Neuhodnoťme se

Meze kolektivní inteligence

Pro své dnešní myšlenky zneužiji webový portál I-divadlo.cz, jenž považuji za velmi kvalitní databázi divadelních inscenací uváděných v České republice. I-divadlo.cz, které je v provozu od roku 2003 a jehož obsah spoluutváří více než 3000 uživatelů, nabízí kromě databáze recenzí, blogů a novinek ze světa divadla také hodnotitelskou platformu, kterou budu v tomto textu kritizovat jako jeden z příkladů nadužívání žebříčků a best of výběrů v současném (nejen) online prostředí.

Hodnocení divadelních her na webových stránkách I-divadlo.cz probíhá obdobným způsobem jako na obecně známějších filmových databázích – uživatelé volí na škále od 0 do 100 procent, přičemž přidávat mohou po desítkách, což je jemnější způsob než např. u filmové databáze CSFD.cz, jenž nabízí hodnocení 0 až 5 hvězdičkami, ačkoli výsledné hodnocení rovněž uvádí v procentech. Další odlišností I-divadla je také dělené hodnocení redakce (čítající okolo patnácti členů) a uživatelů. Uživatelé a redaktoři mohou přidávat také komentáře pro podrobnější rozbor zhlédnutých inscenací, což má samozřejmě daleko vyšší výpovědní hodnotu.

   

Způsob jednání uživatelů na webu odpovídá dvěma konceptům mediálních studií – produsage Axela Brunse, popisující skutečnost, kdy uživatelé zároveň konzumují a vytvářejí obsah média, a kolektivní inteligenci Pierra Lévyho, jenž popisuje, jak uživatelé internetu dávají dohromady znalosti o různých fenoménech a vytvářejí tak jakési banky vědomostí.

Z českých luhů a hájů - 86 % Macocha - 73 %

Spojení divadla, jakožto elitního umění s charakteristicky nepočetnou základnou pravidelných návštěvníků divadelních představení a ještě menší základnou těchto návštěvníků divadla, kteří se o své dojmy z divadelních her chtějí podělit na internetu, a obliby žebříčkování vedla na portálu I-divadlo.cz k sestavení snadno ovlivnitelného žebříčku, v němž hodnotí desítky uživatelů a mnohdy tak vynikají hry s 12 hlasy (např. v současnosti na děleném prvním místě Podivný případ se psem Divadla F. X. Šaldy Liberec s průměrem 97 % od 12 uživatelů či děleném třetím místě Monty Python´s Spamalot od téhož divadla s průměrem 95 % od 13 uživatelů). Podobně poté vypadá také žebříček samotných divadel, v němž se o prvenství dělí Žižkovské divadlo Járy Cimrmana (88 % z 595 hodnocení) a Naivní divadlo Liberec (88 % z 37 hodnocení). Nekritizuji zde skutečnost, že uživatelů portálu je „málo“, ale nevhodnost užití procentuálního způsobu hodnocení. Obdobně žebříčky filmových databází, jež mají tradičně více uživatelů a tedy větší počet hodnocení, což vplývá ze skutečnosti, že filmy jsou obecně více populární formou umění, pokulhávají v žebříčkách u snímků, které hodnotí malý počet uživatelů (většinou nějak úzce specifikovaných žánrů – např. japonské animované snímky nebo artové filmy).

Vše nelze vyjádřit procenty - a to především v umění. Takovéto oceňování vede ke zjednodušování reality a k plochému nazírání na umělecká díla. Můžeme takto vytvářet žebříčky obrazů, symfonií nebo kulturních či přírodních památek, ale raději bych zůstal u slovního hodnocení, než u hrad Loket - 91 %, Z českých luhů a hájů - 86 %, Macocha - 73 %.

I-divadlo – 70 %

Troufám si předpokládat, že i uživatelé a návštěvníci webových stránek zabývajících se elitním uměním budou k žebříčkům sami kritičtější a budou spíše inklinovat ke čtení komentářů, recenzí či blogů. Nepodezíral bych také nikoho z PR snahy o zviditelnění své divadelní hry pomocí žebříčků, avšak šikovný trol by dokázal chatrný žebříček velmi snadno překopat. Proč tedy zachovávat procentuální způsob hodnocení? A proč stavět další a další žebříčky? I-divadlo – 70 %.

Zdroje:

http://www.i-divadlo.cz/

https://en.wikipedia.org/wiki/Produsage

https://en.wikipedia.org/wiki/Collective_intelligence