Online zobrazení totality

blogeři věří, že se jim podaří uvolnit cenzuru

Totalitní režimy padly ve střední Evropě před víc jak třiadvaceti lety. Od té doby přibývá pluralitních názorů a autorů, kteří publikují příspěvky na diskutovaná a kontroverzní témata. Na svobodu slova jsme si rychle zvykli. Umíte si představit, že by se za názor trestalo? Jenže na světě ještě existují místa, kde je cenzura přístupu k informacím. Tamní blogeři se svými příspěvky snaží ukázat zrcadlo realitě.

Zdroj: Reportéři bez hranic (2013)

Tradičně mezi země s nejvyšší mírou svobody ve sdělovacích prostředcích patří podle Reportérů bez hranic severské země a výborně si stojí i Kanada, státy Beneluxu, Švýcarsko, Německo a Česká republika.

Naopak mezi země, které svobodu médií vůbec neuznávají, patří Sýrie, Somálsko, Irán, Čína, Vietnam, Kuba a Súdán. Jmenované státy se snaží mít informace pod dohledem. Mají velmi omezenou počítačovou síť s ještě omezenějším přístupem k internetu. Například v Číně blokují firewally, které znemožňují přístup k informacím, které čínská vláda považuje za nevhodné a pro ni nepohodlné. Číňané se nedozvědí z internetu pravdu o masakru na Náměstí Nebeského klidu z roku 1989, protože heslo je blokované. V nejlidnatějším státu světa v souvislosti s cenzurou odsoudili 48 nepohodlných lidí. To je nejvíc na světě. Známý je případ, kdy byl bloger a novinář Shi Tao odsouzen na 10 let vězení za to, že poskytl zahraničnímu internetovému serveru oficiální dokument, který upozornil novináře na společenský neklid, který propukl v souvislosti s 15. výročím masakru. Shi Tao byl obviněn z nezákonného vyzrazení státního tajemství do zahraničí. Vládě zprávu o jeho činnosti sdělila firma Yahoo, jejíž email používal. Od letošního roku by měli všichni, kdo v Číně používají internet, vystupovat pod svým jménem, aby stát jednoznačně mohl určit, kdo sepsal, který příspěvek. 

Trailer Zakázané hlasy

Dramatická je také situace na Kubě. Domácnosti Castrova státu nemají přístup k internetu, a přesto na něm Kubánci publikují. Jednou z nich je i disidentka a blogerka Yoani Sánchez, která v rámci festivalu Jeden svět přiletěla v březnu do Prahy, aby uvedla film Zakázané hlasy. Časopis Time ji v roce 2008 zařadil mezi sto nejvlivnějších osobností planety. Na blogu Generace Y publikuje příspěvky o Castrově režimu a cenzuře. 

 
Yoani Sánchez

• *1975 Kuba
• absolventka španělské literatury,novinářka, aktivista,píše blog Generación Y,její příspěvky čte i Barack Obama. 
  
  Ocenění
• 2008- Ortega y Gasset – španělské ocenění pro novináře
• 2008 – zařazení časopisem Time mezi 100 nejvlivnějších osobností světa
• 2009 – zařazena časopisem Time mezi 25 nejlepšími blogy na světě
• Další jí předala například Columbia University v New Yorku, španělský deník El País nebo Foreign Policy magazine. 

Sánchez během únorové debaty na Fakultě sociálních věd v Praze řekla, že ji na ulici poznávají a zastavují lidi, kteří nevlastní počítač a citují její texty. Když chce zveřejnit příspěvek, musí zajít do hotelu a zaplatit za drahé připojení. Kubánci nemají ani své emailové účty, povoluje je totiž vláda. Přístup povoluje pouze státním úředníkům a vysokým funkcionářům.

Sánchez na každém kroku pronásledují prorežimní policisté. Se zveřejňováním příspěvků jí pomáhají přátelé, kterým diktuje texty po telefonu, a oni je ze zahraničí zveřejní. Když se nemůže pronásledovatelů zbavit, tak příspěvek předá přátelům na flashdisku, aby ho zveřejnili. Další možností je kopírování příspěvků pouze po flashdiscích, což je taková pouliční offline blogerská síť. Když chtěla Sánchez udělat rozhovor s Ángelem Carromerem, lídrem mladých madridských lidovců, který způsobil dopravní nehodu, při níž zemřel kubánský opoziční aktivista Oswaldo Payá, tak ji policisté zadrželi a zbili. Pořídila o tom zvukový záznam pomocí mobilu, ale její trestní oznámení dodnes nikdo nevyřešil.

Její blog existuje v šestnácti jazykových mutacích. S překlady jí pomáhají nadšenci. Některé příspěvky tak jsou i v češtině. Sánchez se svými kolegy snaží o nezávislou žurnalistiku. Nahrávají různé debaty na různá aktuální témata jako je třeba migrační politika a pak svépomocí nahrávky kopírují a distribuují po celé Kubě. Její účet na Twitteru sleduje kolem půl milionu lidí. Mnoho Kubánců ji zná z rozhovorů pro zahraniční televize. Na Kubě totiž existuje velké množství nelegálních satelitů, které přijímají signál z Miami nebo ze Španělska.

Kubánský režim Sánchez letos konečně vydal pas a ona  tak mohla navštívit země, kde mezitím získala novinářská i lidskoprávní ocenění. V minulosti potřebovali Kubánci k vycestování oficiální povolení k výjezdu do ciziny, jenže ani přes pas plný víz se Sánchez ze země nedostala. V Havaně vystudovala španělskou literaturu. Ale přehled má i o literatuře české. Velmi ráda cituje z knihy Milana Kundery Život je jinde, kterou většina Čechů ani nezná. Její rodiče byli přesvědčenými komunisty, ale když se na přelomu osmdesátých a devadesátých let Sovětský svaz od ostrova distancoval, tak Kubu postihla krize a oni přišli o práci. Neměli co jíst a zjistili, že Kuba, o které Fidel Castro mluvil, neexistuje a nejspíš nikdy existovat nebude. Přestali mu tleskat a začali ho kritizovat. V jejich myšlenkách pokračuje Sánchez, která se svými spolupracovníky snaží ukázat světu, jaká Kuba doopravdy je a věří, že síla internetu a sociálních sítí, pomůže její zemi změnit, tak jako nová média dala do pohybu revoluce během Arabského jara.