Television & New Media, July 2011; vol. 12
Paul Booth: Memories, Temporalities, Fictions: Temporal Displacement in Contemporary Television
Paul Booth (působí na Fakultě kominkačních studií Univerzity DePaul v Chicagu, specializuje se mimo jiné na oblast transmediálního vyprávění a kolektivní inteligence http://depaul.academia.edu/PaulBooth) ve svém článku, který vyšel v odborném časopise Television & New Media, vychází z pojmu narativní komplexita, který poprvé použil televizní analytik Jason Mittell k popsání televizních pořadů, které vycházejí (jako součást epizodické televize) "na pokračování". Zabývá se zde specifickou formou narativní komplexity, a to časovými posuny, které považuje za nejvýznamnější narativní tendenci všech současných televizních pořadů. Booth tvrdí, že časové posuny jsou částečně důsledkem za prvé reakce průmyslové společnosti na postmoderní schizofrenii a za druhé jejího přijetí publikem. Ukazuje také, jak tyto fenomény souvisejí se současným prostorem digitálních medií, jak jsou jím nezbytně utvářeny, a to zejména po roce 2000, i když ovšem známky časových posunů lze najít v televizních pořadech i dřívějších (např. americký seriál I love Lucy, 50. léta). Článek je shrnutím hlavních myšlenek existujících kulturních studiích na toto téma, které autor rozšiřuje o své pojetí a dělení jednotlivých typů časových posunů.
Booth na příkladu televizního seriálu Doctor Who ukazuje, jak se v současnosti proměňuje vnímání času. Čas již díky mediálním sdělením a mediované časové zkušenosti nevnímáme tradičně lineárně, ale spíše jako proměnlivé časoprostorové seskupení, ve kterém se lze "volně" pohybovat. Dochází k různým pokřivením času, zkreslením a posunům, zejména v televizních seriálech, založených na epizodické naraci (tj. způsob vyprávění, kdy se nedojde k uzavření zápletky v jednom díle, ale po sérii dílů či po úplném skončení seriálu), například flashback, flash-forward (záblesky minulosti/budoucnosti), cestování v čase apod. Jako příklad takových typických seriálů uvádí Booth Family Guy, Lie to Me (Anatomie lži) nebo How I Met Your Mother (Jak jsem poznal vaši matku). Přijetí časoprostorových nesouvislostí ve společnosti vede k jevu, který lze metaforicky nazvat schizofrenií. Jedná se o kýženou reakci diváků, vzbuzení emocí, "wow efekt" (Jenkins). Vzestup tendence k časovým posunům připisuje Booth zejména nástupu nových technologií, novým technologickým postupům a postmodernímu publiku, které je komplexitě přístupnější .
http://images5.fanpop.com/image/photos/25700000/Doctor-Who-series-6-part-2-doctor-who-series-6-onwards-25787964-1000-1407.jpg
Booth rozlišuje 3 typy časových posunů, přičemž každý z nich je v současném (nejen) americkém televizním vysílání zastoupen hojně v pořadech různorodých žánrů a také v různých stupních intenzity a zastoupení:
Rozsáhlý flashback
Celý příběh pořadu je zasazen do minulého prostředí jako flashback.
> How I Met Your Mother
Časovost vzpomínky
Jakoukoli změnu časové struktury zobrazuje formou vzpomínky nebo vybavování postav z příběhu. Taková změna je typicky naznačena nějakou stopou, vodítkem, obrat je rozpoznatelný.
> Lie to Me - specificky technologické zobrazování vzpomínek jako videonahrávek výslechů podezřelých.
Časovost postavy
Specifický typ, kde časový posun signalizují odcizené postavy příběhu, zasazené do cizího časoprostoru, separovaného od jejich "normálního" prostředí. V těchto pořadech jde prostorový posun ruku v ruce s časovým.
> Life on Mars, Ashes to Ashes
Všechny druhy časových posunů záleží na interakci publika a televizních pořadů, které touto strategií podporují schopnost současného publika tolerovat časoprostorovou nejednoznačnost textů současné televizní produkce. Jsou strategií vedoucí ke zvýšení a zároveň udržení pozornosti masy diváků, která se zároveň domnívá, že je má pod kontrolou díky možnosti vytváření vlastního, konstruovaně lineárního příběhu.
No comments:
Post a Comment