Článek
Jamese P. Purdyho z loňského roku se zabývá vlivem nových médií na praxi
vysokoškolských studentů při získávání učebních materiálů a vyhledávání zdrojů
pro studentské práce. Výzkum za tímto účelem provedený, s jehož výsledky Purdy
ve svém článku seznamuje veřejnost, se
pokusil nabídnout komplexní pohled na tuto problematiku a konfrontovat
rozšířenou představu, podle které jsou současní studenti línější a méně
motivovaní. Autor je vysokoškolský pedagog a dlouholetý přispěvatel řady
vědeckým časopisů zabývajících se tématy
z oblasti moderní technologie, gramotnosti, pedagogiky a nových médií.
Obecně nepanují pochybnosti o tom,
že současná generace studentů, která nikdy nepoznala život bez internetu, na
nová média významně spoléhá jako na užitečné zdroje informací uplatnitelných
během studia. Výzkum prezentovaný Purdym patří mezi první, který se podrobněji
zabývá důvody, která studenty vedou k tomu tyto zdroje upřednostňovat.
Základní tři otázky, na které studie hledala odpověď, jsou tyto:
1) Které
online zdroje vysokoškolští studenti využívají?
2) Které
z nich označují za své nejoblíbenější?
3) Proč
tyto zdroje označují za nejoblíbenější?
K zodpovězení
těchto otázek výzkumníkům posloužila tradiční dotazníková metoda. Na jaře 2009
byl dotazník, obsahující deset otázek, rozeslán 1 169 studentům převážně prvního ročníku univerzity,
z nichž necelá polovina (523) ho anonymně vyplněný vrátila výzkumníkům. Pro
účely Purdyho článku jsou relevantní především dvě části dotazníku, které se
přímo týkají výše uvedených výzkumných otázek. V té první měli studenti na
desetistupňové škále vyznačit, jakou důležitost přiřazují jednotlivým druhům
uvedených zdrojů při jejich využívání pro školní potřeby. Tyto zdroje
zahrnovali následujících deset typů pramenů:
-
Tištěné knihy
-
Běžné internetové vyhledávače (Yahoo,
Google apod.)
-
Odborné internetové vyhledávače (např.
Google Scholar)
-
Noviny a časopisy
-
Rozhovory s lidmi
-
Online diskuzní fóra
-
Veřejné dokumenty
-
Knihovní katalogy
-
Online databáze (JSTOR apod.)
-
Internetové obchody (Amazon apod.)
V následující
otevřené otázce byli respondenti vyzváni, aby (nejen) z výše uvedených
zdrojů označil ten nejoblíbenější a toto své rozhodnutí zdůvodnili.
Odpovědi studentů na první otázku
přehledně znázorňuje následující graf. Každému z jednotlivých typů zdrojů
je zde přiřazena průměrná hodnota, kterou mu studenti na desetistupňové škále
přisoudili. Čím větší číslo, tím je zdroj mezi studenty považován za důležitější.
S odpověďmi na první otázku
jsou konzistentní i výstupy z otázky druhé. I přesto, že studenti
tentokrát nebyli omezeni nabídkou a jako svůj nejoblíbenější zdroj mohli
označit cokoliv, přes 300 z nich, tj. více než polovina, na tomto místě
uvedla Google. Podrobnější výsledky opět ukazuje graf.
Za pozornost jistě stojí třetí místo pro
Wikipedii, což vzhledem k její nevalné pověsti mezi pedagogy je určitým
znakem upřímnosti studentů při vyplňování dotazníků.
Jestliže předchozí výsledky byly vesměs
banální a předvídatelné, poslední část studie, která pátrala po důvodech, proč
studenti výše uvedené online zdroje upřednostňují, poskytla některé zajímavé
výsledky. Respondenti měli své zdůvodnění formulovat vlastními slovy, autoři
výzkumu poté podobné odpovědi kategorizovali do jedenácti okruhů. O výsledcích
pojednává následující graf.
S téměř 200 respondenty se na
prvním místě umístily odpovědi zahrnuty do škatulky „Jednoduchost“, kam byly
zařazeny všechny odpovědi vyzdvihující „snadnost ovládání“, „přímočarost“
apod. Velebení jednoduchosti může být
vnímáno jako důsledek lenosti, nicméně skutečnost, že druhým nejčastěji
uváděným důvodem je kvalita, ukazuje, že snaha usnadnit si práci není zdaleka
jediným faktorem, který motivuje studenty k využívání online zdrojů. Významným
plusem online zdrojů je podle studentů rovněž konektivita. Pod tímto pojmem se
skrývají studenty uváděné výhody týkající se hypertextu, přímých odkazů na pdf
soubory apod. Překvapující byl v odpovědích poměrně malý počet zmínek o
rychlosti, která se mezi ostatními výhodami umístila jako čtvrtá od konce.
Na zjištění, která přinesl Purdyho
výzkum, se lze dívat pozitivní i negativní optikou. Kladem je jistě skutečnost,
že pro studenty není rozhodujícím faktorem rychlost a že jsou v případě
potřeby ochotni věnovat rešerším velkou část svého času. K pesimismu
naopak vybízí neochota studentů pátrat po relevantních zdrojích hlouběji.
Většina se omezuje pouze na zdroje, které jsou snadno vyhledatelné a
k jejichž získání není nutné vyvíjet velké úsilí. Výzkum naznačuje, že pro
studenty je při rešerši studijních materiálů prioritní splnit konkrétní zadaný
úkol namísto obecnějšího rozšiřování vědomostí.
K samotnému výzkumu a jeho výsledkům
lze vnášet některé oprávněné námitky. Autor sám vyjadřuje určitou pochybnost
nad upřímností respondentů, nad jejichž čestností mohla převážit snaha ukázat
se v dobrém světle před vedením univerzity, a to i přesto, že dotazník byl
anonymní. Purdy rovněž připouští, že vzhledem k velikosti vzorku a jeho
nedostatečné reprezentativnosti nelze z jeho studie vyvozovat trvalé
závěry, ale měla by sloužit spíše jako úvodní náhled do tématu a poskytnout
podklad pro budoucí podrobnější studie této problematiky. V každém případě
je zřejmé, že nová média do studijní praxe vysokoškoláků zasahují zcela
zásadně. Všechna zjištění na toto téma by se zájmem měla být sledována i v České
republice, kde je situace v podstatě stejná.
No comments:
Post a Comment