#DANSwithme otřásá internetem

Toto léto Sofie zažila něco, co v Bulharsku nebylo možné vidět celých dlouhých 23 let. Dne 14. června spontánně vyšly do ulic desetitisíce lidí, aby vyjádřily svůj nesouhlas se jmenováním oligarchy a mediálního magnáta Delyana Peevského za šéfa Státní agentury Národní bezpečnost (bulharsky zkráceně ДАНС – DANS). Dosazení Peevského do této funkce pro Bulhary představovalo poslední kapku; aktivizováni prostřednictvím sociálních sítí zahájili protesty, které nyní trvají již 150 dní. Lidé protestují proti vládnoucímu systému oligarchie, požadují okamžité odstoupení vlády premiéra Oresharského a nové volby.

Velké protesty s sebou v rámci nových médií nesou typická označení. Tak jako #ocuppygezi stálo za nepokoji v Turecku, bulharská revoluce je označována hashtagem #DANSwithme (#ДАНСwithme), který si hraje se zkratkou výše zmíněné organizace a anglickým slovem dance, tančit. Tyto protesty roztančily nejen své účastníky, ale způsobily značné pozdvižení v internetovém světě a vyvolaly bouři produsage.

Staly se impulsem pro tzv. občanskou žurnalistiku (citizen journalism). Jedná se o zpravodajskou aktivitu obyčejných lidí, nikoli placeného týmu profesionálních novinářů, kteří se z vlastní vůle snaží přinášet podrobnosti o aktuálním dění. Ke spolupráci, koordinaci a sdílení přitom využívají sociální sítě, blogy či jiné platformy.

Občanská žurnalistika vzniká většinou v reakci na nedostatky ze strany klasických informačních kanálů. Vedoucí média mohou některá témata potlačovat nebo se o nich vůbec nezmiňovat. Podobná situace byla i v případě #DANSwithme, o protestech ve zpravodajství proběhla nepatrná zmínka, média mají navíc často sklony stranit vládnoucí vrstvě a nahlížet na demonstranty jako na rušivý element společnosti. Účastníci proto vzali věc do vlastních rukou a zaplavili sociální sítě fotografiemi pořízenými mobilními telefony, jež zobrazovaly desítky tisíc lidí vyšlých do ulic, zatímco média sdělovala, že „nespokojených“ je několik stovek. Veřejnost velmi rychle přestala důvěřovat oficiálním zdrojům, patřícím z velké většiny Peevskému, a obrátila svou pozornost právě k občanským novinářům.

  

 

Jako příklad může sloužit Yvo Bojkov (čti „božkov“), jenž pomocí svého mobilního telefonu každý večer natáčí a živě vysílá dění v hlavním městě. Díky jeho kanálu na Ustream se tak lidé ocitají přímo mezi protestujícími. Bojkov rovněž aktivně informuje o detailech a souvislostech protestů na sociálních sítích a vlastním blogu.

Název #DANSwithme výstižně charakterizuje povahu protestů. Ty mají mírumilovnou, mnohdy až radostnou podobu. Lidé chodí demonstrovat s malými dětmi, domácími zvířaty, setkávají se na protestech s přáteli. Protestující jsou veřejně obviňováni z toho, že jsou podplacení a hrají si na pozéry, čelí skutečně podplaceným „kontraprotestujícím“, vyjadřujícím vládě podporu. Po celou dobu si ale zachovávají chladnou hlavu, bojují s humorem a během letních veder dokonce policistům darovali květiny a lahve s vodou, aby tak vyjádřili vděčnost za jejich profesionalitu.

„Nejsem placený, nenávidím vás zdarma"

Lidé se na demonstrace nebojí chodit s dětmi...

...vyjadřují vděčnost policii za respektování práv protestujících...

...a doopravdy tancují!

Do ulic se vydali lidé všech věkových skupin, nejvíce je však mladých, kteří jsou aktivní na Facebooku a Twitteru. Vytvářejí stránky na šíření informací o demonstracích, organizují setkání a vymýšlejí stále nové formy protestů. Jako nástroje využívají hashtagy, kromě zmíněného #DANSwithme se ujalo například #ignorevolen, vyzývající k ignorování provokací vůdce nacionalistické strany Volena Siderova, jenž se snažil protestující vyburcovat k násilí.

Pomocí událostí na Facebooku se lidé v létě zvali na pravidelnou „ranní kávu“ před parlamentem a následně na večerní demonstrace. Protestuje se za každého počasí, v srpnových vedrech si demonstranti před budovu parlamentu přinesli slunečníky a plážová lehátka, za deště zas pro povzbuzení tancovali. Kreativitě se meze nekladou, právě umělecká stránka protestů podněcuje sdílení fotografií a videí.

Prostřednictvím sociálních sítí se povědomí o dění v Sofii rozšířilo do celého světa. A dočkalo se podpory od krajanů v zahraničí i od zahraničních celebrit. Roger Waters během svého koncertu v hlavním městě protesty podpořil projekcí nápisu „OSTAVKA“ (rezignace). Své sympatie s protestujícími vyjádřili velvyslanci Francie a Německa, demonstranti jim za to poděkovali živým ztvárněním Delacroixova obrazu „Svoboda vede lid na barikády“, jenž se stal symbolem Francouzské revoluce, a obřadným svržením prozatímně vybudované „Berlínské zdi“ před německým velvyslanectvím.

Roger Waters během koncertu The Wall v Sofii podpořil demonstranty

Francouzský symbol revoluce jako poděkování za podporu

Kromě Facebooku a Twitteru lidé ke sdílení protestů hojně využívají YouTube nebo Tumblr, zakládají webové stránky (např. hnutí NOresharski či Protestna mreja – Protestní síť) a publikují výzvy na blozích. V příspěvku What’s happening in Bulgaria? (Co se děje v Bulharsku?) na platformě Medium.com přibližuje Georgi Marinov dění v zemi a žádá o podporu a šíření pomocí Twitteru, Facebooku, blogů aj.

Boje proti vládě nepolevují, v posledních týdnech vysokoškolští studenti obsadili budovy univerzit v několika městech. Na internetu zveřejnili svá prohlášení a požadavky, v posluchárnách pořádají diskuzní večery, které vysílají pomocí služby Ustream. Na Facebooku se jim dostává široké podpory zejména z řad studentů studujících na zahraničních univerzitách, kteří sdílejí vlastní videa a fotografie.

„Bulharsko je v rekonstrukci, omluvte prosím dočasné nepohodlí“. Studenti okupují budovu Sofijské univerzity Sv. Kliment Ohridski

#DANSwithme ukázal, jak klíčovou roli může hrát zapojení lidí do nových médií. Protestující využívají v boji o změnu celý internetový arzenál. Smyslem produsage v tomto případě není pouhé zviditelnění se, ale usilování o společný cíl.