Velmi obtížně bychom hledali oblast,
která byla nástupem nových médií ovlivněna tak, jako hudební průmysl. Doba, kdy
jediným způsobem, jak si mohl posluchač obstarat nahrávku, po které toužil,
bylo zajít do kamenného obchodu a koupit příslušné CD, je pryč stejně jako
doba, kdy se umělci nezřídka stávali rukojmími vydavatelů a nahrávacích
společností. Díky sociálním sítím a specializovaným hudebním serverům, jako
jsou i-tunes
nebo grooveshark
se myšlená vzdálenost mezi autorem a
posluchačem zásadně zkrátila a nutnost prostředníka se téměř vytratila. A tak zatímco si šéfové velkých vydavatelství
hryzají nehty sužováni skutečností, že se umělci čím dál častěji obejdou bez
nich (což kromě dotyčných společností patrně nikomu nevadí), pro samotné
hudebníky je současná doba lemována příležitostmi, jak se dostat do povědomí
posluchačů snadněji než dříve, s menšími náklady a bez nutnosti (alespoň
do jisté míry) dělat nevyhovující kompromisy. To, že samotná příležitost není
garancí příznivého výsledku a že inflace hudebních projektů může mít za
následek to, že ty, které jsou skutečně kvalitní a výjimečné, se ztratí
v moři těch (pod)průměrných, je pochopitelně nesporné, ale je to tématem
na samostatnou debatu, stejně jako to, že prudce nabytá sláva může snadno
skončit stejně prudkým pádem . Tento článek chce pouze poukázat na pozitivní případy,
kdy se nová média a s nimi spojené fenomény jako produsage nebo kolektivní
inteligence staly výzamným činitelem na poli hudební scény.
Britská kapela Arctic Monkeys
je všeobecně uváděna jako jeden z prvních případů interpreta, který vděčí
za svou slávu internetu. Lépe řečeno, vděčí za ní několika fanouškům, kteří
jejich zdarma rozdávané demosnímky umístili na Myspace. Bez vědomí členů
kapely, kteří se velmi divili, když jim na každý koncert chodilo stále více
příznivců, se skladby Arctic Monkeys šířily internetem a fanoušků a nahrávacích
smluv pribývalo. Dnes má kapela na kontě pět vítězství v BRIT Awards a dvě
nominace na Grammy.
Po vzniku serveru Youtube a jeho
masovému rozšíření se právě tato stránka stala užitečnou cestou k získání
pozornosti pro řadu neznámých interpretů. Hledači talentů díky němu mohou dělat
svou práci z pohodlí domova pouze pomocí několika kliků myši. Americká zpěvačka vystupující pod pseudonymem Lana Del Rey měla v roce 2011 za sebou několik let hraní po klubech a jedno neúspěšně studiové album. Před dvěma lety společně se skladatelem Justinem Parkerem
napsala píseň Video Games
a k ní pak sama vytvořila nízkorozpočtový videoklip, který se záhy stal
virálem a během několika měsíců ho na Youtube shlédlo přes 20 milionů
uživatelů. Jejího alba Born to Die,
vydaného o rok později, se pak prodalo téměř 3 a půl milionu kopií.
Pro další příklady interpretů, jejichž
úspěšnou kariéru nastartoval právě web Youtube, nemusíme chodit daleko a často
nás i překvapí. Tak třeba tolik milovaný i nenáviděný Justin Bieber. Málokdo si
dnes vzpomene, že jeho úspěch, jež tolik lidí tak rozčiluje, má prvopočátky
v tříminutovém videozáznamu, na kterém jako třináctiletý zpívá skladbu So Sick. Na video, nahrané na Youtube Bieberovou matkou,
náhodou narazil hledač talentů a budoucí Bieberův producent Scooter
Braun a věci se dali do pohybu. Jiný příběh může vyprávět filipínský zpěvák Arnel Pineda,
jehož jméno donedávna znali pouze na jeho rodných ostrovech. Když si ale
začátkem roku 2007 našly na Youtube cestu videa jeho kapely hrající cover verze
hitů 60. a 70. let, byl kontaktován členy proslulé skupiny Journey (v níž kdysi
působil fenomenální zpěvák Steve Perry), která zrovna hledala zpěváka. „Lajky“
a „dizlajky“ tak vystřídaly zaplněné koncerty a festivaly.
V České republice je již řadu let
vyhledávanou platformou pro začínající interprety server bandzone.
V roce 2007 se díky němu dostala do širšího povědomí třinecká kapela Charlie Straight, jejíž demosnímky zde umístěné vzbudily pozornost
majitele serveru Michala Nováka, který se následně stal producentem debutového
alba kapely. Ta byla v následujících letech (až do svého nečekaného
rozpadu v letošním roce) jedním z nejúspěšnějších uskupení domácí
hudební scény.
Nová média hudebníkům nepomáhají pouze
v rychlejším nastartování kariéry, ale často díky nim vznikají hudební
díla jako kolektivní výtvor. Příkladem za všechny je příběh skladby The Veldt, jejímž autorem je kanadský DJ
a performer známý jako Deadmau5.
Autor (občanským jménem Joel Zimmerman) měl vytvořený instrumentální podklad,
který dal k dispozici na Twitter s požadavkem na nápady a připomínky.
Hozenou rukavici přijal do té doby neznámý amatérský zpěvák Chris James a místo
pouhé přípomínky stvořil ke skladbě kompletní vokální part, který sám nazpíval
a poslal autorovi. Ten byl z této úpravy tak nadšen, že Jamesovi vokály
učinil oficiální součástí nahrávky, která, stejně jako videoklip, poté vyšla
v létě 2012 s nadšeným ohlasem u fanoušků i odborníků.
Výše uvedené příklady jsou pouze
zlomkem ze škály muzikantů, kterým nová média přinejmenším usnadnila cestu za
úspěchem, ve který možná ani nedoufali. Ještě větší je ovšem paleta těch, kteří
se do povědomí posluchačů sice dostali, ale ne tak, jak by si představovali, a
dnes možná litují, že neměli dostatek soudnosti při umisťování svých videí na
youtube nebo nahrávek na myspace. Zmiňovat se o nich nebudeme, ale ti, kdo se
vyžívají ve škodolibé legraci, jistě již dávno znají hudební masakry. Těm ostatním přeji příjemnou zábavu.
Na druhou stranu si myslím, že sociální sítě výrazně fragmentují publikum - to je ale otázka k diskusi.
ReplyDelete