Natural disasters and Twitter: Thinking from both sides of the tweet

Článek Julie Skinnerové publikován v osmnáctém čísle deníku First Monday pojednává o užívání Twitteru v době přírodních katastrof, přičemž autorka přihlíží na užívání Twitteru z dvou perspektiv. Z jedné strany z pohledu výzkumníka, z druhé strany z pohledu uživatele. Autorčiným cílem je jak nastínit autorčin subjektivní názor na obě zkušenosti, tak předpovědět, jak mohou sociální média ovlivnit budoucí výzkum.

Julie Skinnerová

Julie Skinnerová pochází z Boulderu v Coloradu a nyní je studentkou doktorského studia  oboru informačních studií na Florida State University. Její výzkum je zaměřen na to, jak je vazba uživatele se sociálními sítěmi užitečná pro nějakou budoucí změnu. Svůj magisterský diplom získala v oboru Knihovnictví a informační vědy a je majitelkou certifikátu z Centra knihovnictví na Univerzitě v Iowě.

Úvod

            V úvodu se autorka zabývá obecnou charakteristikou Twtitteru. Říká, že se Twitter stal důležitou součástí poskytování informací v době přírodní katastrof díky živému přenosu změn přírodních podmínek a díky tomu, že veškeré údaje jsou veřejně poskytnuty.  Některé studie dokonce tvrdí, že twitter byl také využit k tomu, aby varoval záchranáře, které důležité zdroje (potraviny atp.) jsou potřebné v oblastech katastrofy. Někteří tvrdí, že twitter zatím v těchto záležitostech nebyl užit velmi efektivně, ale že v sobě skrývá velký potenciál do budoucna a může hrát velkou roli při pomoci v postižených oblastech. Stále nám prý chybí perspektivní návod, jak zacházet se sociálními sítěmi tak, aby byly efektivní při pomoci během těchto nešťastných událostí. Autorka upozorňuje, že i přes velké množství studií sociálních sítí ve spojení s přírodními katastrofami žádná z nich nereflektuje autorovu zkušenost z hlediska uživatele a z hlediska tvůrce těchto médií. Autorka se proto snaží ve svém článku nastínit obě hlediska. Jak pohled uživatele Twitteru v období katastrofy, tak pohled výzkumníka, který zkoumá detailně tweety, týkající se katastrofy.

Pohled uživatele

            Autorka tvrdí, že v době požárů, v jejím rodném státě, se snaží pomáhat různými způsoby. Tím prvním je to, že se snaží využít svého výzkumu, hledá relevantní informace a ty poté sdílí s lidmi, kteří tyto informace potřebují. Autorka to shledává jako jeden z nejefektivnějších způsobů, jak pomáhat. Pomáhá ji k tomu twitter, kde sdílí vyhledané informace pomocí hashtagů. Využívá data z Google Crisis maps (Krizové mapy od Googlu), novinky ze zpráv, a další obsah, který je úzce spjat s katastrofou a sdílí je lidem, kteří se k těmto datům v době krize velmi těžce dostanou. Autorka shledala tento způsob pomoci efektivní, když minulé léto obdržela několik zpráv, ve kterých jí lidé děkovali za upozornění na stav katastrofy atp. Efektivita je umocněna tím, že její příspěvky na Twitteru dále sdílejí lidé, kteří považují informace za věrohodné. Tím se její obsah stává ještě věrohodnějším, protože se k němu přidávají další názory a informace o katastrofě se shromažďují na jednom místě. Autorka také informovala o blížícím se hurikánu Sandy směrem na New York. Vypozorovala zároveň jednu zajímavost. Když informovala o hurikánu Sandy, ve většině případu se její obsah nedostal mezi širší populaci. Tvrdí, že některé její tweety nebyly retweetnuty ani jednou, načež argumentuje, že i při její první zkušenosti s informováním o nějaké katastrofě, se každý její tweet dočkal alespoň jednoho retweetu. Tahle skutečnost ji vedla k závěru, že katastrofa, která postihuje velké území, vytváří na sociálních sítích velký proud informací, které působí spíše jako zmatek informací. Vytrácí se efektivita a spolehlivost. Hurikán Sandy vedl autorku k reflexi celého procesu.

Z hlediska výzkumu

            Kvůli hurikánu Sandy se objevilo mnoho výzkumů, které popisovaly užití Twitteru během této bouře. Mezi 29. a 31. říjnem 2012 příspěvky na Twitteru obsahovaly různé informace, jako třeba informace ze zpráv, fotografie, videozáznamy a také například vtipy. Informovaly jak individua, tak mediální agentury, které nakonec spoléhaly pouze na sdílení příspěvků ostatních. Výzkum autorky analyzoval obsah příspěvků a zkoumal rozdíly mezi nimi. Cílem jejich studií bylo pochopit, jakým způsobem byl Twitter užit ke sdílení informací o hurikánu Sandy během jeho určitých fází. Obsah příspěvků se lišil velkým způsobem. V mnoha případech byl užit ke sdílení emocionálních informací, jako například modlitby postiženým nebo vyjádření soucitu. Vedle těchto informací se na Twitteru během bouře objevila také velká část humorného obsahu. Podle výzkumu bylo dokázáno, že lidé však stále více věří informacím z klasických médií, jako televize nebo noviny. Pro výzkumníky to signalizovalo to, že způsob pomoci na sociálních sítích má sice potenciál, nicméně ještě mu není tolik důvěřováno. Po shrnutí to znamená to, že Twitter je zhruba v polovině svého vývoje. Živé informace na Twitteru během přírodních katastrof, snaha pomoci a snaha o soudržnost v donách krize dokazuje jeho hodnotu. Jakmile se najde efektivní způsob, jak učinit informace více věrohodnými, může být Twitter v budoucnosti velkým pomocníkem v řešení různých krizových situací.

Jak výzkum ovlivňuje online chování?

            Autorka se zabývá tím, jak může zefektivnit poskytování informací o katastrofách. Její výzkum poukazuje na to, jak využívat Twitter v dobách krize efektivně. Nejdůležitějším bodem by bylo omezit sdílení informací. Během teroristických útoku z roku 2001 uživatelé poslali 140 milionů tweetů za víkend. Při takovémto množství se lehce stane, že podstatné informace se ztratí ve výru informačního zmatku. Stejně tak při hurikánu Sandy byla spousta příspěvků zaměřena spíše osobně. Obsahovaly spíše humorné vykreslení informací nebo spoustu přání a díky tomu se ztratilo velké množství užitečných informací, které měly za úkol pomoct. Důležité je používat patřičné hashtagy. Jejich správné použití vede k tomu, že příspěvek uživatele je lépe nalezen a poté může být užitečnější.

Jak je ovlivněn budoucí výzkum?

            Autorčina studie může být vodítkem pro další výzkum. V této záležitosti by se mělo postupovat systematicky. Výzkumy potvrzují, že sociální média a výzkum mohou spolupracovat navzájem, kdy sociální média poskytují data, které mohou být následně užita pro hlubší analýzy. Autorka tvrdí, že je třeba pro velké vzorky také odhalit trendy, i když je použita kvantitativní metoda. Zdůraznila také nutnost kvalitního kódování – některé tweety při jejich studiích byly velmi nejednoznačné a bylo velmi složité je rozkódovat. Pak docházelo velmi jednoduše k promíchání informací, které měly humorný podtext a informací, které měly poskytnout pomoc.

Závěr

            Autorka zdůrazňuje potřebu výzkumu, který má za úkol zefektivnit pomoc při přírodních katastrofách pomocí Twitteru (a sociálních médií obecně). Tvrdí, že v budoucnosti bude hrát důležitou roli při poskytování potřebných informací, nicméně se musí zefektivnit jeho používání. Její výzkum potom dokazuje, jak probíhá informování o katastrofách jako uživatel, a jak poté chování daného uživatele ovlivňuje následující výzkum. 

Zdroje: 1) SKINNER, Julia. Natural disasters and Twitter: Thinking of both sides of the tweet. First Monday [online]. 2013, č. 18 [cit. 2013-11-24]. Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/4650/3741 

2) ACTAR, Adam a Yuya MURAKI. Twitter for Crisis Communication: Lessons Learnt from Japan's Tsunami Disaster. International Journal of Web Based Communities [online]. 2011 [cit. 2013-11-24].