Online deník De Correspondent vydělal za 8 dní milion eur. Aniž by cokoliv publikoval

Nizozemský deník s názvem De Correspondent vstoupil do povědomí lidí i medií 18. března, kdy spustil svoji kampaň. Samotné vydávání zahájí až začátkem září 2013. Na sociální síti Facebook měl k 10. dubnu 14 009 fanoušků a na Twitteru 16 829 followerů.

Úvodní stránka De Correspondentu v růžové barvě.

Nizozemský deník De Correspondent začne vycházet až v září 2013 a pouze v online podobě. Osm dní po spuštění kampaně dokázal získat 1,3 milionu euro (v přepočtu asi 33 milionů korun) na svůj provoz od potencionálních čtenářů. Ti jsou ochotni zaplatit roční předplatné 60 eur (zhruba 1.500 korun) za kvalitní online deník vycházející bez reklam. 

Za nápadem stojí bývalý šéfredaktor deníku NRC Text jménem Rob Wijnberg. Ten potřeboval 15.000 členů, kteří by mu přispěli na něco, co zatím ještě neexistuje. Původně myslel, že má padesáti procentní šanci na úspěch. Během osmi dní získal 17.000 členů. Navíc čtyřicet osm z nich věnovalo na projekt tisíc euro a více. 

Druhou důležitou osobou je Haral Dunnink, zakladatel digitální designové agentury Momkai. Ta vitvořila vizuální podobu projektu. Jde o holandskou firmu se sídlem v Amsterdamu, která získala například cenu v soutěži Euroepan DesignAwards nebo The Webby Awards.

Uvidíme slow journalism v praxi

Projekt zaujal spoustu lidí, kteří na něj byli ochotni věnovat peníze. Podobný zájem nečekal ani samotný tým tvůrců. Wijnberg by rád změnil princip bombardování pozornosti lidí pořád stejným mediálním obsahem a chtěl by se vyhnout i publikování zpráv v reálném čase. Zatímco online servery publikují hot news a snaží se ke čtenářům dostat povrchně zpracované informace co nejrychleji, Wijnberg  prosazuje tzv. slow journalism. 

De Correspondent tak bude pokrývat denní zpravodajství co nejvíce do hloubky a v souvislostech. Měl by se zaměřit na analýzy, komentáře a informace do hloubky. Deník se pokusí prezentovat zprávy jinak. Nechce upoutat pozornost, ale nabídnout hlubší vhled do problematiky a denního zpravodajství.

Hlavní tváře budoucího online deníku De Correspondent

Proč je kampaň tolik úspěšná?

Budování důvěry a s tím spojená podpora od veřejnosti je pro média klíčová. Jde o symbiotický vztah, kdy média nabídnou v zásadě objektivní, věrohodné zpravodajství a čtenáři je na oplátku podpoří. Přestože De Correspondent zatím nic nevydal, ostře se vyhranil proti povrchním zprávám a slíbil nabídnout nové hloubkové pojetí zpravodajství, tzn. unikátní obsah. 

Lidé rádi podpoří mediální novinku, která si získá jejich důvěru nejen po slíbené obsahové stránce, ale i po stránce známých holandských novinářských jmen jako spisovatele Aron Grunberg nebo publicistiky Femke Halsemy. Ti by nepropůjčili své jméno nevěrohodnému projektu. 

Pokud k tomu stanovíte smysluplnou cenu, kterou jsou ochotni lidé zaplatit, máte zčásti vyhráno. Musíte o podobném projektu veřejnost informovat, například pomocí sociálních sítí nebo proniknutí do tradičních médií. Zpráva se tak může rozšířit po světě, třeba i do České republiky. U nás o holandském projektu informoval server MediaGuru.

Není to jediný případ. Před několika lety italské tištěné noviny Il Fatto Quotidiano získali 5 milionů euro od 30 000 předplatitelů za tři měsíce ještě před svým spuštěním, ke kterému došlo v září 2009. O rok později dosáhly italské noviny zisku 5,8 milionu euro.

Tradiční média vs. on-line prostor

Novinový průmysl stojí na okraji srázu. Otázkou je, zda se osvobodí od fyzické podoby nebo upadne do hlubin zapomnění. Zavedeným novinám klesá náklad a zisk, a tak hledají nové cesty ke čtenářům. Netýká se to jenom ČR a Evropy, ale i USA. Většina z nich rozjela prodej novin pro chytré telefony nebo tablety, i přesto ale zůstaly v papírové podobě. 

V zahraničí se objevují noviny, které si papírovou podobu nenechali a přešli na online. Takovým příkladem může být časopis Newsweek, který se z důvodu nízkých zisků přesunul na začátku ledna 2013 do levnějšího prostředí, na internet. 

Poslední smuteční číslo. Čeká soudný den i český tisk?

Další cestou je paywall (částečné nebo úplné zpoplatnění obsahu na webových stránkách novin), jak tomu je v Čechách u časopisů Reflexu, Respektu nebo u Lidových novin a Hospodářských novin. Platí se ale za přístup k archivu nebo v případě Lidových novin za publicistiku. 

Další možností je kolektivní systém placeného obsahu. Systém s názvem Piano funguje na Slovensku, Slovinsku a od září 2012 v Polsku. Za jeden poplatek (3,90 eur měsíčně) mají slovenští čtenáři přístup k jedenácti zpravodajským webům. Mezi nimi je například sme.sk, hnonline.sk, tyzden.sk, medialne.sk nebo joj.sk.

Zajímavým projektem v českém prostředí je web motejlek.com ekonomického novináře Miroslava Motejlka. Ten nabízí unikátní obsah čtenářům, kteří si zaplatí 12 000 korun (bez daně) ročně. Nesmíme opomenout také web filmového publicisty Františka Fuky s názvem FFFILM, který nechal na potencionálních čtenářích výši příspěvku. První měsíc mu poslali 53 517 korun.