Zamysleli jste se v poslední době nad tím, jak probíhá
moderní komunikace? Co píšete na zeď na FB, ťukáte do SMS nebo čím plníte
přesný počet znaků na Twitteru? Velmi často se totiž jde o slova zcela nová,
převzatá, modifikovaná, moderní, laikovní a prostě cool.
Facebook, Twitter, iPod, Touchpad, SMS, MMS a mnohé další
moderní vymoženosti se již staly nedílnou součástí dnešních dní. Pro generace
nás, pětadvactníků, jde o novinky pro zpestření života, pro čtyřicátníky a výše
spíše o komplikaci zaběhlých pořádků. Nejmladší generace však bere tato nová
média jako zcela běžnou záležitost, která je provází od nejútlejšího věku a
která je logicky i značně ovlivňuje. A jedna z nejvýraznějších sfér se
projevuje v lidské řeči.
Se zkratkami a různými akronymy, neboli ustálenými zkratkami,
které se většinou nepřekládají, se setkáváme denně a mnozí si to ani
neuvědomují. Již po léta se mezi obyvatele dostávaly zkratky typu OK, UK, OSN
či zkratky z lékařského prostředí typu AIDS nebo TBC. S rychlým
rozvojem nových médií se však vyrojil nezvyklý počet nových zkratek a akronymů,
který se vetřel do komunikace a zřejmě se tam na stálo i usídlil. Už jen názvy
jednotlivých médií nabývají podob zkratek a jejich původní význam se zcela
vytratil. Víte snad, co se skrývá za písmeny v názvech: SMS, MMS, CD, DVD,
PC a dalších? Pokud ano, klobouk dolů.
Dnešní akronymy však nevznikají za účelem pojmenování určité
technologie se složitým nápisem, jako spíše za účelem ušetření času a prostoru.
Se zrychlující se dobou i technologiemi se stále častěji setkáváme
s omezeným prostorem pro vyjádření, ať už jde o krátké textové zprávy,
statusy na Facebooku či Twitteru. Tyto technologie způsobují, že se mluva stává
co nejúspornější a nejucelenější. I proto se ze
slov ano – ne, stalo pouhé jj-nn, místo slova moment užíváme mmnt
a z krásné české nadávky do prdele kurva se stalo pouhé DPKU.
České zkratky jsou však jen špičkou ledovce, výjimkou, kterou bychom si měli
hýčkat pro svoji jedinečnost.
Valná většina současných zkratkoidních spojení totiž přešlo
do jazyka z angličtiny. Ať už jde o běžné zkratky jako CU (see you)
či U2 (you too), přes ustálené povzdechy typu OM(F)G (oh my
fucking god – můj bože), WTF (what the fuct – cože?), BTW (by the way - mimochodem), či LOL (smích - používá ještě někdo z vás hi-hi?)
až po zcela neuvěřitelné výkřiky, které snad není možné ani identifikovat. Může
jím být třeba WWWY, tedy What´s wrong with you (Co to
s tebou je?), nebo nádherná slátanina se zkratkou ROFLMAO. Víte, co to je? Že ne? Tak UTFG!
Dobře,
teď vážně.
Rolling on the floor laughing my ass off
(ROFLMAO) čili něco ve smyslu, že
se válíte smíchy po podlaze se sice nestalo součástí běžné mluvy, přesto
k podobným výlevům nemají současní mladí lidé a především teenageři
daleko. LOL, ROFL se objevují zcela běžně. A UTFG? To je odpověď sama o sobě – Use the fucking Google,
prostě si to vygoogli! Že nevíš, co to je? Co znamená: zeptej se strýčka
Googla? Že nevíš, kdo to je? WTF a tos přežil evoluci? No, to v tom
případě zřejmě neznáš ani tetičku Wiki, dva nejoblíbenější příbuzné
planety Země, kteří denně odpovídají ochotně na miliardy virtuálních dotazů. A
bez remcání. Cool!
Úsporná
mluva však v sobě neskrývá jen úsporu času, ale i mnohá úskalí. Pedagogové
si oprávněně stěžují, že slovní zásoba současné mladé generace se rapidním
způsobem tenčí, nebo řekněme alespoň značně mění. V dnešní době již není důležité mít široký záběr slov, umět opsat
nezvyklé skutečnosti a být schopen vše jasně pojmenovat, jako spíše snaha
vyjádřiv vše stručně, klidně i obecně a pokud možno v co nejkratším
rozsahu. A to není problém pouze slohových cvičení, která se podle zkušeností
vyučujících za posledních deset let zkrátila v průměru téměř o půl strany
A4, ale o všeobecný záběr – školních zápisků, rozborů a cvičení. Vše nad stranu
textu je příliš dlouhé, psaní ve větách komplikované a zapisování celých slov zbytečné. Dostáváme se tak do
podivného světa zkratek a změti výkřiků, které se podepisuje i na lidské mysli.
Vždyť lidé a děti především mají stále rostoucí potíž soustředit se na dlouhé
texty, přijímat větší množství informací a zpracovávat dlouhé ucelené obsahy.
Místo toho preferují zkratkovité, útržkovité zprávy, které nemusejí být
nikterak kompaktní. Výsledkem toho je nejen úpadek tištěných médií, ale
degradace vzdělání jako takového.
S příchodem
nových médií a stále většího vlivu „západního typu“ školství se začíná
preferovat teorie, že cesta k informacím je důležitější, než jejich
znalost. Zkrátka se děti učí, jak znalosti dohledat a ne, jak je znát. Může to
znít krásně, bohužel to vede k tomu, že mladší generace informace nezná a
nemá ani žádné tendence je dohledávat. Pak se člověk dozví i podobné
skutečnosti, jako že Ježíš byl český reformátor upálený na Golgotě a další
perly. A co se stane jednoho dne, až nebude po ruce smart phone ani strýček Google, aby si člověk
mohl to či ono dohledat? OMFG, raději ani nemyslet, co za žblept vypadne, vždyť degradaci inteligence i
paměti čelíme již dnes. A to „internetová generace“ ještě ani nedospěla. A co
teprve až se k moci dostanou lidé, pro které LIKE je synonymem
k zájmu, SDÍLET je políčko na obrazovce a FOLLOWING není nic jiného, než
připojení se k odběru. Všimli jste si někdy, jak moc se pozměnil význam
těchto slov užívaných v nových médiích? Všimli jste si, že i články o tragických
úmrtích mají tisíce „LIKE“? Tak WTF, kde to jako žijeme? Copak nám nevadí, že
místo rozvoje si lidstvo degraduje mozek na princip prvotních počítačových
součástek? Protože pokud ano, tak by to bylo celé WOMBAT! (Waste
of money, brains, and time)
LIKE!
No comments:
Post a Comment