Autorem článku
Sharing and Web 2.0: The emergence of
keyword je Nicholas A. John, který, jak sám píše, je buď badatelem v
oblasti nových médií, výzkumníkem nových technologií a společnosti či
jakýmsi “studentem internetu”. Ať už se právě věnuje kterékoli své roli,
veškeré své poznávání a vědecké práce vytváří na katedře komunikace na
Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Z jeho disertační práce byly publikovány tři
články: jeden věnující se tématu příchodu internetu do Jeruzaléma a proces jeho
institucionalizace, další zabývající se počátkem internetu v Jeruzalémě
a náhledem na něj očima různých skupin (publikován v International Journal of Communication) a poslední článek zaměřený
na problematiku Unicodu, hebrejštiny a výstavby vícejazyčného internetu (publikovaný
v Journal of Computer-Mediated
Communication).
Tématem
vybraného článku je vývoj slova sharing
(„sdílení“) a to především v kontextu Webu 2.0, pod kterým autor myslí internetové
služby založené na obsahu vytvářeném jeho uživateli. Mezi nejslavnější patří
samozřejmě Facebook, ale i Youtube, Flickr, Twitter, různé typy „wiki serverů“
a blogů. Nespočet webů nás nějakým způsobem nabádá ke „sdílení“ a následnému
přenášení stránky do pozornosti ostatních. Flickr, největší webová stránka pro
sdílení fotografií vyzývá návštěvníky webu ke sdílení heslem „Share your photos“, Facebook nezůstává
pozadu a podporuje nás v komunikaci s ostatními sloganem „Connect and share with the people in your
life“. Zkrátka jakákoli naše aktivita na některém z Webů 2.0 je ukryta pod
pojmem sharing (sdílení). Kdy se však
právě tento pojem stal synonymem pro tyto aktivity a jak velkou řečnickou silou
„sdílení“ v tomto ohledu oplývá, to jsou hlavní otázky, na které se
Nicholas A. John snaží v článku odpovědět.
Mezi zájmy
výzkumu Johna patří zejména oblast komunikace, nových médií, internetu a jeho
vlivu na společnost, „sdílení“ a jeho kultury, Web 2.0, ekonomika sdílení aj.
Text článku lze
charakterizovat jako zprávu z výzkumu doplněnou o stručnou historii vývoje
samotného slova sharing. Pro výzkum
bylo využito metod spojených s tzv. Grounded theory (Zakotvená teorie),
kdy se nepoužívá ověřování nějaké dopředu stanovené teorie, ale buduje se
teorie zcela nová na základě získaných dat. Grounded theory je zvláště vhodná
pro induktivní výzkum, který je v článku prezentován. Podnětem pro
výzkum bylo zjištění, že termín sharing
vyjadřuje naší činnost na Webu 2.0 a předběžným cílem studie bylo lépe
porozumět a charakterizovat tento fenomén bez předchozí návaznosti na jinou
teorii. V rámci výzkumu bylo analyzováno 44 největších, nejnavštěvovanějších
a významných webových sociálních sítí (dále jen SNS - Social Network Site). Jejich seznam byl sestaven na základě tří
zdrojů: hodnocení společnosti Alexa, která provádí webová měření; data o počtu
členů získaná na webu Wikipedia a Ellisonův výzkum o dané problematice. Všechna
potřebná data k výzkumu byla sbírána pomocí tzv. Wayback Machine, která umožňuje
náhled na starší verze webových stránek od roku 1996, musí však být napsány v jazyce
HTML a ne například v JavaScriptu. Wayback Machine byla schválena jako užitečný
výzkumný nástroj. Jedinou SNS, která zablokovala tento nástroj je Facebook, bez
něhož by studie nebyla kompletní. Pro sledování vývoje této SNS bylo
použito vyhledávání v archivu pomocí příkazu site ve webovém vyhledávači Google. John sledoval a
zaznamenával ve svém výzkumu změny úvodních stránek SNS ve zhruba měsíčních
intervalech a k vyhledání podrobnějších informací o změnách využil sekcí About a FAQ na jednotlivých webech.
„Sdílení“ v kontextu
Webu 2.0 získává zcela nové mínění, od klasického významu „podělit se“
(například o čokoládu) se posouvá dál a představuje činnost na Webech 2.0. John
poukazuje na tři hlavní charakteristiky „sdílení“ na SNS: vzhled sdílených „fuzzy“
objektů, užívání slova „sdílet“ zcela bez objektu a pronikání slova „sdílení“
do oblastí, kde předtím používáno nebylo.
Při sdílení „fuzzy“
objektů není přesně řečeno, co se má sdílet a uživatelé jsou nabádáni ke sdílení
svého „života“, „světa“ nebo „opravdového já“. Tyto řečnické obraty naznačují,
že ke „sdílení“ by člověk neměl být sám a „sdílení“ se tak stává opakem
života v izolaci. Z toho plyne domněnka, že člověk „musí“ sdílet
jinak se ostatní nedozví o jeho životě. Dalším pohledem na „sdílení“ je
vynechání objektu. Tento fakt ukazuje, že lidé nepotřebují, aby jim někdo
říkal, co mají sdílet a samotnému slovu rozumí i bez konkrétního objektu
sdílení. „Sdílení“ bez objektu se objevuje v roce 2005, což naznačuje, že
uživatelé jsou s tímto slovem v této době již dostatečně obeznámeni a
vědí, co si například pod heslem MySpace: „Follow, get the latest, share“ mají představit. Posledním
aspektem nového vnímání „sdílení“ je skutečnost, že některé činnosti, které
dříve byly charakterizovány jinak, jsou dnes „sdílením“. Například v roce 2005
úvodní stránka sítě Bebo obsahovala možnosti „Write and Draw on other peoples White Boards“ a „Keep in contact with friends at other
Universities“, v roce 2007 přibyl i text „Bebo is a social media network where friends share their lives and
explore great entertainment“ a o dva roky později už se objevuje i nový
grafický návrh k pozvání přátel „Invite
Friends to Share the Experience“. A zatímco funkce Beba se mezi lety 2005 a
2009 zásadně nezměnily, tak způsob jejich prezentace ano. Tento proces je možné
sledovat i na jiných SNS. Celkově se z aktivity, kdy „necháváme svět vědět
o něčem“ stalo jednoduše „sdílení“.
A proč právě sharing? Nabízí se tři odpovědi. Za prvé
je pojem od minulosti provázán s elektrickými počítači (např. time-sharing nebo file-sharing) a byl tak dostupný vývojářům sociálních sítí, za
druhé je „sdílení“ velice univerzálním slovem a může v sobě zahrnout jak
distribuci, tak i komunikaci („Sharing is
telling“), v neposlední řadě jsou to pak pozitivní konotace spojené se
„sdílením“, jedná se například o „rovnost“ nebo „obětavost“ a další vjemy
spojené s vidinou pozitivních sociálních vztahů („Sharing is caring“).
Celkově tedy
systém „sdílení“ vyjadřuje především naše aktivity na Webech 2.0, avšak může
jít ještě dále. Příkladem mohou být tzv. sdílené ekonomiky, které fungují bez
peněz, a hlavním cílem není zvýšit zisk jejích účastníků. Na druhé straně
je webové „sdílení“ kritizováno za zneužívání práce uživatelů, kteří ji
vykonávají zdarma a firmy za ni nemusejí platit („free labor“) a dále i za využívání dat vyprodukovaných jejich
uživateli při interakci s jinými uživateli, která jsou dále agregována a
prodávána.
Systém „sdílení“
je určitě aktuální i pro Českou republiku, kde sociální sítě (zejména Facebook)
zaujímají důležitou úlohu v komunikačním poli.
ZDROJE:
JOHN, N. A. Sharing and Web 2.0: The emergence of a keyword. New
Media & Society. 2013-02-27, vol. 15, issue 2,
s. 167-182. DOI: 10.1177/1461444812450684. Dostupné z:
http://nms.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1461444812450684
V pořádku, dobrá grafická úprava
ReplyDelete