Nepříjemná pravda se šíří sama!

24. dubna 2015 zaplavily Instagram a Facebook fotky lidí v šatech naruby s hashtagem #fashionrevolution. Co za revoluci v módě to mohlo být? Vždyť vše už tu bylo - minisukně, kabáty s vycpávkami, kožené křiváky i výstřihy do véčka – maximálně se to jen v několikaletých cyklech vrací do kurzu. Zasvěcenější už ale věděli. #fashionrevolution upozorňovala na nepříjemnou pravdu.

Věděli třeba ti, kteří začátkem roku zaregistrovali čtyřdílnou reality show jménem SweatShop – Dead Cheap Fashion. Ano, 24. dubna 2015 si svět připomínal dva roky od zhroucení budovy Rana Plaza na předměstí bangladéšské metropole Dháka, kde sídlila mimo jiné i textilní továrna. V troskách načerno přistavované budovy našlo smrt 1 129 lidí, převážně žen.

Neštěstí je považovanou za nejtragičtější nehodu v historii textilního průmyslu stejně jako nejtragičtější náhodné zhroucení budovy v moderní historii.

Mezi lidmi, kteří se dva roky poté vyfotili se štítky značek svého ošacení s otázkou 'Who made my clothes?', se objevili členové evropského parlamentu i celebrity a pomohli tak akci ještě více zviditelnit. Chtěli tím poukázat na tristní pracovní podmínky tisíců dělnic a dělníků v textilním průmyslu, pejorativně nazvaném též Sweatshop, podobně jako výše zmíněná stejnojmenná norská reality show.

Čím byla tato Fashion revolution tak výjimečná? Dokázala využít současného trendu jednoduchých výzev, které se samy bez velkých investic šíří virtuálním světem sociálních sítí a přitáhnout pozornost k jinak dost přehlížené nepříjemné pravdě. A na rozdíl od Ice Cube Challenge se to podařilo i bez kyblíku ledové vody a následnou kritikou jejího plýtvání. Pravda, efekt nebyl tak masivní.

Hlavní je, že po YouTube, kde se videa reality show SweatShop – Dead Cheap Fashion šířila poměrně rychle, se aktivistům podařilo zaplavit i sociální sítě. Aktéry byli sami jejich uživatelé. Otrocké pracovní podmínky dělníků zejména v jihovýchodní Asii už nemohli přehlížet ani ti, kteří tušili ani ti, kteří dosud netušili.

Pojďme mlčet! 

Že se to zdá být banální? Ještě nedávno byla pro virtuální svět problematika sweatshopu tabu. V únoru roku 2013, dva měsíce před tragédií v Rana Plaza, stáhla společnost Apple z prodeje aplikaci SweatShop HD, která mohla přispět ke vzdělávání veřejnosti v souvislosti s nevyhovujícími pracovními podmínkami.

Online hru Sweatshop HD vytvořilo a bezplatně zveřejnilo malé kreativní studio Littleloud už v roce 2011. Hra sklidila velký úspěch a vzbudila širokou diskuzi související jak se samotnou hrou, tak i s nevyhovujícími pracovními podmínkami především v zemích globálního Jihu. Littleloud se proto rozhodlo vyvinout verzi pro iPad. Aplikace poukazující zábavnou formou na neutěšenou životní situaci pracujících pak byla uvedena na trh v listopadu 2012. Již v únoru následujícího roku ji ale Apple z prodeje stáhnul, aniž by svůj krok nějak dostatečně konkrétně odůvodnil.

Důvodem však mohlo být to, že sama společnost Apple se nedokázala transparentně vypořádat s neutuchající kritikou pracovních podmínek ve svých dodavatelských továrnách v Číně.

Zahrajte si SweatShop HD

Podobný scénář snad nebude mít aplikace, která byla vytvořena, aby podpořila informační kampaň Change your shoes, jejíž česká verze nese název Obuj se do toho. Jak ten napovídá, snaží se upozornit na podobně nevyhovující pracovní podmínky v obuvnickém průmyslu, který je ještě méně transparentní než ten textilní. Aplikace, kterou si mohou stáhnout majitelé zařízení od Apple i chytrých telefonů s Androidem, funguje jako jakýsi krokoměr a ptá se: Víte, jak byly vyrobeny vaše boty? Byli při jejich výrobě zneužíváni dělníci? Jsou plné jedů? Nikdo neví. Ušlé kilometry se pak započítávají do virtuálního pochodu na Brusel. Kampaň totiž požaduje, aby Evropská unie zavedla legislativu, podle níž budou mít výrobci a prodejci bot povinnost informovat v jednoduché a srozumitelné formě spotřebitele o podmínkách, za kterých byly vyrobeny jejich boty a zda neobsahují nějaké škodlivé látky. Finální počet ušlých kroků, respektive kilometrů předají organizátoři akce evropským politikům na konci roku 2015. Ke kampani pak byl natočen i podpůrný klip se známou Annou Polívkovou v hlavní roli, které nyní visí na YouTube.

Nová aplikace Obuj se do toho!

Nepříjemná pravda ze zákulisí oděvního průmyslu se týká nás všech. Nemusíme zrovna následovat nejposlednější módní trendy, do konfekčních řetězců se vydáváme i pro ponožky nebo pyžamo. Je však snadné tvářit se, že neexistuje. Mediální a reklamní masáž oděvních značek je zatím mocnější.

Co se nešíří je mrtvé

Fashion revolution se šířila sama, nenesla v podstatě žádné náklady a nikdo ji nemohl zakázat nebo stáhnout. Byl to skvělý tah, který ještě více podpořil zájem o Slow fashion movement. Henry Jenkins, profesor působící na University of Southern California, svůj příspěvek z roku 2009 správně nazval: If It Doesn’t Spread, It’s Dead. Jenkins se v příspěvku zabýval spíše šířením memů a vtipných videí, zlatá éra Instragramu a Facebooku v Evropě a České republice byla teprve za dveřmi. S podobně beznákladovými, lehce šířitelnými a efektními koncepty jako byl Fashion revolution se nepříjemná pravda pomalu dere do pozornosti širší veřejnosti. Uvidíme jak silné bude její následování v roce 2016. Ledaže by do té doby někdo ty internety zrušil.

Zdroje:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.849566718470173.1073741837.449971928429656&type=3

http://www.nazemi.cz/cs/apple-stahnul-ze-sve-nabidky-vzdelavaci-aplikaci-k-tematu-pracovnich-podminek

http://www.nazemi.cz/cs/mame-nove-video-s-annou-polivkovou-ke-kampani-obuj-se-do-toho

http://www.rozhlas.cz/radiowave/wavenews/_zprava/norska-reality-show-poslala-3-fashion-bloggery-do-textilek-v-kambodzi--1446860

http://zpravy.idnes.cz/rok-od-nestesti-textilka-rana-plaza-banglades-fab-/zahranicni.aspx?c=A140424_113946_zahranicni_vez

http://henryjenkins.org/2009/02/if_it_doesnt_spread_its_dead_p.html