Vodovod, ropovod a teď Aerovod!

Aerovod je projektem tří pražských artových kin, který se rozběhl v květnu roku 2012 pod záštitou distribuční společnosti Aerofilms. Tato společnost, která vznikla rozšířením aktivit dvou největších pražských artových kin, a to konkrétně kina Světozor a Aero (k této dvojici později přibylo kino Oko), se specializuje na distribuci hraných a dokumentárních filmů na území České a Slovenské republiky. Podle slov samotných autorů projektu se jedná o distribuci „hodnotných a divácky atraktivních snímků“ pocházejících z různých teritorií a neomezujících se na současnou tvorbu. Vzhledem k relativnímu úspěchu edice filmů vydávaných společností Aerofilms na DVD a k rostoucí oblibě artových kin, rozšiřuje distribuční firma své služby a rozhodla se oslovit uživatele internetu. Aerovod je tedy distribučním kanálem, který nabízí svým uživatelům jak nové, tak i starší artové snímky.

Co se týče formy, nejedná se na českém trhu o žádnou žhavou novinku. Podobné projekty už v minulosti spustily jak komerční, tak i veřejnoprávní televize a filmy už poskytuje i česká mutace iTunes. Zásadní rozdíl je však v nabízeném obsahu. Artové snímky, pocházející především z evropských zemí, se nemohou v návštěvnosti ani z daleka rovnat blockbusterové hollywodské tvorbě, a tak jejich producenti hledají nové cesty, jak své filmy dostat k co největšímu počtu diváků. Jednou s takových cest by mohl být právě Aerovod, který po necelém roce provozu stále hlásí svým uživatelům, že je zatím ve fázi testování a prosí je o náměty a připomínky k fungování služby.

Velkou výhodou Aerovodu je rychlost s jakou se snímky na webu objevují. Většina nových snímků je uživatelům poskytnuta velmi brzy po premiéře, což dodává službě na atraktivitě. Co by mohlo u kasovních trháků působit jako neuvážené jednání, které připraví producenty filmu o část příjmů z prodeje lístků (cena za stream filmu je 60 Kč a cena downloadu 90 Kč, obojí je tedy méně než stojí průměrný lístek na film v kině), má u artové tvorby svojí logiku. Zatímco blockbustery rotují ve velkém množství kin a multikin poměrně dlouho, jsou artové snímky nasazovány do mnohem menšího okruhu míst a zůstávají v programu relativně krátce. Není tedy problém nabídnout snímek už měsíc nebo dva po premiéře, protože většina fanoušků nezávislé tvorby už film v kině viděla a není tedy na co čekat.

Aerovod však není pouze distribučním kanálem. V současné době, kdy se většina snímků dostává prostřednictvím pirátských stránek k uživatelům internetu krátce po premiéře a bez nutnosti něco za film platit, může sloužit Aerovod a podobné projekty jako jistá forma komunitního portálu, který spojuje tvůrce filmů a jejich diváky. Píše-li Walter Benjamin o ztrátě aury uměleckého díla v souvislosti s jeho technickou reprodukovatelností, rád bych zde použil opačné sousloví, tedy návrat aury. Jsem totiž přesvědčen, že projekty podobné Aerovodu skutečně navrací uměleckému dílu, v tomto případě filmu, to, co Walter Benjamin nazývá aurou. Nejedná se zde pouze o kupování filmu, ale o vztah, který vzniká mezi divákem a tvůrcem. Mnoho uživatelů Aerovodu stahuje hollywodské blockbustery z pirátských stránek aniž by za ně něco platili, v případě artových filmů však dělají výjimku, protože více než o 90 Kč zaplacených za film jde o manifestaci podpory tvůrcům filmu. Artová tvorba by bez státních grantů živořila a nevznikalo by ani z daleka takové množství artových filmů. Koupě filmu na Aerovodu je tedy jakýmsi aktem vyjádření podpory tvůrci, příspěvkem na film, který by se bez statní podpory neměl vzhledem k minimálním příjmům ze vstupného sebemenší šanci zaplatit, ale zároveň vyjádřením přání, aby byla artová tvorba i nadále podporována a to nejen státem, ale i ostatními diváky. Vrátíme-li se k Benjaminovým slovům, vytváří se zde jakýsi „rituál“, který přiřazuje uměleckému dílu jedinečnou hodnotu, divák se zde svým příspěvkem podílí na artové tvorbě, vyjadřuje svojí podporu tomuto umění a následný zážitek ze sledování filmu je tedy osobnější, protože dává divákovi pocit sounáležitosti a jakéhosi kontaktu, ač velmi zprostředkovaného, s tvůrci filmu.

I bez znalosti dosavadních zisků Aerovodu si troufám odhadnout, že projekt bude pokračovat i nadále. Určitě se nedají očekávat závratné zisky, ale artový film má v našem prostředí své publikum, což se ostatně projevuje na návštěvnosti artových kin. Projekt tedy cílí na velice specifickou, ale stále se rozrůstající cílovou skupinu, což mu dává dobré vyhlídky do budoucna.