Stejně jako každá důležitá technologická
revoluce (počínaje vynálezem tiskařského lisu a dále rozhlasu a televize), také
internetová revoluce měla na společnost dvojí vliv. Někteří ji přijali s optimismem,
ostatní měli obavy. A nejvíce je to vidět právě v žurnalistice a médiích.
Nová zpráva,
která byla zveřejněna 24. září 2015 Broadband komisí OSN, se týká převážně
kybernásilí v souvislosti s informačními a komunikačními
technologiemi. Ukazuje, že téměř tři čtvrtiny žen byly vystaveny nějaké formě
kybernetického násilí na internetu. Tato zpráva naléhá také na vládu a průmysl,
aby pracovaly efektivněji a lépe a především, aby společně chránily rostoucí
počet žen a dívek, které se stávají oběťmi hrozeb a obtěžování na internetu. Co
se týče tohoto rychle rostoucího množství žen, které se stávají oběti on-line
násilí, pouze 26% z 86 zkoumaných zemí podnikly náležité kroky.
Kybernetické
VAWG (kybernásilí páchané proti ženám a dívkám) existuje v mnoha podobách,
např.: on-line obtěžování, veřejné zostuzení, touha způsobit fyzickou újmu,
sexuální útoky, vražda a vyvolaná sebevražda. Podle výše zmíněné zprávy OSN
působí toto vše na ženy stejnou škodu jako fyzické násilí. Ženy jsou stále
náchylnější ke kybernetickému násilí a situace se zhoršuje i tím, že více a
více regionů získává přístup k internetu.
Porušení online soukromí,
které je známé jako „pornopomsta“ (revenge porn) nebo „kybernetické znásilnění“,
je zcela běžným jevem. Odborníci poukazují také na to, že nával násilí
páchaného proti slavným ženám na sociálních sítích
pomohlo upozornit na tento rozšířený problém. Na veřejnost se dostaly například nahé fotky
Jennifer Lawrence, Emmy Watson nebo Kate Upton, což
je také klasifikováno jako příklad pornopomsty.
O co jde?
„Pornopomstou“
označujeme akt sdílení sexuálně
explicitních fotek nebo videí nějaké osoby, ale bez souhlasu této osoby. V mnoha
případech jsou snímky pořízeny partnerem
během vztahu a posléze
distribuovány po rozchodu bez souhlasu
dané osoby. Soukromé obrázky jsou
často sdíleny buď
pomocí sociálních médií (Twitter,
Facebook a YouTube) nebo uloženy
na mnoho pornostránek, které podporují
veřejné příspěvky.
Někteří se domnívají, že příčinou je nedostatek právní úpravy v této oblasti ve většině zemí a také prostý fakt, že kyberšikana
není vždy považována za vážný problém. Phumzile
Mlambo-Ngcuka (zástupkyně generálního tajemníka OSN a výkonná ředitelka UN Women)
říká, že bylo obtížné přesvědčit některé lidi, že se jedná o problém, který je
třeba brát vážně. Zmínila také odpor vedoucích představitelů firem, zejména v herním
průmyslu.
 |
| Phumzile Mlambo-Ngcuka |
Zákony, které
zakazují pornopomstu, se objevují pomalu, nicméně některé země začaly provozovat
kriminalizaci tohoto druhu kybernetického násilí, což je důležitým krokem kupředu.
Například od letošního roku je podle nového dodatku v Criminal Justice and
Courts Act 2015 ve Velké Británii sdílení tohoto typu považováno za nelegální v Anglii
a Walesu. To znamená, že každý, kdo sdílí nahé fotografie nebo videa někoho bez
jejich souhlasu, může jít do vězení až na dva roky.
Výzkum McAfee (2013, USA) zjistil, že 36% lidí poslali nebo hodlají poslat intimní obsah,
který dostali od svých partnerů. Mimoto, jeden z deseti bývalých partnerů
hrozil dát choulostivé fotografie na internet. Tato hrozba se stává skutečností
ve 60 % případů ze 100. Tento fenomén se rychle stává součástí kultury sexu a
vztahů. Navíc počet lidí, kteří se tímto jevem zabývají, neustále stoupá. Samotný
problém je ale mnohem širší a týká se nejen obětí a pachatele. Pornopomsta
nesmí však být pouze „ženskou záležitosti“. Muži uvádějí častěji než ženy, že
jsou oběťmi této invaze do jejich online soukromí. Zmíněná studie McAfee tvrdí,
že mužům hrozí vystavení jejich soukromých fotografií na sociálních sítích častěji
než ženám (12% oproti 8%).
Nicméně, ať už se
jedná o dospívající dívky nebo dospělé muže, kteří se stávají oběťmi hackerů
nebo svých bývalých partnerů/partnerek, provádění pornopomstu je nezákonné
všude. Použití soukromě sdílených intimních snímků za účelem udělat někomu
ostudu a ponížit ex-partnera je obtěžování a způsobuje skutečnou škodu. Může to
oběti zkomplikovat možnost dosáhnout nebo udržet pracovní místo, udržovat
vztahy, žít normální život, a dokonce se může stát i důvodem pro sebevraždu.
Zákon vzájemné dohody, týkající se obdržení a uchování soukromého materiálu, by
měl fungovat vždy a všude.
Zdroje:
No comments:
Post a Comment