Čínské ponaučení

Čínské ponaučení

Kolektivní inteligence a kybernetický vigilantismus

Jak mediální obsah nových médií mění společnost je otázka, na kterou je velmi těžké odpovědět. Nejenže nelze najít recept shodný pro všechny země světě, ale zároveň nelze nalézt jednotná stanoviska na nová média v jedné jediné zemi. Já sám se proto jen pokusím nastínit pojmy kolektivní inteligence (collective inteligence) a kyberneticky vigilantismus (cyber vigilantism), které podle mého názoru spolu úzce souvisí. V první části svého textu se pokusím zaměřit na dva příklady z daleké Číny, ve které právě tyto dva termíny sehrávájí ve společnosti větší a větší roli, a ve druhé části textu se pokusím přenést jednotlivé prvky do českého prostředí. Úplně na začátek se ale pokusím čtenáře seznámit s výše uvedenými pojmy.

Kolektivní inteligenci můžeme označit za sdílenou inteligenci určitou skupinou, která vychází z kolektivního jednání a která je součástí konsenzu uvnitř dané skupiny. Jako příklad můžeme použít notoricky známou Wikipedii, která pomocí kolektivních znalostí editorů rozšiřuje svůj potenciál. Na druhou stranu do kolektivní inteligence můžeme zařadit i například operační systém Linux, který pomocí povolených zásahů programátorů mimo organizační struktury samotné firmy pomáhají při dotváření zdrojových kódů jednotlivých segmentů tohoto operačního systému.

Kybernetický vigilantismus nebo také internetový vigilantismus je projevem vigilantismu, nebo chcete-li „ostražitosti“, jako takového, ale pouze v prostoru internetového prostředí, přičemž v převážné většině případů tento jev řeší skutečnosti odvíjející se mimo internetové prostředí. Podle mého názoru by se kybernetický vigilantismus dal ve valné většině případů zařadit jako odnož kolektivní inteligence. Typickým případem kybernetického vigilantismu můžeme označit události v roce 2006, které směřovali k propuštění a veřejné omluvě veterinární sestry Wang-Jue po incidentu, ve kterém rozšlápla kotě podpatkem. Vlna nevole, která se strhla po zveřejnění videa z této události, vedla některé uživatele na internetu vypátrat identitu této ženy a následně společenským tlakem ženu potrestat.

Čínský příklad

Právě kybernetický vigilantismus je v Říši středu velmi oblíbený. Je to dáno hned několika faktory: velké množství lidí má přístup k internetu, dochází k rozrůstání blogů a fór a zároveň plně nefungují státní orgány, respektive byrokracie a vnitrostátní záležitosti jsou často proti obyčejným obyvatelům. Šíření informace pomocí blogů a fór se stalo v Číně tak velkým fenoménem, že si dokonce vysloužilo název Human flesh search engine, ve volném překladu lidský vyhledávač. Síla podobné masy netizens, tedy uživatelů internetu, se velmi projevila ve dvou případech, které vedly k nápravě ve společnost.

První z nich se stal v roce 2008 v Šen-Čenu v provincii Guangdong. V tomto měste se v jedné restauraci setkal muž s jedenáctiletou holčičkou, kterou se pod pohrůškou násilí snažil dostat na pánské toalety. Holčičce se podařilo uniknout a o incidentu se svěřila rodičů, ti neváhali a útočníka konfrontovali. Útočník jednal s rodiči holčičky velmi nabubřele, vychloubal se svojí neochvějnou pozicí na ministerstvu dopravy, respektive na Šen-Čenském úřadu pro námořní dopravu, přičemž svojí pozici přirovnával ke starostovi města. Jednáním s rodiči své skoro oběti se projevil jako neotřesitelná mocná figura v rámci čínské byrokracie, která se nebojí postihu od úřadů, natož pak od policie. Incident se tedy v první fází obešel bez potrestaného.

Z hádky rodičů malé holčičky a útočníka vznikl patnácti vteřinový záznam z bezpečnostní kamery v restauraci, který za nedlouho obletěl svět pomocí sítě malých bloggerských stránek a pomocí internetových fór. Snaha o prošetření incidentu internetovými uživateli vedla úřady k zákazu obsluhy komunikovat s kýmkoliv ohledně popsané události. Síla internetu se projevila v horlivosti některých bloggerů, kterým se povedlo odhalit identitu útočníka spolu s jeho vozidlem a mobilním telefonem, přičemž všechny tyto údaje se staly okamžitě veřejně dostupné. Reakce úřadů na sebe nenechala dlouho čekat, odhalený Jiaxing Lin byl suspendován a pozděi propuštěn. Po internetu začaly jako reakce na celou událost kolovat komická znázornění celého incidentu i byrokratického aparátu, které v očích veřejnosti vzbudilo dojem zadostiučinění.

Druhý příklad se odehrál v Šanghaji v roce 2009. Řidič dodávky Zhongiie Sun se smiloval nad stopařem a chtěl ho odvézt domů, dokonce odmítl nabízených 10 juanů za pomoc. Po chvíli cesty stopař sešlápl brzdový pedál a s klíčky ze startování vozidlo opustil. Následně byla dodávka obklíčena jakousi skupinou vykonavatelů jakési státní moci, kteří si na řidiči vynutili podepsání dokument, jenž zavazoval řidiče zaplatit jako kauci svým vozidlem. Řidič se totiž ve své dobré vůli pravděpodobně dopustil porušení zákona týkajících se zpoplatňování jízdy cestujícím. Tato jakási právnická klička a donucovací prostředky nakonec vedly k potrestání neviného pomocí nastrčené volavky. Následná mediální kampaň spuštěná pomocí uživatelů internetu, ke kterým se událost dostala, vyvolala státní vyšetřování incidentu, které ozančilo postup za správný. Následnou detektivní činností se několik bloggerů a investigativních novinářů podílelo na odhalení skutečných zákoutí podobných praktik, které následně zveřejnily. Praktiky zvané diaoyu se staly v roce 2009 čtvrtým nejvyhledávanějším tématem na fórech, což samo o sobě ukazuje obrovskou moc podobných operací. Přes celostátní veřejnosti tlak se situace stabilizovala a opět se celá událost stala terčem posměchu ze strany internetových uživatelů.

Tyto čínské případy dokládají, že i v zemích, kde do nedávna docházelo (a možná i dochází) k naprosté absenci lidských práv je možné zalarmovat složky občanské společnosti, které jsou schopny svým tlakem změnit zažité stereotypy.

České ponaučení

Jsem si vědom hlavního argumentu, proč podobná aktivita vzniká právě v nepříliš svobodném světě Čínské lidové republiky, a že se tento druh vyjadřování podpory stává ve své podstatě poslední šancí dovolat se spravedlnosti, ale i tak bych pro podobné aktivizační kroky měl místo v naší kotlině. Bohužel neexistuje vůle dosáhnout konečného vítězství, přesto však můžeme podobný druh občanské sounáležitosti sledovat v mediálně mnohokrát opakovaných „pirátech silnic“. Zveřejňování záběrů z palubních kamer na sociálních sítích, blozích a fórech určitě pomohlo k jejich zobrazování v hlavních zpravodajských relacích, nehledě na to, že se jedná o pádný důkazní materiál pro vyšetřovací orgány. Právě sdílení podobných událostí, spolupráce v dohledávání pachatelů a následné společenské odsouzení je podle mého názoru to nejlepší, co si v současné době můžeme z Číny vzít. Netvrdím tím, že je potřeba plně nahradit orgány činé v trestním řízení, jen vidím ve spolupráci lidí na internetu větší potenciál než je Wikipedie nebo počítání hvězd.

Tomáš Baierl

Autor vycházel z článku Cyber vigillantism, transmedia collective intelligence, and civic participation od P.H. Cheong a J. Gong.

CHEONG, Paulline Hope a Jie GONG. Cyber vigillantism, transmedia collective intelligence, and civic participation. Chinese Journal of Communication. 2010, roč. 3, č. 4, s. 481-487.