Rub a líc pohlednic

Není tomu tak dávno, co internetový prostor zaplavily elektronické pohlednice, nabízející modernizovanou verzi svých původních papírových předloh. Leckdo zpochybňoval budoucnost „zastaralé“ poštovní komunikace, jejíž intenzita mezi běžnými uživateli klesá. Nabízejí ale elektronické pohlednice něco skutečně převratného?

Pro začátek je třeba se zamyslet nad účelem zprostředkovávané komunikace – tím zpravidla bývá úspěšný přenos (důležitého) sdělení. Poštovní korespondence již není kanálem, který by představoval nejrychlejší možnost předání informace, přesto si však zachovává příznak oficiálnosti  a snad i důvěryhodnosti (poštou chodívají úřední dokumenty, předvolání k soudu, oznámení o úmrtí apod.). Oproti tomu důležitost „neoficiálních“ sdělení zasílaných poštou, zdá se, není úplně prioritní (za sebe mohu říci, že mi žádná pohlednice s šokující informací dosud zaslána nebyla).

Podstatou klasických pohlednic by údajně měla být strana druhá, strana, na které bývá zapsána jakási informace – tato „strana“ však u elektronických pohlednic fyzicky chybí (bavíme-li se o hypertextu ve smyslu Möbiova listu, kde rub splývá s lícem). Podstatou elektronické pohlednice je z logiky věci ona přední strana s „vtipným“ obrázkem pravděpodobně nesvéprávné živé bytosti, kterou většinová společnost popisuje jakožto „roztomilou a sladkou“ (obdobné výjevy však bez problému nalezneme i v papírnictví).

Na druhou stranu však nemohu tvrdit, že by rub papírové varianty a priori nutně obsahoval nějaké závažné informace - lidé to ale asi z nějakého důvodu předpokládají, neboť jejich častou výmluvou pro neposílání pohlednic bylo konstatování, že neměli, co by napsali. Nevím, jak je tomu u vás, ale pokud já procházím své papírové pohlednice, dočítám se v nich ponejvíce cosi o přání k Vánocům či o mnoha pozdravech srdečně zasílaných z výletů, zájezdů a pobytů více či méně dobrovolných. Starším pohlednicím, které prošly poštovním úřadem kdysi na konci minulého století, vévodila nerozlučná dvojice otázek „Jak se máš? Co děláš?“, následovaná informací „Já se mám dobře, svítí sluníčko.“ Nedisponuji však žádnou klasickou pohlednicí, ve které by stálo cosi ve smyslu „Okamžitě přijeď, naše morče už asi dlouho nevydrží." Ale ani žádnou elektronickou, přestože by tomu technika, umožňující vše(ne)možnou personalizaci byla více než nakloněna.

Tím se dostáváme k druhému aspektu pohlednicové komunikace – a tou je právě možnost personalizace, přizpůsobení odesílaného artefaktu vlastním záměrům. Letmým pohledem by mi leckdo mohl říci, že virtuálně si může navrhnout jakoukoli pohlednici, zatímco v živoucím světě je limitován nabídkou knihkupectví, papírnictví či nestoudně předraženého muzejního obchůdku. To není tak úplně pravda, neboť – pokud nemáte chuť stříhat papír (což vám ale nikdo nezakazuje) - existuje celá škála míst, kde vám papírové pohlednice jakéhokoli rubu i jakékoli líce vyrobí na zakázku, a to za poměrně přijatelné ceny – nemluvě o prapodivném, hybridním pokusu provozovatelů pošt nabízet personalizované pohlednice přes rozhraní aplikací tzv. chytrých telefonů, který jako by usiloval o propojení nevýhod obou dvou komunikačních kanálů (viz např. projekt České pošty Pohlednice online). Pravdou však zůstává, že elektronická komunikace je zcela zdarma – alespoň ve smyslu peněžním.

Teorie obecné ekonomie nám však říká, že zadarmo není nic, resp. že náklady nejsou dány jen peněžní náročností. Ruku na srdce, jak dlouho vám trvá vytvořit originální pohlednici, či dokonce vymyslet vtipný text? A to i v případě, že používáte předpřipravené motivy, které schraňuje např. portál Someecards (který mimochodem zároveň nabízí možnost objednat si vlastní či profesionální výtvory ve skutečném provedení). Ano, i čas jsou peníze. 

Třetím významným aspektem pohlednicového dilematu je otázka zajímavosti rozesílaných kartiček. Někdo by mi mohl vmést do tváře, že elektronické pohlednice obsahují zábavné animované pohyblivé sekvence. I takové pohlednice dnes nabízejí některé obchody – vedle pohlednic, které opouštějí „papírové médium“ a skrývajících v sobě dřevěné skládanky, pravou kůži, či 3D hračky (např. poštovní medvídek Paper Bear).

Odesílání poštovního medvídka.

Zatímco klasické pohlednice do sebe integrují vymoženosti moderních médií (např. elektronická koupě známek, portály typu Postcrossing), jejich „modernizované“ e-verze postupně přebírají arzenál papírové komunikace – a tak se možná budeme střetávat se zájemci o služby generování elektronických známek a razítek informujících o serverech, kterými byla daná e-pohlednice transportována na místo určení, či přímé možnosti tuto cestu zadat.    

Doprovodný obrazový materiál převzat z: http://www.someecards.com a http://www.ciloubidouille.com