůstává to, že dokud na této jako i na jakékoli jiné sociální síti komunikují lidé, budou se tyto situace opakovat a je zjevně pouze málo taktik, které by tomu mohly zabránit.
Linkedin i tak zůstává nesmírně důležitou součástí pracovního prostředí a mnoha lidem pomáhá v kariérním postupu dnes a denně.
Je pouze otázkou zda nové způsoby flirtování a společenské komunikace jako je například Tinder naopak neposilují onu jistotu a sebevědomí v online komunikaci a chování i na jiných sitích...



Zdroje:

http://www.telegraph.co.uk/technology/social-media/11864538/How-did-boring-old-LinkedIn-become-the-bad-boy-of-social-media.html

http://www.dailymail.co.uk/news/article-3233712/Women-say-ve-targeted-LinkedIn-creeps.html

http://mashable.com/2015/09/10/lawyer-linkedin-email-sexism/#xuTazFTDF5qx

https://jessicagracerosalia.wordpress.com/2014/04/09/blatent-sexism-within-modern-advertising/






Sunday, November 29, 2015

Facebook se zajímá o vaše bezpečí

Snad většinu z nás by sužovaly obavy v případě, že by se někdo z našich blízkých nacházel v oblasti, kde došlo k nějaké katastrofě. Horlivě bychom vytáčeli jejich telefonní čísla či pečlivě sledovali internetové stránky s patřičnými informacemi. Žijeme však v „době Facebooku“, který má apriorně spojovat lidi, ale zároveň reaguje na chování a jednání svých uživatelů a neustále přichází s novými funkcemi. Daná sociální síť disponuje funkcí, která jednak umožňuje zjistit, kdo z přátel se nachází v krizové oblasti, jednak mohou uživatelé ostatním sdělit, že se během „krize“ nacházejí v bezpečí, případně také označit přátele, které se spolu s nimi v krizové oblasti nachází.
 
Jak funguje Facebook Safety Check

Jestliže Facebook zjistí, že se uživatel nachází (nebo by se mohl nacházet) v postižené oblasti, zeptá se, zda je v pořádku a ten může tuto informaci jediným kliknutím potvrdit. Následně je tato informace ve formě upozornění rozeslána jeho přátelům.
V souvislosti s událostmi posledních dní, kdy ve francouzské metropoli došlo k teroristickým útokům, jež si vyžádaly na 130 obětí a více než 300 lidí bylo zraněno, se toto téma stalo opět aktuálním a snad lze říci, že se dostalo do širšího povědomí uživatelů dané sociální sítě. A nejen jim.
Facebook Safety Check

Facebook Safety Check

 

Počátky vzniku aplikace

Podívejme se tedy na počátky vzniku této funkce. Aplikace s příhodným názvem Safety Check byla reakcí vývojářů na zemětřesení a tsunami v Japonsku v roce 2011. Původním záměrem tak bylo informovat uživatele o tom, zda jsou přátelé a blízcí uživatelů v bezpečí během přírodních katastrof. Mark Zuckerberg se k tomu vyjádřil slovy: „Dnes jsme oznámili spuštění funkce kontroly bezpečí na Facebooku. V posledních letech došlo k mnoha katastrofám a krizím, během kterých se lidé obraceli pro pomoc na internet. Ukazuje se, že lidé skrze Facebook zjišťují, zda jsou jejich blízcí v pořádku a v bezpečí. Spojení s lidmi je vždy důležité, ale jsou momenty, kdy je to potřeba o to víc. Kontrola bezpečnosti je tak způsob komunikace, který má za úkol pomoci našim uživatelům snadno sdělit ostatním, že jsou během přírodní katastrofy v pořádku a zároveň nabízí možnost kontroly těch, kteří se v dané oblasti nachází. Zemětřesení a tsunami před několika lety nás inspirovaly k vytvoření první verze pro Japonsko. Nyní jsme rádi, že je funkce připravena sloužit všem na světě“.

Zlomový bod a rozšíření funkce aplikace

Od svého spuštění v roce 2014 byla aplikace využívána pouze v souvislosti s přírodními katastrofami. Útoky v Paříži tak byly zlomovým bodem v jejím použití, poprvé tak byla použita v souvislosti s událostí jinou než přírodní katastrofou. To však s sebou přineslo i vlnu kritiky, neboť den předtím došlo k útokům v Bejrútu, ale Facebook na to tímto způsobem nezareagoval. Zuckerberg se vyjádřil tak, že útoky v Paříži se staly zlomovou událostí, která je přiměla změnit původní záměr aplikace a rozšířili je i na útoky zapříčiněné jinými činiteli než přírodou. Alex Schultz, viceprezident Facebooku pro růst, uvedl, že pařížské útoky vyvolaly vlnu zájmu uživatelů, proto došlo k rozhodnutí využít aplikaci tímto způsobem. Netrvalo dlouho a o pár dní později byla v reakci na bombové útoky v Nigérii. Na svém profilu dále konstatuje, že se i nadále budou snažit o rychlý vývoj aplikace, aby byla co nejvíce užitečná a nápomocná.
 
 
 

Kritika funkce Facebook Safety Check

Mimo to se daná funkce potýkala ještě s další kritikou. Je pravděpodobné, že je snadným a rychlým způsobem, jak kontaktovat své blízké o své aktuální situaci, nedochází k výpadkům a přetížení sítě, k čemuž může docházet v případě velkého množství telefonátů v jednu chvíli. Na druhou stranu vyvstala otázka, zda by v případě katastrofické události měli lidé možnost připojit se bez problémů k internetu. K obdobné situaci došlo po zemětřesení v Nepálu v souvislosti s využíváním obdobné aplikace Google's Person Finder. Rovněž se ukázalo, že Facebook se dotazoval na jejich situaci těch uživatelů, kteří se v Nepálu nenacházeli ani teď, ani nikdy předtím. Vyvstala také otázka, o jakých událostech informovat, jaké události považovat za důležité a zda vůbec lze reflektovat všechny události více či méně obdobného rázu. K útokům a válkám dochází dnes a denně. Nakolik musí být událost vážná, aby na ni Facebook zareagoval tímto způsobem? A jak posuzovat tuto „vážnost“ situace, lze ji nějakým způsobem změřit? Jaké jsou limity?

Návrat k původní myšlence Facebooku

Jak již bylo řečeno výše, úkolem Facebooku je spojovat lidi, umožňovat jim rychlý a snadný způsob téměř odkudkoli a to i přes své nedostatky, které však nejsou předmětem tohoto příspěvku. Funkce Facebook Safety Check tomu tedy odpovídá. V souvislosti s pařížskými útoky si lidé také vyjadřovaly podporu a soucit s těmi, které daná událost přímo zasáhla. Na své profilové fotografie používaly filtry v barvách francouzské vlajky, sdíleli fotografie nasvícených významných budov a staveb, rovněž šířili informace o možnostech dárcovství krve potřebné pro zraněné. Závěrem můžeme také říci, že internet, potažmo Facebook je všudypřítomný, skrze něj dochází k propojování světa, tedy k utváření globální vesnice.
Vyjádření solidarity s Francií - Berlín
 
Vyjádření solidarity s Francií - Praha



 
 
Zdroje:
Profil Marka Zuckerberga na Facebooku
https://www.facebook.com/zuck/
The social media search for survivors of the Paris terror attacks
http://money.cnn.com/2015/11/13/media/facebook-safety-check-paris-attack/index.html
Facebook users outside of Nepa criticized for using Safety Check feature
http://globalnews.ca/news/1996203/facebook-users-outside-of-nepal-criticized-for-using-safety-check-feature/
Facebook 'Safety Check' tells your friends that you are safe during a disaster in the area
http://www.forbes.com/sites/amitchowdhry/2014/10/16/facebook-launches-disaster-notification-feature-safety-check/

Facebook actvates Safety Check in Nigeria following bombing
http://www.theguardian.com/technology/2015/nov/18/facebook-activates-safety-check-nigeria-bombing
Facebook Safety Check tells friends you're okay during natural disasters
http://www.theverge.com/2014/10/16/6987017/facebook-safety-check-feature
Google's Person Finder and Facebook's Safety App to help locate those stranded in Nepal Earthquake 
http://tech.firstpost.com/news-analysis/googles-person-finder-and-facebooks-safety-app-to-help-locate-those-stranded-in-nepal-earthquake-264961.html
 
 
 



Rub a líc pohlednic


Není tomu tak dávno, co internetový prostor zaplavily elektronické pohlednice, nabízející modernizovanou verzi svých původních papírových předloh. Leckdo zpochybňoval budoucnost „zastaralé“ poštovní komunikace, jejíž intenzita mezi běžnými uživateli klesá. Nabízejí ale elektronické pohlednice něco skutečně převratného?



Pro začátek je třeba se zamyslet nad účelem zprostředkovávané komunikace – tím zpravidla bývá úspěšný přenos (důležitého) sdělení. Poštovní korespondence již není kanálem, který by představoval nejrychlejší možnost předání informace, přesto si však zachovává příznak oficiálnosti  a snad i důvěryhodnosti (poštou chodívají úřední dokumenty, předvolání k soudu, oznámení o úmrtí apod.). Oproti tomu důležitost „neoficiálních“ sdělení zasílaných poštou, zdá se, není úplně prioritní (za sebe mohu říci, že mi žádná pohlednice s šokující informací dosud zaslána nebyla).

Podstatou klasických pohlednic by údajně měla být strana druhá, strana, na které bývá zapsána jakási informace – tato „strana“ však u elektronických pohlednic fyzicky chybí (bavíme-li se o hypertextu ve smyslu Möbiova listu, kde rub splývá s lícem). Podstatou elektronické pohlednice je z logiky věci ona přední strana s „vtipným“ obrázkem pravděpodobně nesvéprávné živé bytosti, kterou většinová společnost popisuje jakožto „roztomilou a sladkou“ (obdobné výjevy však bez problému nalezneme i v papírnictví).


Na druhou stranu však nemohu tvrdit, že by rub papírové varianty a priori nutně obsahoval nějaké závažné informace - lidé to ale asi z nějakého důvodu předpokládají, neboť jejich častou výmluvou pro neposílání pohlednic bylo konstatování, že neměli, co by napsali. Nevím, jak je tomu u vás, ale pokud já procházím své papírové pohlednice, dočítám se v nich ponejvíce cosi o přání k Vánocům či o mnoha pozdravech srdečně zasílaných z výletů, zájezdů a pobytů více či méně dobrovolných. Starším pohlednicím, které prošly poštovním úřadem kdysi na konci minulého století, vévodila nerozlučná dvojice otázek „Jak se máš? Co děláš?“, následovaná informací „Já se mám dobře, svítí sluníčko.“ Nedisponuji však žádnou klasickou pohlednicí, ve které by stálo cosi ve smyslu „Okamžitě přijeď, naše morče už asi dlouho nevydrží." Ale ani žádnou elektronickou, přestože by tomu technika, umožňující vše(ne)možnou personalizaci byla více než nakloněna.
Tím se dostáváme k druhému aspektu pohlednicové komunikace – a tou je právě možnost personalizace, přizpůsobení odesílaného artefaktu vlastním záměrům. Letmým pohledem by mi leckdo mohl říci, že virtuálně si může navrhnout jakoukoli pohlednici, zatímco v živoucím světě je limitován nabídkou knihkupectví, papírnictví či nestoudně předraženého muzejního obchůdku. To není tak úplně pravda, neboť – pokud nemáte chuť stříhat papír (což vám ale nikdo nezakazuje) - existuje celá škála míst, kde vám papírové pohlednice jakéhokoli rubu i jakékoli líce vyrobí na zakázku, a to za poměrně přijatelné ceny – nemluvě o prapodivném, hybridním pokusu provozovatelů pošt nabízet personalizované pohlednice přes rozhraní aplikací tzv. chytrých telefonů, který jako by usiloval o propojení nevýhod obou dvou komunikačních kanálů (viz např. projekt České pošty Pohlednice online). Pravdou však zůstává, že elektronická komunikace je zcela zdarma – alespoň ve smyslu peněžním.

Teorie obecné ekonomie nám však říká, že zadarmo není nic, resp. že náklady nejsou dány jen peněžní náročností. Ruku na srdce, jak dlouho vám trvá vytvořit originální pohlednici, či dokonce vymyslet vtipný text? A to i v případě, že používáte předpřipravené motivy, které schraňuje např. portál
Someecards (který mimochodem zároveň nabízí možnost objednat si vlastní či profesionální výtvory ve skutečném provedení). Ano, i čas jsou peníze. 

Třetím významným aspektem pohlednicového dilematu je otázka zajímavosti rozesílaných kartiček. Někdo by mi mohl vmést do tváře, že elektronické pohlednice obsahují zábavné animované pohyblivé sekvence. I takové pohlednice dnes nabízejí některé obchody – vedle pohlednic, které opouštějí „papírové médium“ a skrývajících v sobě dřevěné skládanky, pravou kůži, či 3D hračky (např. poštovní medvídek Paper Bear).

Odesílání poštovního medvídka.

Zatímco klasické pohlednice do sebe integrují vymoženosti moderních médií (např. elektronická koupě známek, portály typu Postcrossing), jejich „modernizované“ e-verze postupně přebírají arzenál papírové komunikace – a tak se možná budeme střetávat se zájemci o služby generování elektronických známek a razítek informujících o serverech, kterými byla daná e-pohlednice transportována na místo určení, či přímé možnosti tuto cestu zadat.    



Doprovodný obrazový materiál převzat z: http://www.someecards.com a http://www.ciloubidouille.com



Zastavme sociálne média!


Aspoň v očiach niektorých z generácie Y sa úspešná bloggerka Essena O’Neill stala hrdinkou a novým vzorom. 19-ročná Austrálčanka mala viac ako pol milióna fanúšikov na Instagrame, okolo 60 tisíc. priateľov na Snapchate a viac ako 200 tisíc. odberateľov na Youtube a bola považovaná za tínedžersku hviezdu sociálnych médií. Celosvetový záujem médií a ľudí na internete však získala svojou výpoveďou, ktorú zverejnila na Youtube. V nej emocionálne vysvetľuje ako ju sociálne média spravili nešťastnou. Vyjadrila sa: "som dievča, ktoré malo všetko a chcem Vám povedať, že mať všetko na sociálnych médiach znamená nič v skutočnom živote...Všetko, čo som robila, som robila pre "páči sa mi to"a sledovateľov.  Fotila som sa hodiny len aby som mala fotografie na Instagram."
Tento príspevok následne po krátkom čase zmazala a aj svoj Youtube kanál. Premenovala svoj Instragram účet na "Social media is not real life" (Život na sociálnych médiach nie je skutočný). Na svojom poslednom príspevku na Instagrame napísala: "Bez toho aby som si uvedomia, strávila som väčšinu môjho dospievajúceho života závislá na sociálnych médiach, sociálneho uznania, statusu a mojom fyzickom výzore. Sociálne média, hlavne tak ako som ich ja používala, nie sú reálne.  Zistila som, že  sa ľudia topia iba v ilúzií. Tieto neprirodzené obrázky a upravované videoklipy hodnotené proti sebe. Je to systém založený na spoločenskom uznaní, "páči sa mi to", validácií názorov a úspechu sledovateľov. Je to úplne zorganizovaný, egocentrický úsudok." Na tomto profile mala krátku dobu zverejnené aj popisy, kde komentovala ako fotografie vznikali, v ktorých opisovala ako skutočne prebiehala tvorba zdanlivo dokonalých fotografií. Momentálne je jej profil na Instagrame súkromný, avšak ak si vyžiadate o sledovanie budete schválený.




Sociálne média bez srdiečok
O’Neill sa rozhodla, že aj keď je výhradne proti sociálnym médiám nepôjde úplne offline. Vytvorila si vlastnú internetovú stránku s názvom "Lets begame changers", kde chce "organicky" šíriť svoj nový postoj voči sociálnym médiám. Naďalej si tak môže udržať status "influencera", či "miktorcelebrity".  Na platforme Vimeo zverejňuje svoje komentáre k jej starým fotografiám a opisuje, aké je to žiť bez túžby získavať "páči sa mi to" a sledovateľov.  Vzniká však určitý paradox, pretože Vimeo je sociálna sieť. Ten si všimli aj jej fanúšikovia: "Nemôžeš skončiť so sociálnymi médiami a stále na nich byť," napísal jeden kritik. 
O’Neill sa však vyjadrila, že Vimeo sa jej páči pre jej pozitívny a hodnotovo založený rebríček, nie je totiž založený na "páči sa mi to" alebo reklamách. Vyzýva aby sa vytvorila platforma pre sociálne zdieľanie bez hodnotenia na základe počtu videní/sledovateľov/"páči sa mi to" ale na základ zdieľania skutočnej hodnoty a lásky. Avšak ako O’Neill sama poznamenala: "sociálne média sú biznis."  V tom má pravdu a  a určite aj biznisom aj naďalej ostanú. Sociálnym sieťam nejde o obsah ale o dáta a metadata, ktoré môžu získať o konzumentoch a tie využiť pre lepšie cielenie reklamy. Najnovšie sociálna sieť Pinterest predstavila prepojenie s online nákupom. Každá sociálna sieť sa snaží vytvoriť si úspešný obchodný model, pri ktorom dokáže speňažiť všetky informácie, ktoré získava o používateľoch.

Predsa, sa možno nejedná len o utópiu. Existuje už aplikácia pod názvom "Like Blockr", Tá sa prezentuje ako svetovo prvá blokujúca aplikácia pre Instagram a sociálne siete.  Táto aplikácia spochybňuje autoritu sociálnych médií a hodnotu, ktorú vyjadruje "páči sa mi to".  S touto aplikáciou je možné prestať hodnotiť počet sledovateľov s ostatnými. Skončiť s určovaním hodnoty fotografie na základe  poctu "páči sa mi to". LikeBlockr schová čísla "páči sa mi to" na Instagrame a počet sledovateľov, ktorá máte alebo majú iný. Píšu: "ak máš rád fotografiu, tak sa na ňu len pozeraj dlhšie."  Aplikácia je dostupná na iTunes.  Cez  6 5000 ľudí si stiahlo aplikáciu o uvedenia na trh v januári.  Vyzerá to tak, že O’Neill nie je na internete jediná s rovnakou filozofiou.

Ďalším pokusom priviesť internetu jeho reálnosť sa stal hastag #nofilter. Kde hastag mal označovať fotografiu bez akejkoľvek úpravy. Minulý rok však server Mashabel prišiel zo štúdiou, ktorá zistila, že 11% fotografií s týmto hastagom sú predsa len upravované. Buď niektorí používatelia sociálnych sietí nepochopili podstatu hastagu, alebo sa vehementne snažia prezentovať svoj život ako dokonalý.
Menia nás sociálne média?
 Môžeme si položiť otázku, či sociálne média naozaj menia naše správanie, alebo len prostredníctvom nich naozaj prejavujeme svoje skutočné ja, narcizmus a tak trochu voyerizmus. Potom ako Essena O'Neill vyjadrila svoj názor na sociálne média a ako nepravdivé a zavádzajúce sú, zdvihlo to pozornosť experta na sociálne média, RISE9 CEO Zacka Jamesa. Ten sa na sociálnej sieti Facebook vyjadril ohľadom bloggerkinho vyjadrenia. "Obviňovať sociálne médiá, volať ich lož, iba ukazuje tvoj nedostatok snahy pochopiť smú seba. Áno, zmazanie sociálnych médií je krok správnym smerom. Popierať osobnú zodpovednosť za svoje vlastné šťastie a zvaľovania viny, je krok späť. Ja, a mnoho ďalších, našli lepšie pochopenie seba samého prostredníctvom našej kariéry v sociálnych médiach. Schopnosť preskúmať neobmedzené možnosti, vytvoriť to, čo naše srdce túži, hovoriť s našimi vlastnými skutočnými hlasmi. našli sme prostredníctvom sociálnych médií samých seba, pretože sme sa tak rozhodli."
Je pravda, že sociálne média nás samé o sebe nenútia zverejňovať dokonalé obrázky, úspešné statusy, atď. Je to vždy na jednotlivcovi, ktorí sa rozhodne, čo je pre neho podstatné. Jednoducho sa podeliť o nejaký zážitok so svojimi známymi, alebo sa len ukázať v lepšom svetle a s dokonalou fotografiou tak bažiť po uznaní a popularite. Problém však nie je väčšinou v dospelých ľudí, ale práve v tínedžeroch, ktorí sa dostávajú do kontaktu so sociálnymi médiami v mladom veku. 
Často zabúdame, že sociálne média sú stále len média. Je to možno kvôli tomu, že samy dokážeme tvoriť obsah a preto si myslíme, že všetko je autentické. Ale rovnako ako je to pri magazínoch mali by sme ľuďom pripomínať, že stále sa nejedná  o realitu. Ide stále len o médium, ktoré sprostredkúva časť nášho života. A ako pri magazínoch existuje veľa nástrojov, ktoré dokážu vylepšiť každú fotografiu, alebo uhol, ktorý dokáže zachytiť niečo krajšie ako to v skutočnosti je. Už veľa ľudí upozornilo na to, že sociálne média nám deformujú realitu a dokážu ľuďom bez populárnych sociálnych profilov  spôsobiť pocit nedostatočnosti a smútku.  Veľmi známy je termín FOMO (Fear of Missing out - pocit vynechania niečoho) u mladých ľudí.

Či už sa jedná o skutočný čin Esseny O’Neill ,ktorá naozaj chce zmeniť svet, alebo len upútanie pozornosti na seba, jedno je isté. O’Neill  upriamila pozornosť na sociálne média a využívanie ich na predaj výrobkov a na manipuláciu fotografií. Pre staršie generácie sa to môže javiť ako téma, ktorou sa nie je potrebné zaoberať viac. Pre mladších používateľov je to lekcia, ako sa využívajú sociálne siete. Mnohých to určite zavedie k uvažovaniu nad tým, čo je reálne a čo nie. Odborníci by sa mali zamyslieť nad reguláciami nových médií obzvlášť pri propagovaní výrobkov influencermi, keďže nič také doteraz neexistuje. Tradičné média majú reguláciu, avšak sociálne média ešte nie.


Zdroje: 

http://mashable.com/2014/06/30/instagram-no-filter-liars/#LwHcSxm77qq8

https://theconversation.com/when-authenticity-and-advertising-collide-on-social-media-50397

http://www.attn.com/stories/4084/essena-oneill-backlash-quitting-social-media

http://www.attn.com/stories/3966/why-essena-oneill-quit-social-media?utm_source=nevschulman&utm_medium=fbpost&utm_campaign=influencer


Jsou krásní, úspěšní, úžasní… a lžou!

Taky máte pocit, že se v poslední době někteří lidé ve vašem okolí změnili v „superlidi“? Skvěle vypadají, a pokud zrovna necvičí v posilově, tak cestují po světě, vysedávají v luxusních restauracích nebo si kupují značkové oblečení. Zdá se, že žijí dokonalým životem. To o nich alespoň můžeme vyčíst z jejich Instagramu. Stovky selfie jejich dokonalých těl, stylových věcí, které si pořídili, úžasných jídel, které jedli… Jsou vážně tak úžasní, nebo jen předstírají? 

 

Nedávno obletělo svět video, ve kterém devatenáctiletá modelka EssenaO'Neillová označuje Instagram za „jednu velkou lež“. Ve svém videu potom přiznává, že fotky, které na svůj Instagram dávala, dlouhé hodiny fotila a upravovala, až vybrala tu perfektní, která by podle ní mohla získat nejvíce „lajků“. Kvůli fotce v plavkám dokonce celý den nejedla a dlouho zkoušela různé pózy, aby vypadala co nejštíhlejší. "Chci, aby mladší dívky věděly, že to není upřímné ani inspirativní. Je to nepřirozená dokonalost, která je uměle vytvořena za účelem získávání pozornosti,“ řekla Essena. 


Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Zatímco někteří Essenu obdivovali za veřejné přiznání o pravdě sociálních médií, jiní nesouhlasili. Nedávná reakce Zacka Jamese, generálního ředitele firmy Rise 9 a bývalého youtubera, nám nabízí jiný pohled na věc. „Essena O´Neillová se mylí, sociální média nejsou lež. Sociální média můžou být cokoliv, co si jejich uživatel přeje, aby byla,“ tvrdí Zach. „To, že sami sobě dovolíte vytvářet si falešný život na sociálních médiích, je výsledek vašich vlastních akcí a záměrů,“ říká Zach a dodává, že „Essenina neschopnost definovat sama sebe mimo sociální média pramení z nedostatku snahy o pochopení sama sebe.
  
Zdá se, že Essenino obvinění a generalizované označení všech sociálních sítí za „jednu velkou lež“ je trochu přitažené za vlasy. To, že mladí lidé si na svých sociálních sítích nechtějí vytvářet jiné, lepší identity, potvrzuje ve svých výzkumech i danah boyd , americká vědecká pracovnice, která se dlouhodobě zajímá otázkou působení mládeže na sociálních sítích. Danah boyd dospívá k závěru, že mladí lidé nepokládají sociální sítě za místo, kde si musí vybrat, aby buď byli sami sebou, nebo aby si vytvořili alter ego. Teenageři používají sociální sítě především k tomu, aby byli v kontaktu s přáteli, a považují toto prostředí za místo, kde mohou realizovat humor a představivost. [1]


Na druhou stranu, už samotné prostředí sociálních sítí v nás může podněcovat touhu ukázat se světu jako „hezčí“ či „zajímavější“. Například na sociální síti Instagram nalezneme spoustu filtrů, s jejichž pomocí se naše fotka rázem stane hezčí. A kdo by chtěl mít na fotce kruhy pod očima, když se jich může zbavit pomocí pár kliknutí? Zároveň hezké a zajímavé fotky přinášejí víc „lajků“. Kromě určitého pocitu štěstí (http://journal.frontiersin.org/article/10.3389/fnhum.2013.00439/abstract), které nám lajky dávají, můžeme získat i jiné „odměny“. Čím vyšší počet lidí, kteří nás sledují na Instagramu, tím větší možnost si něco „přivydělat“. Instagram je v současné době sociální sítí, na které probíhá největší aktivita v oblasti marketingu různých firem.


Americký psycholog Larry Rosen ve svém díle iDisorder cituje Goffmanovo dílo „The Presentation of self in every day life“ a zmiňuje hlavní Goffmanovy myšlenky – v prezentaci sama sebe si neustále všímáme, jak na nás reagují ostatní a postupně adaptujeme naši sebeprezentaci tak, aby si o nás mysleli to nejlepší.[2] Rosen osoby, které se prezentují tak, jak se domnívají, že by je ostatní chtěli vidět, označuje za narcistní a narcismus uvádí jako jednu z „I-disorders“, tedy chorob, které se vztahují k nadměrnému užívání sociálních médií. Jako další příklad narcismu uvádí takové chování, kdy se jedinec prostřednictvím sociálních sítí neustále snaží získávat si pozornost a prostřednictvím obsahu, který zveřejňuje na sociální síti, dává najevo, že všechno ví nejlépe a nezáleží mu na tom, co si myslí ostatní. Takový narcista má zároveň pocit, že mu všichni závidí. 

Jaká je tedy pravda? Skutečně jsou sociální média jednou velkou lží, která nám dává prostor k tomu vytvářet si lepší, zajímavější já? A my jsme společnost narcistů, kteří nemají nic lepšího na práci než si pětkrát denně fotit obličej nebo svalnatou postavu? Pravda bude asi někde uprostřed. Sociální média nám zcela jistě dávají neomezené možnosti k tomu, jak se prezentovat. Jak řekl Larry Rosen: „On the Internet, you can be whomever you want to be whenever you want.“ [3] A tak kým budeme a jak se budeme na síti prezentovat, záleží ve finále jen na nás.

ZDROJE:

http://www.dailymail.co.uk/femail/article-3304422/Instagram-isn-t-lie-lie-Social-media-CEO-slams-model-quit-photo-sharing-app-claiming-dishonest-contrived.html

http://petapixel.com/2015/09/17/this-is-how-people-lie-about-their-lives-on-instagram/

[1] BOYD, Danah: Why Youth heart social networks. The role of networked publics in teenage social life. 2008, The MIT Press, Cambridge. Dostupné z:http://papers.ssrn.com/sol3/Papers.cfm?abstract_id=1518924

[2] ROSEN, Larry D, Nancy A CHEEVER a L CARRIER. IDisorder: understanding our obession with technology and overcoming its hold on us. New York: Palgrave Macmillan, 2012, x, 246 s. ISBN 978-0-230-11757-0., str. 34

[3] ROSEN, Larry D, Nancy A CHEEVER a L CARRIER. IDisorder: understanding our obession with technology and overcoming its hold on us. New York: Palgrave Macmillan, 2012, x, 246 s. ISBN 978-0-230-11757-0., str. 34