S rychlým vývojem nových médií a především automatizací a ukotvením sociálních sítí ve společnosti jako samozřejmého faktoru, lidé přichází o značnou část svého soukromí. Vědomě, či nevědomě odhalují své dříve soukromé záležitosti, za což je jim odměnou pohodlnost a spousta dalších výhod.
V rámci této otázky se společnost segmentuje na dva hlavní
tábory. Na jedné straně lidé, kteří jsou si všudypřítomného big brothera vědomi
a snaží se únik soukromí minimalizovat. Na druhé straně jsou ti, kterým je
takřka jedno, co o sobě společnosti prozradí. Nepřipouští si, že by např. mohly
být zneužity jejich osobní údaje, nebo čteny osobní zprávy. Podobné konkrétní
případy se však ve velkém množství odehrávají každý den.
Je třeba podotknout, že poskytování osobních dat je možné rozdělit na
dvě složky. Data, která v rámci možností poskytujeme dobrovolně (sociální
sítě, Google, Cloud) a ty o které přijdeme nechtěně (kybernetické útoky, chyby
v systému, selhání lidského faktoru). Už v roce 1999 řekl šéf Sun Microsystems Scott McNealy: “Žádné soukromí
nemáte. Vyrovnejte se s tím.“ V dalších částech textu jsou nastíněny
konkrétní podložené případy, jež poukazují na zřejmou ztrátu soukromí.
Komunikace na sociálních sítích pod dozorem
Dle Digital trends a vyjádření Facebook.com je veškerá komunikace na
této sociální síti pod neustálým dozorem systému, který analyzuje všechny odeslané
zprávy. Tento algoritmus pracuje na systému potenciálních nebezpečných slov a
všechny podezřelé zprávy jsou dále odesílány příslušným úřadům. Nejedná se o
žádnou konspirační teorii, nýbrž fakt, že vláda má za jistých okolností přístup
ke konverzacím na sociálních sítích. Myslet si, že naše komunikace na
sociálních sítích je čistě soukromá záležitost, je poměrně zavádějící.
Dalším negativním krokem vůči soukromí byla také funkce automatického
rozpoznávání obličejů na Facebooku. Při nahrávání fotografií na profil systém
automaticky rozeznal osoby na fotografiích a přiřadil k nim osoby
z friendlistu. Otázkou je: „Opravdu žádná elita nevyužívá tak rozsáhlou
fotobanku tváří?!“
Navíc sociální sítě nejsou žádné tabu pro hackery, kteří podle
Washington Post v minulém roce napadli přes 250 000 účtů Twitteru a dle
vyjádření Reuters ukradli 6 mil. přístupových hesel k LinkedIn. Poslední
dobou se po celém světě zvyšuje množství kybernetický útoků a mluví se dokonce
o kybernetické válce. V březnu tohoto roku došlo k jednomu
z největších kybernetických útoků posledních dob, kdy byla využita
technika DDosu k zahlcení sítě Spamhausu, který se stará o filtrování
spamu v e-mailech. Miliony počítačů se tak staly součástí útoku, aniž by o
tom jejich uživatelé vůbec věděli.
Ani Skype, či Google nejsou ztělesněním soukromé konverzace
Podle ruského deníku Vedomosti
a amerického deníku The Washington
Post může být i Skype
podroben odposlouchávání. Vše pracuje na stejném principu jako v případě
sociálních sítí, kdy program sleduje klíčová slova a potenciální hrozby „špatné
konverzace“ odesílá policii, FBI atd. Především v Číně jsou všichni
uživatelé při pokusu o instalaci programu Skype přesměrování na program
Tom-Skype, který se zaměřuje právě na takovéto špehování konverzací. Od roku
2012 jsou údajně i české úřady v případě hrozeb zplnomocněny sledovat
dialogy uživatelů Skype.
A ani e-maily na Googlu nejsou zcela bez viny. Na jedné straně opravdu
nejspíše nedochází ke čtení e-mailů, jak je prezentováno v rozsáhlé
negativní kampani Microsoftu proti Googlu. Pravdou však je, že Google má své
systémy na rozpoznávání slov v osobní e-mailové korespondenci a na jejich
základě nabízí uživatelům reklamu. Navíc tyto cílené reklamy dle rozborů
osobních emailů se objevují i po odhlášení ze schránky, jde o tzv. Retargeting.
Zda jde o zásah do soukromí je sporné, neboť vše prochází automatický systém a
data by „neměl“ posílat dále. V rámci Googlu je také nepříjemný fakt
uchování polohy GPS. Dle slov Wall Street Journal Google automaticky ukládá
průběžnou polohu pro údajně statistické účely u lidí, kteří mají
v telefonu zapnuté polohovací služby a mapy od Googlu. Údaje jsou následně
hned posílány Googlu.
DVD, USB Flash, Externí disky? Zastaralé – dnes jenom Cloud
Dříve to byly DVD, potom přišly vysokokapacitní USB Flash disky a
externí disky. Nyní však spousta lidí přechází na cloud. Důvody jsou zřejmé, je
mnohem pohodlnější, ke své práci je možné se dostat odkudkoli (v rámci
internetu) a mít takto uchovaná data na první pohled představuje mnohem
bezpečnější cestu. U externích disků však lidé měli jistotu. Věděli, kde jejich
data jsou a kdo k nim má přístup. Nyní opět vyměňují důvěru
v poskytovatele úložišť za jednoduchost a pohodlí. Nyní jeden příklad za
všechny.
Známý novinář Mat Honan, měl veškerou svou práci uloženu na ICloudu od
Applu. Jistý hacker Phobia však roku 2012 využil „sociálního inženýrství“ –
chyby lidského faktoru podpory Applu, aby se do jeho účtu přihlásil. Pomocí
pochybení podpory Amazonu se mu paradoxně podařilo přemluvit Apple o přístup
pod identitou Mata Honana a poté smazal jeho veškerá rodinná i profesní data,
načež mu přes ICloud vymazal i celý obsah Iphonu. Cloud je tedy výborný pomocník,
avšak existuje zde spousta způsobů, jak se k účtu mohou dostávat nezplnomocněné
osoby a narušovat tak naše soukromí. Je to tedy opravdu ideální pomocník při uchovávání
důležitých informací?!
Alespoň k zamyšlení je také vyjádření hackerské skupiny AntiSec,
která se nabourala do systému FBI a stáhla velmi rozsáhlé záznamy o uživatelích
Applu. Byly zde jejich jména, telefonní čísla, adresy a další údaje.
Absurdní pohovory v USA
Na závěr bych rád nastínil nový trend v USA. Stále častěji se stává,
že se zaměstnavatelé u přijímacího pohovoru ptají na přihlašovací údaje do
profilu na Facebook. Stává se to především v případech, kdy uchazeči
nemají profil nastavený jako veřejný a personalisté si tak nemohou ucelit
obrázek o kandidátech. Dle právníků to údajně není protizákonné, i když
v rozporu s pravidly s Facebooku určitě ano. Každopádně je to
trend velmi nepříjemný, narušující osobní soukromí a je otázkou, zdali se
dostane až do Evropy.
No comments:
Post a Comment