Facebook – mnoho žalobců a žádný soudce

Kdo dnes nemá profil na Facebooku, jako by nebyl. Být účastníkem světově nejrozšířenější sociální sítě je zvláště mezi mladými lidmi naprostou samozřejmostí a společenskou nutností. Členstvím na Facebooku je v podstatě podmíněn plnohodnotný sociální život skupiny lidí v kategorii teenagerů i dospělých.

Facebook jako téměř dokonalá platforma pro zprostředkované sociální interakce v mnoha ohledech vzdálených jedinců má ale zvláště v poslední době čím dál silnější úlohu v ovlivňování celospolečenského a politického dění. S drobnou nadsázkou ho lze označit za novodobou antickou arénu, kde se střetávají řečníci, aby poměřili sílu argumentace a přesvědčili ostatní o své vlastní pravdě. Zde je však řečníků nepočítaně a každý má na své straně díky neomezenému prostoru této „arény“ desítky, stovky či tisíce podporovatelů. Vznikají tak psychologické davy, jejichž postoje a názory mohou být díky sounáležitosti s ostatními stejně názorově zaměřenými uživateli eskalovány až k naprostým extrémům a ztrátě vlastního racionálního uvažování.

Duše facebookového davu

Gustave Le Bon, který se na přelomu 19. a 20. století zabýval charakteristikami davů a změny chování jedinců v nich, učinil několik základních závěrů, týkajících se duše davu a jednání jeho členů. Ty zjednodušeně označuje za pouhá zrnka písku, obklopená mnoha dalšími, zmítaná větrem a neschopná samostatného pohybu, nezávislého na pohybu ostatních částic. Intelektuální vlastnosti jedince v davu se tak na čas snižují a jsou nahrazeny emocionalitou a nízkými pudy. Tento dav je ovládán iluzí nepřemožitelnosti a pohnutkami, jež by v případě samostatné úvahy jedinec pravděpodobně zamítl jako iracionální. Ač se dá tomuto modelu mnohé vytknout, jako rámec pro úvahu nad facebookovými „davy“ může sloužit vcelku efektivně. 

Falešné profily a lidový soud

Jako jeden případ za všechny slouží stále aktuální kauza vraždy patnáctileté dívky z Jihlavy. Nehledě na neutuchající mediální humbuk a snahu o vyčerpání tématu až do sebemenších detailů v zájmu zvýšení prodeje novin či nárůstu počtu návštěv na bulvárních zpravodajských serverech se událost dočkala zvýšené pozornosti právě i na Facebooku. Zde samozvaní ochránci spravedlnosti a lidských práv zakládají stránky, prosazující tresty smrti pro mladé zločince a veřejné lynčování vrahů samotnými členy stránky s odkazem na nefunkční právní systém v České republice.

Navzájem podporováni nenávistnými příspěvky vůči vrahům mladé dívky se předhánějí v argumentech pro tresty, které by tak rádi vzali do svých rukou. Jakkoliv iracionální se může rozumnému člověku zdát představa, že o životě a smrti někoho dalšího rozhoduje člověk, který nedokáže příspěvek o 300 znacích napsat bez pravopisné chyby, zastánci spravedlnosti se ohánějí příspěvky typu „Oko za oko, zub za zub“ a libují si ve své sdílené domnělé sociální bublině spravedlnosti.

Silné téma unese jakoukoliv hloupost

Ještě více alarmující je potom fakt, že ve své posedlosti spravedlností si potom zmanipulovaný dav na sociální sítí nechá namluvit v podstatě cokoliv.  I to je možné ilustrovat na výše zmíněném případu.

Jednou z hojně navštěvovaných stránek se 798 fanoušky je totiž právě stránka Lynčování vrahů Petry Vondrákové, jež se na první pohled zdá pouze jako další z několika stejně zaměřených stránek, sdružujících pomstychtivé zastánce spravedlivé odplaty. Ta se zpočátku své existence přesně takto profilovala a kdokoliv za počinem stojí, hrál silně na city fanoušků. Nedlouho poté se však na stránce začaly množit příspěvky stránky, přiznávající údajnou zodpovědnost za založení a správu stránky časopisu Reflex, konkrétně potom Jiřímu X. Doležalovi, jež je podobnými internetovými výstřelky a provokacemi proslulý. 

Zdroj: Facebook.com

Ačkoliv napsat na Facebook něčí jméno a připojit k tomu odkaz na stránky Reflexu dokáže i podprůměrně inteligentní žák prvního stupně základní školy a s pomocí Googlu netrvá ani 5 minut zjistit, že Reflex nemá se stránkou naprosto nic společného, hnáni premisou, že „co je psáno, to je dáno“ vrhli se rozzuření fanoušci lynčování svými komentáři na Jiřího X. Doležala a časopis Respekt.

Na základě informací Jiřího X. Doležala, které uveřejnil v článku na webu časopisu Reflex je za stránku zodpovědná skupina „trollů“, kteří si tímto způsobem s Doležalem vyřizují své účty a stále aktuální téma plné emocí využili pouze pro to, aby nastřádali dostatečnou fanouškovskou základnu a Doležalovi a Reflexu tím co nejvíce uškodili.

Tažení proti rozumu

Co může být závěrem tohoto příspěvku? Stejně jako písek hnaný větrem je obrovská masa uživatelů Facebooku hnána neověřenými a často lživými tvrzeními k tomu či onomu názoru a nehledě nalevo či napravo je ochotna vynést jednoho člověka do výšin zatímco druhého zatratí a zasype nenávistnými komentáři a zprávami. A pravdou je, že slova fyzicky nebolí. Nikde ale není řečeno, že to nemůže zajít ještě dál.