Nesnášíte Facebook? Tak ho zrušte. Nepředstavitelné, že?

Taky se někdy přistihnete u toho, že ve dni, který je nabitý povinnostmi, stresem a který se prolíná s pocitem, že nic nestíháte, sedíte s telefonem a jen tak posunujete příspěvky na facebooku? A že tato činnost zabrala třeba dvacet minut z toho drahocenného času, který zrovna máte? S tímto uvědoměním přemýšlíme, k čemu to celé vlastně je. Nic důležitého se vlastně nedozvíme a přivede nás to k myšlence, že bychom si účet nejraději zrušili. Ale kdo to doopravdy dokáže?

Digitální já

A není divu, že málokdo. Facebookový profil je v podstatě naše digitální já. Na sociálních sítích žijeme v našem druhém světě, který je online. Je proto těžké odtrhnout se od tohoto druhého já a skoncovat s ním. Největší problém opustit facebook a možná se i jen pouze ohlásit lze vypozorovat mezi teenagery. Například podle jedné studie teenageři sice facebook opouštějí, nicméně většinou jej stejně nezruší, protože facebook představuje něco, jako prostředí střední školy a bez něj by byli mimo dění. A hlavně by prostě nebyli cool. Facebookový profil je vlastně reálným světem. Již běžně můžeme zastihnout diskuze o tom, co, kdo, kde napsal nebo sdílel. Již se nebavíme pouze o reálných věcech, co se v životě staly. A sami takové diskuze vedeme.

FoMO

Skutečnost, že nejsme schopni profil zrušit, není jen z důvodu závislosti na něm, ale váže se k tomu také fobie, která je nazývána FOMO, tedy Fear Of Missing Out. Máme strach, že nám něco uteče, pokud nejsme online a nebudeme každé dvě minuty kontrolovat svůj telefon. Nechceme ani odjet na chatu, kde není signál, a kterou jsme mimochodem dříve zbožňovali. Tento syndrom lze také použít na případy, kdy příspěvky ostatních zobrazující zážitky, párty a různá dobrodružství, v nás vyvolávají depresi, že všichni ostatní venku žijí skvělým životem a stále poznávají a objevují nové úžasné věci a my sedíme doma a neděláme nic. Pocit, že o tyto věci přicházíme a život nám protéká mezi prsty.

Jak bojovat proti FoMO?

Nejjednodušším řešením je vypnout telefony a počítače. Vypnout si data a nebýt na příjmu. Je to však také nejtěžší řešení a málokdo je schopen jej podstoupit. Anebo z důvodu nervozity stejně znovu podlehne. Dalším řešením je postupně si uvědomovat, že všechny ty zářivé příspěvky jsou pouze lží. Málokdo žije doopravdy tak perfektní život a ještě k tomu každý den. Fakt, že si uvědomíme, že existují lidé, kteří každý den přemýšlejí jakou aktivitu či outfit zvolit, aby vypadal co nejlépe vypadal na síti, nám pomůže se nad sebou zamyslet.

Otázkou je, zda nové technologie opravdu tolik přispívají k naší větší propojenosti s okolím. V reálném světě totiž mohou spíše ubližovat. Když se zastavíme od prohlížení Facebooku a neustálého kontrolování zpráv, zjistíme, že přicházíme o obyčejný, ale tolik důležitý kontakt s blízkými. Kdo například nikdy neviděl skupinu přátel, která dříve seděla hodiny u stolu a měla si pořád o čem povídat a čemu se smát. Dnes sice také sedí spolu, ale každý kouká do telefonu. Existují i případy, kdy sedíme přímo vedle sebe, ale místo povídání si navzájem textujeme. Jsme možná do toho okolím nuceni, bez facebooku a sdílení stejných věcí přicházíme o důležité téma rozhovorů a jsme možná opravdu mimo.