Výzkum, publikovaný v časopise First Monday a dalších
mezinárodních listech, byl zaměřen na objasnění způsobu používání sociálních
sítí v den ničivého zemětřesení, které Japonsko zasáhlo v roce 2011.
Průzkum proběhl mezi studenty soukromých vysokých škol v Japonsku a byl
zaměřen převážně na to, jaké sociální sítě a za jakým účelem studenti
v den katastrofy využívali.
Autorkou výzkumu je doktorka filozofie Joo-Young Jung.
Doktorát získala na University of Southern California a nyní působí na katedře
Médií, komunikací a kultury na mezinárodní křesťanské univerzitě v Tokyu.
Její výzkumné zájmy se týkají převážně studia důsledků nových technologií na
společnost.
Autorka založila výzkum na teorii závislosti lidí na mediích
v nouzových situacích. Inspirovala se řadou studií, které tvrdí, že
při katastrofických situacích a po nich vzrůstá závislost lidí na sociálních
sítích. Lidé při takovýchto situacích ztrácí jistotu toho, co se děje kolem
nich a ve společnosti obecně, a jak by se měli zachovat. Nejsou si jisti
závažností situace a dopady, a média v takovýchto situacích podávají
potřebné informace. Navíc jsou jakési vodítko, které dává lidem možnost
pochopit, co se stalo a jak se mají zachovat.
Autorka dále při sestavování dotazníku použila teorii cílů,
o které lidé usilují v katastrofických situacích (The Nomura Research
Institute, 2011). Studie uvádí dva hlavní cíle, které se v době katastrofy
lidé snaží naplnit: 1. Kontaktovat své známé, zjistit zda jsou v bezpečí a
ujistit je o vlastním bezpečí, a 2. zjistit bližší informace o pohromě.
Ve vlastním výzkumu si Joo-Young položila pět výzkumných
otázek: Jaká byla hlavní sociální síť, kterou lidé použili v den
zemětřesení? Používali lidé různé sociální sítě k různým účelům? Jaké byly
hlavní sociální sítě, které lidé užívali k naplnění dvou základních cílů
(kontaktovat rodinu a zjistit informace o situaci v zemi)? Když porovnáme
uživatele sociálních sítí a neuživatele, liší se jejich chápání jaderné havárie
ve Fukušimě? Kolik lidí zvolilo sociální sítě jako jeden ze dvou hlavních
zdrojů, ze kterých čerpali informace o jaderné havárii ve Fukušimě?
Autorka zvolila metodu dotazníkového šetření, kdy ve školách
rozdala dotazníky obsahující 10 uzavřených otázek. Dotázáno bylo 225
respondentů, z čehož 72% byly ženy a průměrný věk byl 19 let. 92% dotázaných
bylo japonské národnosti.
Výzkum přinesl následující výsledky. Pokud studenti
používali v den katastrofy sociální síť, byl to převážně Facebook (33%
studentů v den katastrofy „bylo na Facebooku“). To však není nijak
překvapivé, protože Facebook je v Japonsku i ve všední dny nejnavštěvovanější
sociální síť. Důvody k použití jednotlivých sociální sítí byly v den
katastrofy následující:
Twitter studenti používali hlavně proto, aby se dozvěděli
bližší informace o tom, co se stalo. Mixi (obdoba Facebooku v Japonsku)
lidé používali hlavně s cílem zjistit, zda jsou jejich známí v bezpečí,
a Facebook byl používán za účelem dát blízkým vědět, že jsou v pořádku oni
sami. Studenti dále měli zhodnotit, zda jim sociální sítě pomohli pochopit
situaci ve Fukushimě. Lidé, kteří v ten den použili Twitter, uvedli ze
40%, že ano. Lidé, kteří sledovali Facebook, uvedli ano jen v 5,8%. Ti, co
užívali Mixi, uvedli, že ano ve 20%. Skupina lidí, která použila Twitter uvedla
nejvíce ze všech skupin, že sociální sítě jsou pro ně jeden ze
dvou hlavních mediálních zdrojů informací v období nebezpečí. Závislost
lidí v krizových situacích na sociálních sítích je tedy vyšší u těch,
kteří se připojili na Twitter v den katastrofy.
Aby lidé naplnili dva hlavní cíle v krizové
situaci - tedy komunikovali s blízkými a čerpali informace o situaci, tak
v prvním případě používali Facebook, v druhém Twitter.
Přestože však v ten den použilo sociální síť 81%
dotázaných, důležitost této formy médií v celkovém měřítku byla nízká. Pouze
16% studentů uvedlo, že sociální sítě podle nich patří mezi dvě nejdůležitější
média v katastrofických situacích. Nejvýše se na řebříčku důležitosti
umístila televize (78%), poté zprávy na internetu (19%), mezilidská komunikace
(17%), noviny (17%) a až poté následovaly sociální sítě.
Autorka studenty dále rozdělila podle toho, zda užívali
v den katastrofy sociální sítě na uživatele a neuživatele, a zkoumala, jak
využívali další mediální zdroje. Jak uživatelé, tak neuživatelé všeobecně
nejvíce využívali jako zdroj informací televizi, avšak uživatelé o něco více
než neuživatelé, a neuživatelé zase více než uživatelé čerpali informace z rádia
a novin.
Všeobecně se dá výzkum uzavřít tím, že pokud lidé používali
sociální sítě, tak v případě Facebooku a Mixi hlavně proto, aby
komunikovali s blízkými a v případě Twitteru proto, aby se dozvěděli
více informací o situaci. Výsledky výzkumu svědčí o tom, že nejvíce lidí
používalo jako zdroj informací televizi. 71% dotázaných uvedlo, že zapnulo
televizi do jedné hodiny po katastrofě. Autorka uzavřela výzkum s tím, že
závislosti lidí na sociálních médiích při katastrofách roste. Výsledky svého
výzkumu poté diskutovala se závěry z předchozích studií na podobné téma, konkrétně
na roli médií v katastrofických situacích a v zásadě došla shody
s předchozími výzkumy. Své zjištění, že odlišné používání odlišných
sociálních sítí je spjaté s účelem, se kterým tu danou sociální síť
použijí, diskutovala s výzkumem Hughese z roku 2012, který tvrdil, že
družnost je spojována s Facebookem a poznání s Twitterem.
Omezení výzkumu bylo v případě tohoto šetření značné.
Autorka provedla výzkum jen mezi studenty vysokých škol, výsledky tedy nejsou
zobecnitelné na celou populaci. Navíc autorka sice zmínila fakt, že v den
ničivého zemětřesení v Japonsku nefungovaly správně mobilní sítě, ale
nezahrnula ho do výsledků své studie. Lidé nemohli posílat smsky a stěží se
někomu dovolali, internet v mobilech však fungoval, byli tedy odkázáni na
sociální sítě a emaily, skrz které mohli kontaktovat příbuzné. Dá se tedy stěží
odhadovat, do jaké míry za nárůst používání sociálních sítí mohla katastrofa
sama a do jaké míry fakt, že nebylo možné známé kontaktovat jinak než právě
skrze sociální sítě a email.
Co se týká zhodnocení relevance výzkumu pro situaci
v naší zemi: Českou republiku naštěstí podobné přírodní katastrofy
neohrožují, jediná vážnější, která se nás týká je pravděpodobně povodeň. Pokud
by však u nás došlo k něčemu podobnému jako v Japonsku, troufám si
tvrdit, že by výsledky výzkumu byly srovnatelné. Nejpoužívanější sociální síť
by byla Facebook, jakožto nejpoužívanější sociální síť v ČR (zdroj: http://zpravy.e15.cz/byznys/technologie-a-media/socialni-site-v-cesku-facebook-stale-vede-firmy-objevily-youtube-972707).
Nejvíce lidí by pravděpodobně čerpalo informace z televize, jakožto média,
které působí na nejvíce smyslů, nebo z internetu. Internet je totiž
v České republice nejpoužívanější médium (zdroj: http://czechnetmedia.cz/pro-media/tiskova-zprava/22).
zdroj: Social media use and goals after the Great East Japan Earthquake [online]. 2012 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/4071/3285
No comments:
Post a Comment