Zamysleli jste se někdy nad smyslem
hudebních videoklipů? Mají skladbu ilustrovat, doplňovat, nebo zkrátka jenom
lépe prodat? Říkáte si, že jejich autoři musejí mít v lepším případě hodně
bujnou fantazii a v tom horším nějakou psychickou poruchu? Zcela jistě v tom nejste sami.
Jeden mladý Kaliforňan se na ty nejbláznivější už nemohl dívat, a tak před
necelými pěti lety vznikl nový internetový fenomén.
Literal music video neboli doslovná verze
videa je specifickým typem hudební parodie. Její podstata spočívá v použití
původního videoklipu, ke kterému však autor doslovného videa nazpívá novou
píseň, respektive vytvoří ke stávající melodii nový text, jež detailně
popisuje to, co se v každém okamžiku ve videoklipu odehrává. Pro
jednoznačné porozumění bývají klipy zároveň opatřeny titulky.
Everything is super eighties!
Nápad se zrodil v hlavě osmadvacetiletého
televizního pracovníka a režiséra Dustina McLeana, kterému připadala myšlenka
doslovného komentování toho, co se ve videoklipech odehrává, jednoduše zábavná,
a tak s pomocí hudebního podkladu pro karaoke s přáteli v říjnu 2008 nazpíval
novou verzi hitu norské skupiny A-ha Take on Me.
Neobyčejný úspěch zaznamenalo
doslovné video k písni Total Eclipse of the Heart zpěvačky Bonnie Tyler, které na
YouTube přidal David A. Scott v květnu 2009 a které má v současné době
více než 11 milionů zhlédnutí. Nutno podotknout, že už samotný videoklip pojednávající
o učitelce v chlapecké škole, již trápí erotické představy o žácích, svým
námětem, ale především extravagantním zpracováním k parodii přímo vybízí. Podstatu celého
videa vystihuje věta z doslovné verze: „What kind of private school would let in
these kind of guys? It started out as Hogwarts now it’s Lord of the Flies! To, že se v tomto případě
parodie skutečně podařila, potvrzuje mimo jiné i fakt, že ji časopis Time zařadil
na šesté místo v žebříčku Top 10 Viral Videos of 2009. Na nejvyšší příčce tehdy stálo první
televizní vystoupení Susan Boyle.
Stojím na lodi a kde je Kate Winslet?
Doslovná videa často poukazují na
absurdní rozpor mezi zpívaným textem a videem, jež při snaze scénáristů o výrazně
umělecké ztvárnění nezřídka samo ztrácí smysl. Autoři parodií v textech popisují
výrazné vizuální efekty stejně jako výstřední vzhled a vystupování jednotlivých
interpretů. Není překvapivé, že se v této souvislosti setkáváme nejčastěji
s videoklipy osmdesátých a devadesátých let, období typického
množstvím experimentálních videí, které často žily
svým životem nezávisle na nahrávce, již měly ilustrovat. Autoři doslovných videí nahlas
pokládají otázky, které si diváci surreálných výjevů mohou pokládat jen v duchu.
Komentují také práci kameramana a střihače. Anthony Kiedis z Red Hot
Chilli Peppers v doslovném videu k písni Under the Bridge například
zpívá „Will you ever cut away from this
boring shot?“ Meat Loaf ve své Anything for Love komentuje náhlou změnu záběru slovy: "I think I just walked into an ad for Herbal Essences."
Zábavnost videí spočívá také v tom,
že komentáře k jednotlivým prvkům klipu jsou samozřejmě zpívány ústy hlavního
interpreta. Bonnie Tyler tak například komentuje práci osvětlovače: „And I’ve mostly been lit from behind“ a
své teatrální vystupování: „I‘ll pose
like Rocky tonight!“ nebo „Kneeling
like I want to throw up.“ Naproti tomu Billy Idol v doslovné verzi skladby White Wedding uvozuje své silácké gesto slovy „It’s a good time for my cool glove.“ A konečně autor parodie Daydream Believer skupiny Monkees zpívá ústy Davyho Jonese: „And then I dance like Axl Rose in my fruity
Sixties clothes“, načež sdělí „Then I
grab both my man boobs and I offer them to you“. Vlastní doslovné video má i David
Hasselhoff, a ačkoliv videoklip k jeho Hooked on a Feeling je parodií sám o
sobě, ve spojení s novým textem se stává ještě zábavnějším.
K zábavě nepotřebujeme mediální korporace
Díky různým virálním videům a memům,
jež produkují sami uživatelé, je možné rozšířit polozapomenuté skladby mezi
generace, které je nikdy neposlouchaly, a to bez jakékoliv marketingové
strategie ze strany interpretů. Nahrávací společnosti jsou však často jiného
názoru, a tak poté, co videa sklidila značný úspěch, rozhodly se některá z nich kvůli
porušování autorských práv odebrat z účtů jednotlivých autorů na YouTube.
Část videí poté na své účty zkopírovali fanoušci, většinu z nich lze ale
v současné době shlédnout na webových stránkách Funny or Die. Střet uživatelů, kteří si přejí
generovat vlastní obsah bez jakýchkoliv omezení s mediálními korporacemi a
poskytovateli mediálních kanálů, je příznačný pro kulturu konvergence, jak ji
charakterizoval Henry Jenkins. Ve světě tradičních médií by rozmach tak
okrajového fenoménu v zásadě nebyl možný. McLeanova parodie byla zpočátku běžným
vtípkem, který si pár přátel stvořilo pro vlastní pobavení, a svou podstatou
ani necílila na široké publikum. Virálním videem se stala až díky interaktivitě
internetového prostředí, jak píše Jenkins: „Ve
světě mediální konvergence bude každý důležitý příběh povězen.“ I tento fenomén
si našel vlastní publikum. Jeho fanoušci nejsou pouhými příjemci, nýbrž hlasováním
mohou ovlivnit výběr dalších parodovaných skladeb a mnozí z nich bez použití
drahé techniky produkují svá vlastní doslovná videa. Stávají se tak typickým
příkladem uživatelů, které v současné době označujeme termínem „produsers“. Nehledě na to, že jsou to
právě oni, kdo protestuje proti zásahům hudebních společností a šíří blokovaná
videa dál a dávají tak mediálním koncernům najevo, že s nimi ve své
politice musejí pro příště počítat.
No comments:
Post a Comment