Sledování televize je v dnešní době již činností,
kterou lze uskutečnit nejen prostřednictvím televizního přijímače. Právě na
tento jev se zaměřil výzkumný projekt Televize 2.0, který zkoumá konvergenci
médií, tedy jak se různá zařízení (televize, videopřehrávače, dvd přehrávače,
sound systémy a herní konzole) sbíhají do jednoho centrálního. V roce 2006
popsal profesor komunikace Henry Jenkins tak zvaný „Black Box Fallacy“ neboli
klam černých krabiček, tedy množství elektronických analogových a digitálních
přístrojů pro média, kterými se obklopujeme. Však to znáte, když nemůžete
přijít na to, který dálkový ovladač patří které krabičce…
Konvergence médií je tedy pokračující proces, kdy se k samostatné
televizi jako technologii přidávají i nová média a systémy jako Web 2.0. A
právě výzkum Sledování televize v éře mnohonásobných obrazovek /doslovný
překlad/ demonstruje narůstající počet osob, které využívají možnosti nahrávání
či časově výhodnějšího přehrávání (různé archivy, online vysílání nebo
stahování).
Anglický termín „timeshifting“ má 3 režimy prohlížení,
neboli praktické rozdělení sledování televizního vysílání, ze kterých poté
výzkum vychází. Jedná se o
- digitální posunuté sledování – možnosti nahrávání programů na videokazety od 70. let a po roce 1999 příchod DVD rekordérů a přehrávačů,
- online sledování – zde se stírá hranice mezi TV a novými médii a tento typ je závislý na rozvoji technologií, tedy dostupný rychlý internet a specializované servery pro streaming regulérního programu (první australská televize ABC a poté i americká NBC a FOX v roce 2006, respektive 2007 spustily tyto weby – podívejte se například na http://www.hulu.com/, a ani britská BBC nezaostala a v roce 2008 založila web iPlayer),
- mobilní sledování – patří mezi velmi rychle se rozvíjející oblast, která je však ještě stále marginální v celém významu. Samozřejmě je také závislá na nových technologiích jako jsou smartphony, ale například již v roce 2005 byl spuštěn první korejské multimediální vysílání pro tento typ příjmu.
Představme si nyní hlavní aktéry, ke kterým se výzkum
vztahuje. Vlastní „průmyslová“ šetření v každé zemi provádí nějaká
agentura. U nás je známý jako ekvivalent zahraničních firem Mediaresearch,
který má pod palcem i tajuplné peoplemetry. Na našem území ale působí i společnost
z USA Nielsen Company, jejíž heslo je „Co lidé sledují, co lidé kupují“.
Další důležitou zmiňovanou společností v článku je Pew Research Center
& American Life Project, která funguje jako think-tank, tedy nevýdělečné na
problém zaměřené uskupení. K zainteresovaným institucím patří i částečně
vládní organizace jako je Ofcom (The Office of Communication) – regulační orgán
Spojeného království a Television Bureau of Canada – nástroj kanadské rádio-televizní
komise.
Samozřejmě nemůžeme zapomenout na autory studie. Rhiannon
Bury je profesorka katedry Ženských a gender studií na Athabasca University Canada
a věnuje se zejména genderu a technologiím. O popisovaném výzkumu nyní
připravuje knihu a rozvíjí v ní mimojiné pojem Televize 2.0.
Johnson Li je odborník na psychometrii a měření vzdělávání,
působí jako profesor na Fakultě vzdělávání University of Hong Kong. Pro účely
tohoto výzkumu prováděl kvantitativní analýzu sebraných dat a mimo to se zabývá
meta-analýzami a výzkumnými technikami.
Z čeho tedy výzkum vycházel?
Již jsem naznačila výše základní koncepty, na kterých jsou položené
všechny úvahy o dnešní roli televize a nových médií (v angličtině často
nazývaných prostě další obrazovky). Samozřejmě i tato studie vycházela z předchozích
výzkumů nebo myšlenek mediálních teoretiků a do výzkumu se tedy vstupovalo s určitými
předpoklady.
Z marketingového výzkumu organizace Morspace je
například známo, že v USA se stoupajícím věkem stoupá i procento sledování
televize (41% ve věku 18-34, 51% ve věku 35-54 a 64% nad 55 let Američanů
sleduje pravidelně televizi). V Koree zjistili, že mobilní sledování
využívají především studenti a jeho četnost se neliší podle pohlaví nebo
socio-ekonomického statusu. A podle analýzy Amandy Lotzové z roku 2009
mladší dospělí experimentují s možnostmi, které se jim nabízejí, zatímco
starší dospělí pokračují v zaběhlém systému. Nová média jsou obecně
spojována s mládím, maskulinitou a určitou mírou inteligence.
Je důležité podotknout, že ve výzkumu médií nedochází k úplnému
globálnímu měření publika. Společnost Nielsen sice sbírá data v různých oblastech,
¾ jich ale získává online a tedy kromě USA především z pacifické oblasti
Asie a Blízkého východu. Dobře dostupná data, která jsou měřitelná tak
získávají hlavně USA, Austrálie, Británie a Kanada. Zároveň se v jiných státech
Evropy netěší takové oblibě elektronické vymoženosti pro záznam televizního
vysílání.
Výzkum Rhiannon Buryové a Johnsona Li byl tedy jeden z největších
akademických počinů v této oblasti. Byl zaštítěn domovskou univerzitou
Buryové, která na svých stránkách v září 2010 spustila online dotazník a různé
jednotlivce i online komunity vyzvala e-mailem, konverzacemi nebo sdílením na
sociálních sítích Facebook a Twitter k vyplnění dotazníku a jeho šíření
dál. Sběr kvantitativních dat byl základem pro následující kvalitativní
šetření. Dotazníkové šetření bylo ukončeno v dubnu 2011 s celkem 671 plně
vyplněnými dotazníky. Následovalo 72 polo-strukturovaných interview, které prakticky
doplňovalo zjištění z kvantitativní metody. Výzkumné otázky byly prakticky
všechny položeny jako „Jak rozšířená je tato metoda sledování?“.
Kvůli povaze výzkumu (dotazník byl v angličtině a
globálně dostupný) samozřejmě autoři počítali s určitými nesrovnalostmi v sebraných
datech. I proto zakotvili otázky na pohlaví, věk a zemi nebo region původu jako
povinné, aby měly dotazníky plně výpovědní hodnotu. Když už v textu představili
samotný výzkum, teoretická východiska a metodologii, mohlo přijít na výsledky.
Jak tedy sledujeme
vysílání?
V první oblasti (živé televizní a nahrávané vysílání)
výzkumníci zjistili, že více než polovina dotázaných sleduje 20% a méně
programu v televizi živě! Navzdory tomu však 1/3 dotázaných nikdy v životě
nic nenahrávala a stejně tak 1/3 osob používá DVD rekordér. Při analýze pomocí
ANOVY se došlo k tomu, že není významný rozdíl mezi jednotlivými
kategoriemi – tedy muži nebo ženy, starší nebo mladí sledují v celkovém objemu
živě stejně.
V druhé oblasti bylo zjištěno, že 90% dotázaných někdy
v životě sledovalo vysílání na laptopu či jiné než televizní obrazovce.
Pouze 10% z nich tak ale činilo proto, že nemají TV. Z odpovědí vyplynulo,
že k tomuto modelu sledování se lidé uchylují zejména proto, že chtěný
pořad byl součástí nějakého nedostupného či prémiového balíčku (např. HBO
Premium), který si musíte koupit nebo se zaregistrovat a proto je online
sledování daleko jednodušší volba. Následně 42,5% dotázaných sleduje online
vysílání, protože postrádají daný program v televizi (v případě České
republiky jde třeba o vysílání zahraničních televizí nebo úspěšné seriály,
které donedávna prostě žádná stanice nevysílala). Zajímavým faktem je, že 36,7%
dotázaných se doznalo, že nikdy nestahovalo žádný mediální obsah.
Mobilní sledování je třetí oblastí zájmu a výsledky jsou v celku
jednoznačné. 70% dotázaných nikdy tento způsob nepoužilo. Ti, kteří tak činí k tomu
mají velmi podobné důvody – mobilu ke sledování využívají hlavně na cestách (24,4%),
a nebo při dojíždění (11,8%).
Když se tedy na sledování podíváme komplexněji, pohledem
čtvrté oblasti možnosti sledovat na více obrazovkách, data hovoří jasně. 60,25%
se dívá na televizi, 39,4% přes počítač a pouze 3,6% přes mobilní telefon. V diskusi
však autoři upozorňují na fakt, že klasický model sledování má sice vysoká
procenta, ale v dlouhodobém horizontu již klesá!
Nakonec to důležité rozdělení publika televizního a dalšího vysílání
podle demografických proměnných. Podívejte se na tabulku, jak se mění sledování
TV podle věku. Ano, nedovídáme se nic převratného, mladší generace prostě dnes
již využívají alternativní metody pro sledování vysílaného obsahu.
Průměrná skóre v procentech
v jednotlivých věkových kategoriích
Věková
kategorie
|
18–29
|
30–39
|
40–49
|
50–59
|
60+
|
||||||
Živé
vysílání
|
28.7
|
30.5
|
32.5
|
47.3
|
42.0
|
||||||
DVD
nahrávání
|
29.1
|
34.0
|
45.5
|
45.7
|
60.0
|
||||||
Posunuté
vysílání v televizi
|
37.0
|
39.9
|
42.9
|
33.9
|
39.5
|
||||||
Celkový
čas u televizní obrazovky
|
51.7
|
58.8
|
71.5
|
73.0
|
83.0
|
||||||
Zároveň se však zjistilo, že jsou opravdu nepatrné rozdíly
mezi muži a ženami. Zatímco v počátcích televizního vysílání bylo sledování
doménou žen (tehdy ještě hospodyněk v domácnosti), dnes se váhy jen velmi
mírně svažují k mužům, což je jednoduše vysvětlováno již dříve zmíněným
tíhnutím k technologiím.
Zajímavé je, že nahrávání na DVD (respektive digitální
archiv) nejvíce využívají lidé ve věku 40 let a více. Buryová tento jev
vysvětluje hlavně technologickými možnostmi – tedy VHS kazetami a možností
nahrávání, které přišly v mládí této kategorie a poté dostupné DVD systémy
v dospělosti, kde hraje velkou roli síla zvyku – raději si to nahrajeme,
než abychom to pak někde hledali.
Rozdíly mezi zeměmi ve sledování živého vysílání jsou rovněž
zanedbatelné. Ovšem co se týče možnosti nahrávání nebo pozdějšího sledování,
samozřejmě v tomto ohledu vedou Američané, následovaní Brity, Australany,
Kanadou a až nakonec Evropskými zeměmi.
Evropané daleko více využívají online vysílání a to hlavně
proto, že některé programy u nich nejsou dostupné. Tento fakt nevyplynul pouze
z tohoto výzkumu, ale autoři ho diskutují i s dalšími provedenými
výzkumy soukromých společností.
Nielsen Company nyní upozorňuje na novinku – zjistili, že
45% Američanů simultánně kouká na televizi a využívá tablet. Alespoň jednou
týdně při sledování televize pak zároveň sleduje dění na sociálních sítích 62%
Američanů. Ostatně tweetování a rozebírání programu na Facebooku se stalo
běžným a v určitých vlnách se vyskytuje výrazně více.
Co tedy říct závěrem?
Česká republika rozhodně nepatří mezi země, které by se
zjištěním vymykaly. Online sledování u nás nabízí televize Nova s portálem
Voyo (který má také zpoplatněnou verzi) a i Česká televize má velký archiv,
který zpřístupnila na iVysílání, stejně jako živé vysílání.
Okrajové praktiky sledování široce rozšířeného televizního
vysílání dnes již zacházejí do zavedených procesů nebo se s nimi překrývají.
Budoucnost samotného televizního vysílání je již dlouho předmětem velkých debat
a to i proto, že nedokáže tak pružně reagovat na rychlé změny a aktuality a
internet s novými médii se mu stávají velkým rivalem.
Stejně tak je pro nás, jako uživatele lepší používat jednu „krabičku“,
která bude mít více funkcí a jejíž pořizovací hodnota bude nevýslovně nižší než
všech komponentů k televizi dohromady.
Trendy ve sledování jsou tedy jasné a uvidíme, jak s ním
vývoj zamává. Abychom se však nedostali do pasti, kdy budeme stále více sledovaní
a závislí na nových médiích J.
No comments:
Post a Comment