Sunday, November 29, 2015

Žurnalistika v době virtuální reality

Po dlouhých desetiletích výzkumu a vývoje to začíná konečně vypadat, že má virtuální realita ambice stát se součástí životů většinové společnosti, spíše než jen výstřelkem pro několik technologických nadšenců. Pro žurnalisty je virtuální realita obzvláště zajímavá, jelikož umožňuje kombinovat pohlcující audiovizuální záznamy a také velmi snadnou konzumaci obsahů díky přenosným brýlím pro zobrazení virtuální reality.


Tuto příležitost umožnily především dvě hlavní technologické inovace: 360stupňové kamery, které dokážou zaznamenávat stereoskopické video a nová generace speciálních brýlí pro přehrání virtuálních obsahů.  Velkým průkopníkem a propagátorem virtuální reality je již několik let také veterán herního průmyslu John Carmack (vývojář titulů jako Doom, Quake či Wolfenstein), který coby CTO společnosti Oculus (kterou nedávno koupil Facebook za 2 miliardy dolarů) uvádí na trh herní brýle Oculus Rift, okolo kterých se na herní scéně strhává obrovský boom. Vzhledem k tomu, že herní průmysl již dávno není zanedbatelnou složkou komerčních příjmů, ba naopak, strhává tento úspěch pozornost i dalších odvětví, jako například žurnalistiky.


Obrovský krok z pohledu masové adopce virtuální reality v žurnalistice udělal tento měsíc americký vydavatel The New York Times, který se rozhodl spojit se společností Google (také známá pro své pokusy s virt. realitou – především projekt Glass) a poslal svým předplatitelům více než jeden milion souprav pro virtuální realitu. Jedná se o technologicky relativně jednoduché a velmi levné „krabičky“, které si čtenáři sami sestaví a slepí a mohou v nich sledovat speciální předdefinované obsahy. Tyto obsahy jsou ale stále zobrazitelné pouze s pomocí přídavných zařízení, jako je PC nebo smartphone.

Google Cardboard VR headset: more than a million are to be sent to New York Times subscribers

Cena výroby obsahů pro virtuální realitu začíná klesat, stejně jako cena brýlí, ty pro NYT stojí cca 10 dolarů. To znamená, že pokud budou vydavatelé opravdu chtít, mohou pro tento druh obsahu nalézt v krátké době poměrně velké publikum. První distribuované obsahy jsou dva krátké desetiminutové filmy – jeden se jmenuje Vysídlení a vypráví příběh života tří dětí z Ukrajiny, Libanonu a Jižního Súdánu, které byly nuceny kvůli válce uprchnout ze svých domovů. Dále je k dispozici mini profil jednoho z fotografů NYT a také komerční obsah. V produkci je ovšem už i několik dalších filmů a forem obsahů.


Zaznamenán byl už ale i případ, kdy byl do virtuální reality převeden skutečný záznam vraždy mexického imigranta v USA, který byl natáčen několika lidmi na smartphony z různých úhlů. Takový příběh dokáže být jistě velmi emotivně silný a strhující, otázkou však zůstávají etické meze takových příběhů. Jinými slovy, jelikož virtuální realita dává žurnalistům možnost vytvořit simulovanou verzi určité události, dává jim také schopnost deformovat, co se doopravdy stalo a vytvářet falešné představy. Takové představy událostí by pak díky pohlcující schopnosti VR byly ještě mnohem silnější. To si dobře uvědomují i v NYT, kde si dle svých slov hluboce zaměřili na to, aby vytvářený obsah pro virtuální realitu nebyl příliš manipulativní.


Skrze virtuální žurnalistiku je tedy jasně zřejmý nastávající trend, kdy se komunikační média rozhodně zdaleka nepřestala vyvíjet, ale naopak nás začínají mnohem více obklopovat tak, aby nám ještě lépe umožnila ponořit se do svého světa. Jedná se o ještě hlubší a širší formu mediální konvergence, než tomu bylo kdy doposud. Objevují se i názory, že právě brýle pro virtuální realitu budou novým nástupcem smartphonů, které jednou zcela nahradí. Jestli to tak opravdu bude, nebo se například obě technologie budou více vzájemně propojovat, jak je tomu patrné dnes, ukáží až nadcházející roky a desetiletí.

Zdroje: 
"Convergence Culture" by Henry Jenkins

No comments:

Post a Comment