Růžová revoluce

Nová média jsou dnes již neoddělitelnou součástí života v moderních vyspělých zemích. Především Internet zmenšil celý svět na globální vesnici spojenou sítí, s tímto pojmem přišel jako první Marshal McLuhan ještě před vznikem Internetu. Internetový prostor se stále nepřetržitě rozvíjí, a to především na principu kolektivní inteligence. Koncept fungování kolektivní inteligence popsal Pierre Lévy ve své knize Kolektivní inteligence (1994). Lévy zde mimo jiné hovoří o prolínání volného času, kultury, práce a sociálních vztahů (to bylo dříve privilegiem leaderů, umělců), vedoucímu ke smazání hranic mezi osobním a profesním životem; ekonomické cíle a technologické účinky už dále nemohou operovat v uzavřeném kruhu.

Toto vše dnes nová média umožnují, prolínání dimenzí osobního a veřejného života je vidět především na sociálních sítích a blozích. Z blogerů se dnes stávájí i celebrity, jde o jakési vytváření kultury zdola (alespoň v počátečních fázích), později jsou však blogové obsahy ovlivněny především sponzorskými dary. Blogeři jsou odměňováni za přispívání, zde se poté prolíná i dimenze práce. Blogeři se stýkají (samozřejmě jen ti vyvolení), ovlivněná je tedy i sféra sociálních vztahů. Blogy evidentně patří do oblasti kolektivní inteligence.

Zajímavý blog získává více čtenářů, sponzoři začnou autorovi nabízet různé produkty výměnou za zmínění na blogu, zjevnou či "skrytou" reklamu. Čím víc čitatelů, tím víc sponzorů. S postupem času už blog není vůbec tak zajímavý jako dřív, ale hlavně, že se hromadí čím dál více, klobouků, bot nebo třeba svíček. Zdá se, že jde o takřka nevyhnutelný proces.

Jak se ale stane na počátku blog oblíbený, v čem se skrývá tajemství oblíbenosti? Na tuto otázku nejde dát jednoznačná odpověď. Říká se, že každé zboží má svého kupce. Nejspíš to tak bude, přesto je dopad tohoto předpokladu často těžko pochopitelný.  Platí zde nejspíš to samé co pro virální obsahy, tj. pokud se má něco šířit, musí to být nějak šokující, vtipné/trapné, se sexuálním motivem. 

Mimochodem nejúspěšnějším virálním obsahem posledních týdnů je hudební video Nicky Tučkové. To hudební bych nejraději dala do uvozovek. Nicky celou dobu hází pohledy a blonďatou hřívou a snaží se strkat do objektivu svá prsa, vyhnaná push-up do extra super rozměrů.  Duchaplný text je o tom, jak by chtěla ulovit boháče, má ráda Obamu a má velká prsa. Víc než text však zaujme autorčina angličtina a směšná výslovnost. Video je příšerné, ale stalo se hitem a na youtube má nyní už přes dva a půl milionu zhlédnutí. Nejspíš právě proto, že plně splňuje všechny výše zmíněné virální předpoklady. Že jde v tomto případě o skutečný virální projekt s předem naplánovaným účinkem, na této skutečnosti nic nemění. Snad jen nesedí produkt, na který virál odkazuje. Co má blbá blondýna společného s bankovnictvím? Ale možná video svůj původní účel splnilo a já tomu jen nerozumím, vždyť co, jsem taky jenom hloupá blondýna.

Jeden velmi podobný fenomén působení Nicky Tučkové je blog Dominiky Myslivcové, který úspěšně funguje několik let. Narozdíl od Nicky Tučkové je Dominika reálná. Pokud vás náhodou minula a nevíte, o co jde; Dominika je blonďatá teenagerka, která miluje růžovou, kosmetiku, čivavy a nákupy. Dokonalý archetyp panenky Barbie. Sexuální motiv je tedy obsažen. Dominičin blog není přímo šokující, byl ale první tohoto druhu, který se tak nějak proslavil. K tomu jí nejspíš pomohlo, že si fotila vlastní fotoromány. Ano, duch Brava nejspíš ještě stále žije a je přitažlivý. Pokud si budu chtít založit úspěšný blog, asi ho nazvu Láska, sex a tajnosti. 

Nakolik je obsah blogu Dominiky Myslivcové vtipný či trapný, záleží na posouzení každého zvlášť. Cílové skupině (před)pubertálních děvčat musí Dominika připadat vtipná, úžasná a samozřejmě nápodobyhodná. Ostatním však fotka blonďaté divy v růžovém oblečku a vysokých podpatcích stojících kdesi uprostřed lesa vedle starého pařezu připadá minimálně nepatřičná. Kromě toho, že se v lese na podpatcích nedá chodit, je špatným příkladem pro čtenáře i Dominičin vrchní casual outfit; nošení dlouhých rukávů a nohavic není výmysl myslivců a úzkostlivých matek, ale účinná obrana proti klíšťatům. Ale něco tak přízemního jako je klíště Dominiku nemusí zajímat. Jedině, že by se klíšťata začala vyrábět v růžové barvě. 

Dominika ale každopádně jde s dobou, protože z blogu si zařídila e-shop a svoje aktivity přesunula především na Facebook a vytváření videí.

Říká se, každému, co jeho jest. Není ovšem trochu smutné a alarmující, jaké obsahy (nebo snad formy) mají ve světě největší úspěch a dosah? Je hezké, že dnes může být každý jak příjemcem, tak producentem sdělení, pokud se ovšem podíváme, která sdělení se nejvíce šíří, nedostáváme se z věku kolektivní inteligence spíše do věku kolektivní neinteligence?

Zdroje:

LÉVY, Pierre. Collective Intelligence - Mankind's Emerging World In Cyberspace. Perseus Books, 1997. ISBN 0-7382-0261-4.
  
McLuhan, Marshall. Understanding Media. McGraw Hill, 1964,

Rich boy – Nicky Tučková [online]. 11. 3. 2013, [cit. 2013-04-13]. Dostupné z <http://www.youtube.com/watch?v=bMBDN3D2Bz8>.

Dominikamyslivcova.com

https://www.facebook.com/myslivcova.dominika/