„Remix my Lit“ směrem k otevřenému přístupu literární kultury

V článku „Remix My Lit' Towards an Open Access Literary Culture“ (2010) si autorka klade následující otázky: Jak vypadá open access (otevřený přístup) v literární kultuře? Jak se mění tradiční role vydavatelů jako gatekeeperů literární kultury v dnešním novém prostředí (networked knihy, wiki romány)? Na třech příkladech open access literatury představuje digitální budoucnost literatury a jaké to bude mít dopady na spisovatele, vydavatele a čtenáře. 

Co je Open Access?

Myšlenka open access (otevřený přístup) se zrodila při publikování vědeckých článků. Spočívá ve vytlačení komerčních vydavatelů akademických časopisů. Vědci mohou okamžitě publikovat své výsledky bádání, které jsou k dispozici bezplatně komukoliv, kdo má připojení na internet. Proč k tomu došlo? Monopolizace vědeckého publikování přinesla digitální propast v práci výzkumníků především z rozvojových zemí, kteří neměli dostatek finančních prostředků na odkoupení článků. Také šlo ze strany veřejnosti o určitou dotaci provozu nadnárodních vydavatelů časopisu. 1. placení akademiků z veřejných univerzit za jejich výzkum 2. poplatky za články a 3. veřejně financované univerzitní knihovny zakupovali předplatné těchto časopisů.

Autorka si pokládá otázku, zda je možné do open access zahrnout nejen vědecké časopisy a publikace ale i literární fikce.

                                                                                                       zdroj: Pixmac.cz

Rozvoj digitální literární kultury: vydavatelé pod tlakem

Robert Darnton vytvořil model tzv. komunikačního kruhu („Communications Circuit’), kterým vysvětluje fungování knižního trhu. Jde o lineární přístup, kdy autor nabídne svůj text vydavateli, který jej poté zprostředkuje čtenáři. Mezi autorem a čtenářem existuje minimální interakce, komunikace mezi nimi v podstatě probíhá jen přes vydavatele. Vydavatel v tomto modelu má výsadní rozhodující pravomoc a také profit, to on určuje, co se vydá a co ne. V případě open access literární kultury dojde k narušení modelu, kdy se vynechá vydavatel a dojde k přímé komunikaci mezi autorem a čtenáři. V polovině 90. let došlo ke zlomu tradičního dlouhodobého status quo v knižním průmyslu. Začaly se objevovat hypertextové romány, které ale spíše se staly kuriozitou než literárním fenoménem. Současným fenoménem v literární kultuře je digitální kniha, tzv. druhá generace elektronických čteček knih, která způsobila nátlak na vydavatele (zajistit si licenci na digitální obsah ke čtení), ale hlavní podnět přišel od vývojářů IT a elektroniky (Sony, Helwett-Packard) a také ze strany prodejců Amazon, který masivně podporoval Kindle a dokonce nabídl Kindle Digital Text Platform, která umožňuje obejít vydavatele úplně.

Současně pokročil i vývoj v technologii tisku tzv. print on demand (POD), který zahrnuje distribuci digitální knihy po síti, její tisk a svázání a dodání tištěné verze. Vydavatel, který dříve měl monopol na tisk, se stává pouhým archivem s minimem práv a bez faktické kontroly nad knihou. Stejně tak vztah autor-čtenář se mění. Se vznikem serverů např. Lulu.com je možné dát k dispozici rukopis, domluvit grafiku a cenu. Z prodeje pak připadne určité procento právě serveru, který zprostředkovává celou službu. Knižní trh se tím pádem smrskne na vztah autor-obchodník. Samozřejmě vydavatelé se nedokáží smířit s tím, aby byly vytlačováni z knižního trhu a tak jejich hlavním bojištěm jsou soudy a domáhání autorských práv.

                                                                                                         zdroj: Pixmac.cz

Kniha jako album. Kroky směrem k otevřenému přístupu literární kultury

Digitální inovace v knižním průmyslu zejména fenomén self-publishing přináší čtenářům vstup do aktivní role vytváření tvůrčích obsahů. Jednoduše čtenáři se již nemusí smířit s podobou tištěné verze a můžou se kreativně zapojit na vyprávění příběhu. Typické je pro to online fan-fiction, kdy fanouškové vytváří alternativní zakončení, využívají postavy, světy ve svých vlastních příbězích. V tomto momentu se stírá rozdíl mezi autorem-čtenářem. Každý může kreativně pracovat s prvotní myšlenkou autora.

Dva příklady digitální éry demokratizovat literární kreativitu:

Kulturní teoretik McKenzie Wark v roce 2007 vytvořil projekt Gamer Theory, kdy rozdělil knihu do devíti kapitol a nechal ji online k dispozici, aby se lidé vyjádřili, jak má vypadat její obsah a poté ji vydal v tištěné podobě. Využil tak kolektivní činnosti ve stylu wiki.

Druhým příkladem je představa knihy jako alba (scrapbook) od Ellen Gruber Garvey. Popsala boom v 19. století ve vytváření vlastních alb, které byly tvořeny různými články, obrázky, fotografiemi a tak tvůrci (čtenáři) se stali autory. Kreativním způsobem vytvářeli vlastní osobní doklad kultury. Michel de Certeau to nazval „prosumer“ – výrobce + spotřebitel, který recykluje texty druhých a využívá je jako základ pro své vlastní. (Podobně tento koncept nazval Alex Brun jako produser).

Digitální alba mají interaktivnost nejen na diskurzivní úrovni, ale také prostřednictvím technologických základů. Je zde potenciál využít digitálního společenství a přispívat tak ke stále se měnící literární kreativitě. Příkladem může být online projekt „We Tell Stories“ (2008) vydavatelství Penguin Books UK. Šlo o experiment digitálního psaní a publikování. V šesti dílčích částech projektu byly využity různé formy technologie k vyprávění (Goolge Maps, komentáře blogů, zprávy z Twitteru, real time online psaní, a další).

Obdobný byl projekt „Remix my Lit“ (2008) financovaný Australia Council for the Arts, kde každý z devíti autorů dal k dispozici svůj příběh a nechali je čtenáři přepsat dle libosti. Ty nejlepší se dočkaly tištěné verze.

Závěr

Autorka do budoucna vidí koexistenci tradičního vydavatelství a digitálních alb (scrapbook), kdy dojde k jejich sbližování, ale nikoliv k zastínění jednoho druhým. Dále si je vědoma, že je potřeba rozšířit autorská práva, tak aby reflektovaly současné změny, které vznikají s příchodem nových technologií. Kontrolu kvality v době masového literárního amatérismu má zajistit rozvoj hodnocení a doporučení čtenářů. To by také mělo nahradit tradiční model recenzí. Nejoblíbenější digitální alba by mohla být přizpůsobena do jiných médií na základě multi-platformní franšíze, takže by nedošlo k úpadku jiných mediálních průmyslů.

Open access v literární kultuře znamená narušení konstruktu vlastnického individualismu, a pomáhá nám poznat, že literární tvorba je součástí velké mozaiky intertextuální a interkulturní citace, a že kniha je nesystematickým příspěvkem, který je zastřešen v literární sféře.

Simone Murray je docentkou komunikace a mediálních studií na Monash University v Austrálii. Její výzkum se zaměřuje na knihy a další současné formáty médií: via adaptation, multi-formatting obsahu, franchising, digitalizaci knih. Také se zabývá představou univerzální digitální knihovny. 

Zdroj: MURRAY, Simone: „Remix My Lit' Towards an Open Access Literary Culture“ Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies, Vol. 16 (1), 2010