Facebookovská „přiznání“ jako nový studentský výstřelek

Studenti vysokých škol objevili novou formu zábavy. Na Facebooku a Twitteru se zpovídají ze svých školních neřestí, a rozhodně je co přiznávat.  „Jednou za mě šel na ústní zkoušku kamarád.“ --- „S kámošem jsme sežrali vzorové porce vystavené před menzou.“  --- „Občas vpíšu do eseje na FSV věty typu "Jsem tancující brambora" nebo "pomaž mě marmeládou" a zatím jsem nedostal žádnou odezvu…“  Mnohdy šokující a vtipné historky zaplavily počátkem dubna web. Své „přiznávací“ stránky už mají České vysoké učení technické, Česká zemědělská univerzita, Univerzita Karlova, Vysoká škola ekonomická, Masarykova univerzita i Vysoké učení technické v Brně.

Jak to funguje a kdo za projektem stojí?

Princip celého projektu priznej.cz je jednoduchý. Student, který se rozhodne ulehčit svědomí, pouze zaplní svým komentářem formulář a klepne na tlačítko odeslat. Pak mu nezbývá, než počkat na schválení adminy, a poté se může bezstarostně kochat příspěvkem na facebookovské stránce a na Twitteru (pokud se tedy text vejde do 140 znaků). Bezstarostnost je na místě, protože veškerý obsah je publikovaný anonymně. Neukládá se ani IP adresa.

S nápadem odhalování vysokoškolských zážitků přišel student ČVUT Vojtěch Mikšů, aktuálně působící jako výměnný student na americké Milwaukee School of Engineering. Během jarních prázdnin se Mikšů inspiroval tamním systémem a rozhodl se ho vyzkoušet v českém prostředí. Prozatím úspěšně. Stránka „Přiznání ČVUT“ má na Facebooku přes třináct tisíc liků. Navíc se obdobné projekty začínají vyskytovat i na středních školách. Že ani tam o zábavu není nouze svědčí následující výrok z „Přiznání GOpatoff“: „Na výtvarku jsem napsala referát o neexistujícím malíři. Profesorka mi ho pochválila a ještě se rozplývala, jak zbožňuje jeho tvorbu.“

V zahraničí obdobné internetové stránky vzbuzují mnohdy kontroverzi. Kromě nevinných vtipů se totiž čas od času najde i výstřednější text popisující drogové a sexuální skandály v kampusu či problémy s anorexií a bulimií. Řešit při anonymitě odesílatelů  výkřiky volání o pomoc není dost dobře možné, a  texty tak vyvolávají spíše depresi a deziluzi. Projekt „přiznání“ a zároveň celá společnost čelí i adresně cíleným pomluvám z posléze nedohledatelné strany. Například havajské školy (př. Iolani School) se rozhodly proti nevyzpytatelnému fenoménu bojovat a dokonce usilují o zrušení tzv. „confession pages“. Pobuřující historky ovšem nepatří do běžné kategorie kyberzločinů, a tak je řešení jedním slovem problematické.

Autor českého projektu pro blog Mediální proroci dodává, že „zahraniční stránky dost často vybízejí k zasílání přes Facebook zprávy, což ale není vůbec anonymní.“ České Přiznej.cz má podle Vojtěcha Mikšů na rozdíl od zahraničí mnohem propracovanější systém pro administrování a posílání nových příspěvků. 

 

Česká pravidla a doporučení

Pravidla pro publikaci přiznání v Česku shrnuje několik bodů. Mezi nimi se klade důraz na to, aby přiznávající nepsali o konkrétních jménech. Neměli by přiznávat ani extrémně ilegální věci nebo komponovat do textu reklamu. Poslední slovo ve schvalovacím procesu mají admini, kteří pocházejí vždy z příslušné školy, ke které se příspěvky vztahují. Schválený text se zařadí do fronty a systém ho automaticky odešle v pevně daný čas. Ne každý příspěvek tak projde výběrem. „Díky tomu je celkový výstup mnohem kvalitnější a česká Přiznání jsou tak mnohem oblíbenější než zahraniční varianty,“ dodává Mikšů.

O pravdivosti historek v drtivé většině případů můžeme jen spekulovat. Lidé se rádi předvádí a peprné zážitky mohou být jen dílem fantazie, která ústí do jakési veřejné soutěže o nejlepší historku. Jedno z doporučení projektu dokazuje, že s imaginací a jistou dávkou fabulací se počítá. Konkrétně zní „Přiznání by měla působit reálně.“ Ne, že musí být reálné, jen se tak mají na první pohled zdát. Cíl stránek je pak jasně dešifrovatelný: po vzoru Neila Postmana nás ubavit k smrti…

Participatory culture

Projekt facebookovského přiznání pracuje na bázi participatory culture, jak ji popsal Henry Jenkins v knize Convergence culture. Uživatelé jsou pozváni k aktivní účasti na tvorbě a cirkulaci nového obsahu, společně vytvářejí určitou kulturu. V rámci teoretického pohledu se do systému částečně prolíná i prvek kolektivní inteligence. Člověk přidávající komentář  čerpající z vlastní zkušenosti, může sám pohodlně využívat znalostí a zkušeností jiných.

Reakce škol na celý projekt jsou zatím vesměs pozitivní. Domovská fakulta tvůrce přiznej.cz na projekt dokonce odkázala na svých oficiálních sociálních účtech. Mluvčí Masarykovy Univerzity Tereza Fojtová se zase v rozhovoru pro server idnes nechala slyšet, že Facebook škola sleduje a komentáře bere jako inspirativní zpětnou vazbu, co na univerzitě zlepšit.

A co dál?

Provoz stránek něco stojí. V budoucnu je tak dost dobře možné, že se projekt částečně přizpůsobí komerčním účelům. V plánu jsou i nové funkce. Postupně by například měly přibýt různé výpisy a žebříčky, tak aby se diskuze částečně přesunula z Facebooku na domácí stránku. O nádech zábavy a recese v českém webovém prostředí tedy bude i nadále postaráno…