Sunday, November 29, 2015

Sedm dní bez chytrého telefonu aneb #nophoneweek

Jste také zvyklí mít svůj smartphone stále u sebe a neuděláte bez něj ani krok? Zajisté nejste sami. Počet uživatelů chytrých telefonů neustále stoupá a není neobvyklé potkat desetileté dítě s nejnovějším modelem iPhonu. Stalo se vám ale někdy, že jste museli být nějakou dobu bez svého smartphonu? Nebo přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo, kdybyste se ho zcela vzdali? O tom, jaké to je být týden bez svého „parťáka“, se rozepsala mladá novinářka Helena Horton (na obrázku níže).


Proč jsou ale chytré telefony tak oblíbené a proč už si bez nich naše životy vlastně ani nedokážeme představit? Nacházejí mezi lidmi využití zejména díky široké škále aplikací. Mezi nejrozšířenější patří aplikace sociálních sítí (Facebook, Twitter apod.), ale také počasí, mapy a navigace. V naší moderní společnosti existují určitá očekávání, že jsme neustále „online“ a na všechno jsme schopni reagovat ihned. Jinými slovy, očekává se od nás „skutečný“ život, ale i život ve virtuálním světě.

„Musím se k něčemu přiznat: jsem závislá na smartphonu.“
Helena Horton se musela poprat se skutečností, že se jí její chytrý telefon rozbil a ona se bez něj musela obejít sedm dní. Jaké to bylo a co všechno si uvědomila? Přiznává, že jí smartphone řídí její život, zejména tedy aplikace, které na něm má, a tudíž se bez něj cítila doslova ztracená. Z hlediska technologického determinismu můžeme říci, že technologické prostředky, které jsou nyní běžně součástí našich každodenních životů, změnily naše chování.


Dále píše Helena Horton o tom, že se zhrozila, když zjistila, že si stihla pořídit již přes 5 000 selfies. Toto číslo je skutečně enormní a možná překvapí i ty z nás, kteří si selfies často a rádi pořizují. Helena Horton je zvyklá fotit selfie každé ráno ihned poté, co stane z postele. Těžko říci, zda-li bychom toto mohli označit za extrém. Osobně mohu říci, že si selfies fotím pouze společně s přáteli, ale rozhodně se pořizování selfies neřadí mezi mé první činnosti hned po probuzení. Na druhou stranu musím ale dodat, že se občas po zazvonění budíku podívám na svém chytrém telefonu na Facebook a co je na něm nového, a to i přesto, že jsem ho kontrolovala naposledy těsně před ulehnutím do postele. A ano, nejradši bych to nedělala. S Helenou Horton mám společné i to, že si během polední pauzy často projíždím sociální sítě, e-mail a zprávy – neboli dívám se na obrazovku svého smartphonu místo toho, abych vnímala své okolí a reálný život kolem sebe. 


„Svět je bez rozptýlení technologiemi příliš hlasitý i příliš tichý“ 
Všimli jste si někdy, jak dlouze mohou působit eskalátory v metru bez sluchátek v uších? Vnímáte mnohem více pohyby v okolí a zdá se, že čas plyne jiným tempem. Helena Horton připouští i následující: „bez svých masivních sluchátek se cítím nahá a nechráněná“. Má tím na mysli to, že ji kdokoliv může mnohem snadněji oslovit. Sama si všimla toho, že když se tolik nedívala do svého telefonu, lidé s ní mnohem více mluvili. Dále popisuje, jak těžké a složité to je, když nemůže nikomu dát vědět, pokud bude mít zpoždění a současně se ani ona nedozví, jestli se někdo zpozdí a ona bude muset čekat. Co dalšího jí vadilo na #nophoneweek? Například i taková „maličkost,“ že nemohla tweetovat o otravném křičícím dítěti ve vlaku, když jela domů z práce. A skutečnost, že nemohla při cestě z odlehlé části Londýna používat aplikace Citymapper či Google Maps, byla pro ni děsivá.

A co na to přátelé? 
Helena Horton podotýká, že si její kamarádi stěžovali, jak se jim po ní stýská, jak těžké je ji zkontaktovat a že „o ní dlouho nic neslyšeli“ a že „neodpovídá dostatečně rychle“. Co to o nás vypovídá? Zejména nutnost být neustále „online“, abychom náhodou nic nezmeškali a byli okamžitě k dispozici. Její kamarádi jednoduše vyžadují „okamžité uspokojení“, jak Helena přiznává. Svým přátelům ale vzkázala, že pokud s ní chtějí mluvit nebo se s ní osobně setkat, mohou ji navštívit nebo jednoduše počkat, až jim odepíše.

Týká se nadměrné užívání pouze teenagerů a mladých lidí?
Jak by na obdobné odříznutí od světa reagovali lidé středního věku? I to se slečna Horton snažila zjistit během této „výzvy“. Kupříkladu matka její kamarádky usoudila, že by toto nikdy nezvládla a že by jí nejvíce chyběly všechny konverzace v aplikaci Whatsapp (pozn.: aplikace pro mobilní komunikaci fungující přes internetové spojení). Lze tedy obecně říci, že to není pouze problém teenagerů a mladých lidí.


Odříznutí od světa a „detox“ aneb více konverzací a znovuobjevení tužky a papíru?
Ano, alespoň částečně to pro mladou Helenu Horton „detox“ byl. Ale možná by neuškodil ještě o něco delší detox... Je ale nutné podotknout, že Helena Horton měla během tohoto týdne k dispozici svůj počítač – nebyla tedy zcela mimo online svět. Týden bez chytrého smartphonu byl pro Horton „absolutním peklem“ a sama píše, že pochopila, že trpí jeho nadměrným užíváním. Během týdne, kdy byla na „detoxu“, si uvědomila, že častěji sní a že dokáže bez telefonu v ruce být trpělivější a více se soustředit. Více používala tužku, papír a více se věnovala čtení klasických knih. I její rodina si pochvalovala, že s nimi mluví mnohem častěji. A co si sama sobě slíbila? Zejména to, že se bude snažit svůj telefon nepoužívat, pokud ho skutečně nebude potřebovat. Zůstává ovšem otázkou, jak dlouho jí toto předsevzetí zůstane. Pokud si do vyhledávače zadáte „one week without a smartphone“, najdete několik zajímavých článků, které popisují nespočet dalších pokusů různých lidí o „přežití“ bez jejich chytrých telefonů.  

Návykovost
Němečtí výzkumníci dokonce zjistili, že chytré telefony jsou stejně návykové jako cigarety a že se při zapnutí mobilního telefonu v mozku aktivují stejné látky, jako při zapálení cigarety. Vědci ale dodávají, že zajímavé bylo zjištění, že „silní kuřáci zpravidla nevyužívají nadměrně chytré telefony a uživatelé telefonů jen zřídka silně kouří.“ Vyvinuli aplikaci Menthal, která ukazuje jak uživatelům, tak i tvůrcům aplikace míru využívání chytrého telefonu. S chytrými telefony je to vlastně podobné jako s cigaretami – lidé po nich často sáhnout například při čekání, kdy chtějí zabít čas.


Knížka nemá žádné aplikace 
Každý z nás by se měl zamyslet nad tím, kolik času tráví na svém chytrém telefonu a jak to vlastně ovlivňuje naše chování. Smartphony jsou zajisté zábavné a funkční přístroje (to nelze popřít), ale současně je důležité vědět, že jejich nadměrné užívání může vést k nežádoucím důsledkům - ruší soustředění a ničí naše sociální interakce. Měli bychom si tedy uvědomit tuto hranici a používat je s mírou, což nemusí být úplně vždy jednoduché. Dnes bereme smartphony jako samozřejmost, ale je opravdu nutné, abychom s naším smartphonem trávili více času než s rodinou a přáteli? Přece i čtení knížky, i přesto (nebo spíš právě proto), že v sobě nemá žádné aplikace, má svoje kouzlo...

ZDROJE
Primární zdroj:
What happens when a twenty-something is forced to spend seven days without a smartphone by Helena Horton (05 Nov 2015)
Ostatní zdroje:
Obrázky:

3 comments:

  1. Tak přesně něco takového jsem tak trochu nuceně nedávno podstoupila. Můj starý telefon se mi totiž rozbil a oprava by se prostě nevyplatila. Tak chvíli trvalo, než jsem si sehnala nový. Nakonec jsem sehnala, konkrétně iPhone 12. Raději jsem si na něj tentokrát pořídila i obal. Nerada bych totiž riskovala to, že se mi třeba znovu rozbije.

    ReplyDelete
  2. Já nevím no. Já ještě donedávna měl také tlačítkový telefon a vlastně mi to vyhovovalo. Teď jsem si ale koupil svůj první smartphone a nemůžu říct, že by to nemělo své výhody. Nehledě na to, že na spoustě míst už se tak nějak počítá s tím, že ho máte a už si bez něj ani neškrtnete.

    ReplyDelete
  3. Taky jsem teď chvíli byla bez telefonu a až taková hrůza to nebyla. Snad nějakých 5 let jsem měla iPhone 6 a bohužel u něj odešla baterie a už pak nešel zapnout. Nechala jsem si z něj tedy po pár dnech stáhnout data a místo něj jsem si koupila iPhone 11 Pro Max 256GB.

    ReplyDelete