před 3 měsíci
Ahoj , zadávám na instagramu Hashtagy ....dneska jsem zadala u fotky
Hashtagy jako obvykle a je mi divný že nemám ani jeden ,,lajk " :-D né že
by mi o ně šlo :-D ale mám pocit že s tím něco mám ...jindy mi tam hned skáčou
a něco se děje ...nevíte čím to může být ? :-)
Zdroj: Votocvohoz.cz
Označujeme sami sebe ve statusech, označujeme věci, které
máme rádi na fotkách, označujeme také někdy úplné hlouposti. V dnešním neustále
se zrychlujícím světě je více než potřebné škatulkovat a profilovat se tím. Protože
kdo nebo co není vidět, ve změti informací zanikne.
Tagování neboli označování produktů štítkem, heslem či
značkou by se bezpochyby dalo nazvat fenoménem dnešní doby. Je to způsob, jak
sdělit světu obsah našeho vysílání, ať už se jedná o příspěvky na Facebooku, popsané
heslo na Wikipedii nebo hashtag u fotky z Instagramu. Vytvořený tag se
zapojuje do sítě vazeb a pro příjemce sedící za počítačem je najednou daleko
jednodušší vyhledat požadovaný obsah.
Označování a jakési selektování můžete prostě najít i třeba
v knihovně. Systém ISBN nebo klíčová slova využívají principu tagu, kdy
označením produktu vytváříte metadata (data o datech), která jsou používána pro
jeho popis, identifikaci a zařazení.
Tagování ve smyslu, v jakém se jím zabývá tento článek,
tedy sociální označování, je ale samozřejmě častější v digitálním světě.
Prostý hudební soubor, například ve formátu MP3, obsahuje údaje o názvu titulu,
autorovi, licenci a nese si s sebou další informace jako například rok vytvoření
či žánr. Je to jedna z možností, jak označit autorství.
 |
| Tagování v programu pro úpravu hudby Audacity. Zdroj: archiv autorky |
 |
| Tagy, díky kterým se ke článku a jemu podobným můžete dostat. Zdroj: iDNES.cz |
Jak je psáno výše, tagování vzniklo z klasifikačních systémů
a rozvoj technologií dal za vznik počítačovým databázím, které vyhledávání
velmi zrychlily. Internetové a online databáze pak od roku 2003 začaly přidávat
tagy do záložek a například známý server Flickr.com povolil označovat fotky
textem, který jednoduše vytvoří metadata a konstruktivně fotku učiní
vyhledatelnou. Po tomto úspěchu se na umožnění tagování vrhly další sociální servery
jako Youtube, Last.fm, Twiter a v neposlední řadě Facebook.
 |
| Označte člověka na fotce, aby všichni (i ti, co ho neznají) věděli, o koho jde! Zdroj: http://mastersuccessseminars.files.wordpress.com/2010/10/facebook-tag-photo.png |
Kromě pojmu metadata se tagování váže k dalším principům moderního webu. Především je součástí tak zvané folksonomie, což je systém, ve kterém uživatelé sami označují nebo popisují obsah www stránek pomocí tagů. Když mluvíme o moderním webu, který stojí nad pojmem folksonomie, myslím tím Web 2.0, speciální označení pro etapu vývoje internetu ve které se právě nacházíme, kdy jsou uživatelé vtaženi do tvorby a třídění jeho obsahu. Podobným univerzálním konceptem je produsage, neboli produkce+užívání, produžívání, v němž jednotliví uživatelé pomáhají utvářet obsahy médií pro ostatní. A nakonec jsou všechny tyto pojmy produktem kolektivní inteligence, tak jak ji chápe Pierre Lévy, tedy že se jedná o univerzální, konstantně zdokonalovanou a distribuovanou inteligenci, sloužící nám k efektivnímu využití schopností všech začleněných jedinců.
Lesk a bída tagování
Bohužel označování naráží na několik problémů, které mimojiné popsal Cory Doctorow na své stránce věnující se metadatům (více zde: http://www.well.com/~doctorow/metacrap.htm#0). Jeho původní záměr kategorizace a organizace informací je sice částečně splněn, přesto však s popularizací a zapojováním více a více subjektů dochází k informační přehlcenosti. Lidé jdou totiž mnohdy do extrémů a u jednoho příspěvku použijí třeba 30 tagů. Nutně potom dochází k tomu, že tagy jsou synonymní nebo homonymní a obyčejná růže pak může být k nalezení pod velkým počtem klíčových slov (květina, kytka, rostlina, trny, láska, červená, bílá, …). Nikdy tedy nemůžete spoléhat na to, že podle jednoho klíčového slova najdete to, co přesně hledáte. Vyčerpávající databáze klíčových slov, metadat a tagů je totiž utopie. Je to tak i kvůli faktu, že se lidé nesnaží, dělají chyby, a nebo (nyní mi promiňte) označují úplné blbosti. Pak se divte, že dochází k tomu přesycení, když sami na vaší Facebookové zdi vidíte fotku jídla, na které vaše kamarádka označila sebe, přítele (který na jídle byl s ní, ale ani jeden z nich na fotce není vidět), řízek, každou hranolku samostatně a nezapomněla ještě přidat tag, kde to všechno zbaštila.
U tagování tedy jako u mnoha věcí obzvláště platí všeho s mírou. Přílišné označování, škatulkování, udávání informací a výstižnější konkretizování dává zabrat normálním uživatelům internetu. Navíc ze všeho ještě více profitují velké firmy – ačkoli se vám to možná nezdá, všichni jsme pod dozorem Velkého bratra a korporace jako Google o nás toho ví velmi mnoho. Ono tagování navíc vývojářům systémů pomáhá zjišťovat další informace o uživatelích a poté jim například ušít reklamu na míru.
Hastag - na co to proboha je?
Nakonec se ještě podíváme na citát v úvodu článku. Je to docela úsměvné, že? Nějaké dívce „nenaskákaly lajky“ a to je divné. Nejnovějším trendem v tagování je hashtag. Že jste to slovo někdy slyšeli, ale nevíte, co to je?
Jedná se opět o frázi k rychlému označení příspěvku, ovšem navíc je opatřen předznamenáním #, který z něj vytvoří odkaz na výpis všech zpráv, které dané klíčové slovo použily. Jeho boom nastal zároveň se sociální sítí Twitter po roce 2007 a dnes ho můžete používat i na Facebooku. Hashtag se ale těší velké oblíbenosti na Instagramu, programu a stránky pro úpravu a sdílení fotek, kde je jeho použití téměř nutné k úspěšnému sdílení.V hashtazích můžete používat i číslice, jednotlivá slova většinou musíte oddělit mezerou a vytvořit tedy nový hashtag. Tímto způsobem můžete označovat svoje fotky, nikoli cizí a k jedné jich můžete přidat až 30.
Po celém světě se hashtagy používají k roztřídění přívalu informací a především ve vypjatých situacích se koncentrace jednoho konkrétního hashtagu projeví vysokým počtem sdílejících (někteří se sami vyjadřují, jiní tak zvaně retweetují). V České republice se tento jev velmi dobře ukázal při výbuchu v Divadelní ulici v dubnu 2013. Rychlostí blesku se zpráva stala sledovaným tématem a média dokonce využila otagované fotografie z místa činu jako základ pro publikování. Počty zveřejněných hastagů pak můžete sledovat na stránce http://hashtagbattle.com/premium.
 |
| Příklad umírněného použití tagů - hashtagy, které fungují jak na Twitteru tak i nyní na Facebooku. Zdroj: archiv autorky |
Tagování je tedy normální součástí života každého z nás, ačkoli třeba nepoužíváme Twitter nebo nechceme mít na Facebooku svoje označené fotky. Ovšem spousta jedinců bere tuto vychytávku jako honbu za co nejlepším výmyslem, co nejvíce sesbíranými "lajky" nebo jako denní rituál označovat své obsahy zkratkami a výmysly místo plnohodnotné věty.
Označujte se tedy kde chcete, aby to všichni viděli a věděli, ale prosím - všeho s mírou.
ZDROJE:
ZDROJE:
No comments:
Post a Comment