Samy řídí, samy jedou. Kam ale Google auta dojedou?

Zní to jako představa o daleké budoucnosti, opak je ale pravdou. Samořídící auta vyvíjená společností Google jsou již nějakou dobu skutečností a dokonce se jejich nástup do běžného provozu odhaduje nejpozději na rok 2020.  Jedná se o milník ve vývoji umělé inteligence.

Projekt byl poprvé představen v roce 2010 a je to bezpochyby jeden z neúžasnějších a nejodvážnějších projektů společnosti Google.  Je veden inženýrem Sebastianem Thrunem, ředitelem Stanfordské laboratoře pro umělou inteligenci. Thrun se podílel mimo jiné i na vývoji Google Street View. V roce 2012 dosáhli 500 tisíc kilometrů bez nehod ve všech možných podmínkách, ve dne i v noci, za deště nebo v zimě.

Auto má na střeše laserový senzor, radarové senzory v předním a zadním nárazníku, HD kamery směřující přes přední sklo ven i dovnitř na pasažéry. To vše zpracovává obrovské množství dat, například rozsah laseru je 1,5 milionu měření za sekundu. Na přístrojové desce je každé auto v okolí zobrazeno jako bílý trojúhelník a jeho poloha vzhledem k samořídícímu autu. Informuje také o motocyklistech či autech přibližujících se příliš těsně zezadu a reaguje na nenadálé události, a to často přesněji a rychleji člověk. Mozek celého auta je uložen v počítači velikosti laptopu v zadní části. Celkové vybavení vychází asi na 3 miliony korun a celou tuto technologii Google plánuje prodávat samotným výrobcům automobilů. Zatím ji vyzkoušeli na autech značek Toyota, Lexus nebo Audi. Auto má volant, který se sám pohybuje v souladu se směrem jízdy, cestující ho v případě potřeby může ale použít. Problém je v tom, že aby auto jelo bezpečně, musí mít cestu v paměti ještě před vyjetím, a to do nejmenších detailů, ale v tomto je naštěstí Google velmi dobrý a tato data již z velké většiny má. Při jízdě pak auto porovnává data nahraná a ta, která právě vidí, tak odlišuje například chodce od lamp. Pokud se po cestě objeví něco, co auto nemá v paměti a nedokáže rozeznat, může se ztratit a řidič by tak musel převzít kontrolu. Výhodou však je, že tato auta mezi sebou komunikují a informace mezi sebou ukládají do společné kolektivní paměti, takže další auto už bude na situaci připravené. Takto se s příchodem dalších chytrých aut budou znalosti okolí rozšiřovat a neustále aktualizovat. Problémem však zůstává hustý déšť a sněžení, protože viditelnost, kterou auto potřebuje, se tím značně snižuje.

Mozek auta

Jako tomu bylo i dříve při příchodu nové technologie, zákony na samořídící auta v provozu prostě nejsou připravené. Zatím testy aut dosahují dokonalé bezpečnosti, otázkou však zůstává, kdo je zodpovědný za případnou nehodu, kterou by automaticky řízené auto způsobilo. V těch je dáno, že se řidič musí plně věnovat řízení a má být kdykoli připraven zasáhnout. Samořídící auto je ale vyvíjeno tak, aby řidič nemusel čekat s rukama na volantu, ale získaný čas využijí jinou činností. Na automatické řízení se dá pohlížet také jako na taxi, kdy by v případě nehody byl odpovědný právě taxikář. Je však umělá inteligence tak inteligentní, abychom ji mohli vinit? Problémů a trhlin je spousta. Může být zodpovědný samotný software? Nebo to má být jeho výrobce? A co když se chyba stroje svede na člověka nebo chyba člověka svede na stroj? Může auto chybně vyhodnotit situaci, přestože funguje správně? A jak to bude s pojištěním auta? Takových otázek si můžeme klást mnoho a do budoucna je bude nutné před uvedením technologie vyřešit. 

Problémem je také případ, kdy již nelze nehodě zabránit. V tomto případě by mělo auto rozhodnout, jak náhle zareagovat. Má brzdit? Strhnout volant? A dá se taková reakce vůbec naprogramovat? Kdo toto rozhodnutí učiní? Auto by tak mohlo chránit svého majitele na úkor ostatních účastníků, přestože by se podobná reakce mohla čekat i od samotného řidiče. Toto rozhodnutí je však na etické úrovni, výsledek tak může být přinejmenším sporný. Je proto v pořádku přenechat ho umělé inteligenci?

Takto vnímá své okolí

V USA zatím legálně samořídící auta povolila Nevada. Musí mít ale speciálně označenou SPZ a je stanoveno, že řidič nemusí provozu věnovat plnou pozornost, ale stále má zakázáno například napsat SMS. Florida pouze povolila experimenty s auty bez řidiče a v Kalifornii je stanoveno, že řidič musí být připraven zasáhnout v případě selhání. Tím se však celý smysl této technologie ztrácí. V ostatních státech legislativa s auty bez řidiče jednoduše nepočítá.

Největší překážkou se tedy nezdá být samotný vývoj technologie umělé inteligence, ale lidský faktor, tedy lidé, kteří rozhodují o zákonech dané země. Na tomto záleží, kdy se auta doopravdy dostanou na silnice a jak tento nový provoz bude vlastně vypadat.