Celý
rok strávil režisér Jan Komasa jako avatar ve virtuálním 3D
světě Second Life, aby načerpal inspiraci pro svůj debutový film
Místnost sebevrahů. Polský snímek o internetové generaci, která
své problémy řeší únikem do virtuální reality, měl nedávno
premiéru i v českých kinech.
Motiv
fikčního světa prorůstá dějovou linií od
začátku do konce. Původně
se dokonce celý příběh měl odehrávat v kyberprostoru,
nakonec se ale tvůrci rozhodli střídat animované sekvence a hrané
scény. Ačkoliv tento model z části připomíná 3D hit Avatar,
natáčení začalo ještě v době před nástupem tohoto fenoménu.
Virtuální svět zde není tak dokonale propracovaný, jako obvykle
bývá v transmediálních vyprávěních a kyberpunkových dílech.
Nicméně díky tomu se podařilo zobrazit kyberprostor ve filmu
nikoliv jako vizionářskou představu z budoucnosti, ale jako
syrovou skutečnost současného Internetu.
 |
| V útrobách Místnosti sebevrahů |
Konvergence online a offline světa
A
právě Internet představuje pro hlavního hrdinu – středoškoláka
Dominika - záchranné lano i smyčku oprátky zároveň. Na
maturitním večírku ho spolužáci vyhecují, aby políbil
kamaráda. Scénu si natáčejí a video hromadně sdílejí a
„lajkují“ na sociálních sítích. V tu chvíli se v Dominikovi
roztáčí spirála pubertálních emocí od hledání vlastní
identity a sexuální orientace až po těžké deprese.
Útěchu
začíná hledat tam, kde jeho trápení začalo – na síti sítí.
V těch nejtemnějších vodách Internetu se seznamuje s tajemnou
dívkou Sylvií. Ta ho přivádí do komunity zvané Místnost
sebevrahů, kde se scházejí avataři lidí koketujících s
myšlenkami na smrt.
Dominikův
svět se tak spolu s rostoucí emo patkou a tmavnoucí tužkou na oči
postupně začíná zcvrkávat na jeho pokoj a počítač s
přípojením na Internet. Každodenní realita postupně konverguje
s tou virtuální, až se spojí v jeden neoddělitelný celek. A
zatímco probrat se z kocoviny a trapných opileckých videí by
nebylo až tak složité, z virtuálních hlubin Internetu už se
hrabe jen těžko.
Dislike pro kyberšikanu, like pro kolektivní inteligenci
Film Místnost
sebevrahů zdaleka není jen psychologickou sondou do duše
zdeptaného teenagera a „emo žiletkářů“. Mnohem důležitější
je fakt, že otevírá témata spojená s postmoderní formou „života
online“, ať už jde o kyberšikanu, manipulaci pomocí falešné
identity, závislost na Internetu či nesmazatelnou digitální
stopu. Tedy problémy, které se zdaleka netýkají jen dětí a
mládeže, ale každého, kdo někdy vkročil do vod Internetu.
Snímek
rovněž zajímavě kombinuje představu Internetu jako imerzního
prostoru a informační sítě. Imerzní prostor zde zastupuje
Místnost sebevrahů, tedy uměle vytvořený svět, do kterého je
možné se ponořit a nechat se jím zcela pohltit. Pojetí Internetu
jako informační sítě zase dobře ilustrují sociální sítě,
kde koluje ono video z večírku i klipy o sebepoškozování, které
Dominika přivedou na stopu tajemné Sylvii.
 |
| Hlavní hrdina si není jistý svou sexuální orientací |
Přes
zdánlivě negativní vyobrazení virtuálních světů, sociálních
sítí a novomediální komunikace obecně, se film snaží
vyzdvihnout prvek kolektivní inteligence. Oceňuje možnost vytvářet
online komunity a snadno se anonymně spojit s lidmi, kteří řeší
stejné problémy.
Především
ale ukazuje, jak nová média mění naše životy v online divadlo,
kde občas nevíme, jakou hrajeme roli, jestli se nacházíme v
hledišti nebo na jevišti, a odkud je někdy těžší zmizet, než
ze skutečného světa. Nicméně stále existuje jedno řešení,
které ostatně činí i zoufalí Dominikovi rodiče: vždycky se dá
vytrhnout kabel ze zdi. :-)
Virtuální světy větší než Evropa a USA dohromady
I
přesto, že v poslední době roste zájem spíše o sociální sítě
než o virtuální světy podobné tomu v Místnosti sebevrahů,
„žije“ v nich stále velké množství lidí. Registrovaná
populace těchto počítačově simulovaných prostředí dokonce přečíslila počet obyvatel Evropy a Spojených států dohromady.
Podle organizace KZero v roce 2011 činila 1,4 miliardy lidí, z čehož zhruba
polovinu tvořili návštěvníci mladší 15 let. Pro srovnání:
Facebook měl v roce 2012 zhruba miliardu uživatelů.
Největšímu
zájmu se v roce 2011 těšily virtuální herní světy
(role-playing games) jako hra World of Warcraft a League of Legends.
Nejvíc času ale hraním průměrně strávili návštěvníci
Second Life, tedy virtuálního sociálního světa (real-life
games), a to zhruba 10 hodin týdně.
Zajímavostí
je, že virtuální světy se využívají i v medicíně, například
k léčbě psychicky nemocných dětí včetně autistů. Invalidní
lidé si zde zase díky „opuštění svého těla“ mohou
vyzkoušet volný pohyb podobně jako hlavní hrdina filmu Avatar.
Navíc se při seznamování s novými lidmi vyhnou stigmatu
spojeného s jejich zdravotním stavem.
Jak se zabít levně a být u toho alespoň trochu vtipný
S
fenoménem sebevražd je Internet spojován skoro od svých počátků.
Hromadná sebevražda sekty Nebeská brána v roce 1997 dokonce
přinesla zvýšení návštěvnosti internetových zpravodajských
stránek a zájmu o ně. Ve skutečnosti ale není tak jednoduché
narazit na Internetu na komunitu potenciálních sebevrahů. Už když
vygooglíte informaci „jak se zabít“, nabídne vám Google
Suggest jako první informaci, jak se zabíjí prase, pštros, kráva,
kapr a králík (v tomto pořadí). Očividně Češi na sebevraždy
nemyslí tak často jako na jídlo.
Mezi
výsledky jak v češtině tak angličtině obvykle na prvních
místech figurují vtipné návody. Dočtete se, jakých 10
nejstupidnější způsobů sebevraždy existuje, jak se zabít a být
u toho alespoň trochu vtipní či jak spáchat sebevraždu rychle,
levně a bezbolestně. Můžete se také poučit, jak odejít ze
světa vlastní rukou zodpovědně nebo „like a boss“. Dokonce si
můžete udělat test na riziko sebevraždy či se naučit psát
dopis na rozloučenou.
To
ovšem neznamená, že zcela vážně míněných dotazů na vhodný
způsob sebevraždy je poskrovnu, zvlášť protože počet sebevražd
v poslední době stoupá. Přitom se dost často jedná právě o
teenagery. Efekt je ale nejspíš takový, že než si vygooglíte
nejúčinnější metodu, případně objednáte prášky na e-shopu
a dostanete se k věci, tak vám to pravděpodobně nějaká dobrá
duše v internetové diskusi rozmluví. Inu i v tom je síla participační kultury.
Zdroje:
- http://art.ihned.cz/film-a-televize/c1-59616130-sam-jsem-stravil-rok-jako-avatar-v-pocitacove-hre-rika-reziser-mistnosti-sebevrahu
- http://www.lupa.cz/clanky/jak-se-zabit-s-pomoci-internetu/
- http://www.hypergridbusiness.com/2011/07/virtual-world-usage-accelerates/
- http://news.yahoo.com/number-active-users-facebook-over-230449748.html
No comments:
Post a Comment