Studenti vysokých škol objevili novou
formu zábavy. Na Facebooku a Twitteru se zpovídají ze svých školních neřestí, a
rozhodně je co přiznávat. „Jednou
za mě šel na ústní zkoušku kamarád.“ --- „S kámošem jsme sežrali vzorové porce
vystavené před menzou.“ --- „Občas vpíšu
do eseje na FSV věty typu "Jsem tancující brambora" nebo "pomaž
mě marmeládou" a zatím jsem nedostal žádnou odezvu…“ Mnohdy šokující a vtipné historky zaplavily počátkem dubna
web. Své „přiznávací“ stránky už
mají České vysoké učení technické, Česká zemědělská univerzita, Univerzita Karlova, Vysoká škola ekonomická, Masarykova univerzita i Vysoké učení technické v Brně.
Jak to funguje a kdo za projektem stojí?
Princip celého
projektu priznej.cz je jednoduchý. Student, který se rozhodne
ulehčit svědomí, pouze zaplní svým komentářem formulář a klepne na tlačítko odeslat. Pak mu
nezbývá, než počkat na schválení adminy, a poté se může bezstarostně kochat
příspěvkem na facebookovské stránce a na Twitteru (pokud se tedy text vejde do
140 znaků). Bezstarostnost je na místě, protože veškerý obsah je publikovaný anonymně.
Neukládá se ani IP adresa.
S nápadem odhalování vysokoškolských zážitků přišel student ČVUT Vojtěch Mikšů, aktuálně působící jako výměnný student na americké Milwaukee School of Engineering. Během jarních prázdnin se Mikšů inspiroval tamním systémem a rozhodl se ho vyzkoušet v českém prostředí. Prozatím úspěšně. Stránka „Přiznání ČVUT“ má na Facebooku přes třináct tisíc liků. Navíc se obdobné projekty začínají vyskytovat i na středních školách. Že ani tam o zábavu není nouze svědčí následující výrok z „Přiznání GOpatoff“: „Na výtvarku jsem napsala referát o neexistujícím malíři. Profesorka mi ho pochválila a ještě se rozplývala, jak zbožňuje jeho tvorbu.“
V zahraničí obdobné internetové stránky vzbuzují
mnohdy kontroverzi. Kromě nevinných vtipů se totiž čas od času najde i výstřednější
text popisující drogové a sexuální skandály v kampusu či problémy
s anorexií a bulimií. Řešit při anonymitě odesílatelů výkřiky volání o pomoc není dost dobře možné,
a texty tak vyvolávají spíše depresi a
deziluzi. Projekt „přiznání“ a zároveň celá společnost čelí i adresně cíleným
pomluvám z posléze nedohledatelné strany. Například havajské školy
(př. Iolani School) se rozhodly proti nevyzpytatelnému fenoménu bojovat a dokonce
usilují o zrušení tzv. „confession pages“. Pobuřující historky ovšem nepatří do
běžné kategorie kyberzločinů, a tak je řešení jedním slovem problematické.
Autor českého projektu pro blog Mediální proroci dodává,
že „zahraniční stránky dost často
vybízejí k zasílání přes Facebook zprávy, což ale není vůbec anonymní.“ České
Přiznej.cz má podle Vojtěcha Mikšů na rozdíl od zahraničí mnohem propracovanější
systém pro administrování a posílání nových příspěvků.
Česká pravidla a doporučení
Pravidla pro publikaci přiznání v Česku shrnuje
několik bodů. Mezi nimi se klade důraz na to, aby přiznávající nepsali o
konkrétních jménech. Neměli by přiznávat ani extrémně
ilegální věci nebo komponovat do textu reklamu. Poslední slovo ve schvalovacím procesu mají admini, kteří pocházejí vždy
z příslušné školy, ke které se příspěvky vztahují. Schválený text se zařadí do fronty
a systém ho automaticky odešle v pevně daný čas. Ne každý příspěvek
tak projde výběrem. „Díky tomu je
celkový výstup mnohem kvalitnější a česká Přiznání jsou tak mnohem oblíbenější
než zahraniční varianty,“ dodává Mikšů.
O pravdivosti historek v drtivé většině případů můžeme jen spekulovat. Lidé se rádi předvádí a peprné zážitky mohou být jen dílem fantazie, která ústí do jakési veřejné soutěže o nejlepší historku. Jedno z doporučení projektu dokazuje, že s imaginací a jistou dávkou fabulací se počítá. Konkrétně zní „Přiznání by měla působit reálně.“ Ne, že musí být reálné, jen se tak mají na první pohled zdát. Cíl stránek je pak jasně dešifrovatelný: po vzoru Neila Postmana nás ubavit k smrti…
Participatory
culture
Projekt facebookovského přiznání pracuje na bázi
participatory culture, jak ji popsal Henry Jenkins v knize Convergence
culture. Uživatelé jsou pozváni k aktivní účasti na tvorbě a cirkulaci
nového obsahu, společně vytvářejí určitou kulturu. V rámci teoretického
pohledu se do systému částečně prolíná i prvek kolektivní inteligence. Člověk
přidávající komentář čerpající z vlastní zkušenosti, může sám pohodlně
využívat znalostí a zkušeností jiných.
Reakce
škol na celý projekt jsou zatím vesměs pozitivní. Domovská fakulta
tvůrce přiznej.cz na projekt dokonce odkázala na svých oficiálních sociálních
účtech. Mluvčí Masarykovy Univerzity Tereza Fojtová se zase v rozhovoru
pro server idnes nechala slyšet, že Facebook škola sleduje a komentáře bere
jako inspirativní zpětnou vazbu, co na univerzitě zlepšit.
A co dál?
Provoz stránek něco stojí. V budoucnu je tak dost
dobře možné, že se projekt částečně přizpůsobí komerčním účelům. V plánu jsou i
nové funkce. Postupně by například měly přibýt různé výpisy a žebříčky, tak aby
se diskuze částečně přesunula z Facebooku na domácí stránku. O nádech zábavy a
recese v českém webovém prostředí tedy bude i nadále postaráno…
Pěkně shrnuto / zajímavé informace ;-)
ReplyDeletea to že VŠCHT ho má dávno taky vám uniklo? :/
ReplyDeletestejně tak i Univerzita Pardubice =)
ReplyDeletea UHK :)
ReplyDelete