Kultura parazitů: Sdílet už umíme, ale zapomínáme tvořit

Internet je o tvoření. Internet je o participaci. Internet je prostor, kde každý uživatel může svobodně vyjádřit svůj názor, prezentovat své myšlenky a pomoci při zrodu něčeho nového. Webové stránky založené na principu aktivních uživatelů, kteří je sami naplní obsahem, se během několika let staly nezpochybnitelnými lídry internetového prostředí. Princip participace vedl k neuvěřitelnému boomu osobních blogů a jednu dobu se dokonce webovým prostředím šířily natěšené předpovědi o tom, že publicistika brzy zcela opustí tradiční tisk.

Období kreativního vytváření obsahu se ale blíží ke konci. Co ho nahradí?

Odpověď se skrývá ve sdílení. Tento trend není ničím novým. Stačí se ale zamyslet nad tím, co vlastně patří mezi nejčastěji sdílené obsahy na sociálních sítích, jakou je například Facebook. V poměrně drtivém počtu případů se totiž jedná o cizí články, písně, fotografie… Zkrátka o všechno, co se uživateli líbí, co charakterizuje jeho zájmy a osobnost. Jednotlivé profily tak postupně vytváří jakousi nástěnku, mozaikový profil každého jednotlivce – ten je ovšem poskládán z velké části z „vypůjčených“ odkazů. Kam míří tento proces? Poměrně jasná stopa vede k jednomu z nedávných trháků internetového prostředí, který dokonale vystihuje charakter současné webové scény. K serveru Pinterest.

Naučili jsme se sdílet, ale zapomínáme vytvářet

Od kreativní fáze Internetu se vzdalujeme mílovými kroky. Zatímco blogy většinou pomáhaly prezentovat názory, případně přiblížit život jednotlivce, sítě jako Pinterest se specializují pouze na sdílení povětšinou cizích webových stránek. Aby byl proces ještě rychlejší a jednodušší, text je zde nahrazen snadno srozumitelným reprezentativním obrázkem. Jediným kliknutím může uživatel tvořit tematické okruhy všeho, co ho zajímá, a kdykoli narazí na nějakým způsobem pozoruhodný obsah, „připíchne“ si ho na online nástěnku Pinterestu. Jednotlivé „piny“ mohou vidět i ostatní, a pokud se jim zalíbí, mohou sdílet a připichovat a lajkovat… Na Pinterestu lze nalézt miliony odkazů. Mnohé z nich se opakují. Není se také čemu divit, velké procento uživatelů už totiž jako zdroj inspirace nevyužívá Internet. Nehledá zajímavé odkazy na webu, ale spoléhá pouze na prostředí Pinterestu. Řadový uživatel většinou spoléhá na ostatní a na to, že za něj právě oni naleznou to, co ho zajímá.

Podobný trend se překvapivě rychle adaptoval i v oblasti osobních blogů. Ty velmi rychle přijaly mozaikový koncept sdílení cizího obsahu, a tak se dnes čím dál tím více setkáváme s články, které se skládají pouze a jenom z odkazů na další internetové stránky, a to včetně použití cizích fotografií. Poměrně novou módou v blogosféře jsou také příspěvky trefně charakterizované spojením „Inspired by Pinterest“.

Zdroj: http://instyleindulgence.files.wordpress.com/

„Lidé nachází na Pinterestu piny v kategorii „populární“, poté obsažené nápady přetvoří do vlastního příspěvku,“ poznamenává například Amy Locurto na svém blogu. Skrz cizí tvorbu ale blogeři získávají vlastní návštěvnost a popularitu - aniž by vytvořili cokoli nového. Na zjištěních Amy Locurto založila svůj výzkum i blogerka s přesdívkou GreekGeek. „Skutečně, "Inspired by Pinterest" je nesprávné pojmenování pro akt, kdy vezmete fotografii a části cizího článku bez jediného zpětného odkazu.“ Autorka článku „Is Pinterest a Haven for CopyrightViolations?“ přikládá i vlastní výzkum. Když se pokusila vyhledat články inspirované serverem Pinterest, nalezla celkem přes 13 milionů relevantních výsledků. To ale není největší problém, který je se sdílením a přebíráním cizího díla spojen. „Všechny, které jsem zkontrolovala, vydělávaly peníze díky reklamě nebo prodeji. Navíc dva z prvních pěti uváděly jako vlastníka použitých obrázků Bing.com nebo Google,“ vysvětluje autorka.

Zmíněný vývoj chování uživatele internetového prostředí ale není nijak překvapivý. Lze na něj poměrně snadno uplatnit teorii Pierra Lévyho a koncept kolektivní inteligence. Podle ní skupina lidí najde řešení mnohem snáze, než jednotlivec. V internetovém prostředí se ovšem tlupa opic mění v anonymní skupinu lidí, kteří se nachází tisíce kilometrů daleko a pravděpodobně se nikdy nepoznají. Je to pak ve výsledku právě jednotlivec, kdo zneužije sílu kolektivní inteligence a s dílčích úspěchů jiných vytvoří nové hodnoty. To vše se mu podaří jen díky dnešní kultuře participace zmíněné například v dílech Henryho Jenkinse, které jsme se velmi snadno a až nebezpečně dobře přizpůsobili. Vyskytl se ale drobný problém - v poslední době se nebezpečně vytrácí princip kreativity vytváření nového vlastního obsahu. Jak se projevuje? Do příslovečného poháru kolektivní inteligence čím dál tím více zapomínáme přidávat onu obohacující kapku vlastní invence. Místo toho spoléháme na vědomosti a pohled ostatních, jejich sdělení pouze recyklujeme a znovu posíláme do nekonečného oběhu.

Někdo by se mohl zeptat na to, kdo za to vlastně může? Někdo by mohl odpovědět – charakter média. Zvykli jsme si na Internetu hledat a nacházet. Zvykli jsme si tvořit z toho, co na Internetu najdeme. Trochu jsme si také odvykli přemýšlet nad tím, co vlastně děláme a jaké to má dopady- Proč taky, vždyť na všechno máme tak málo času. Je v tom ale jeden háček – zkušenosti, které nabíráme na Internetu tak snadno, jsou bohužel nepřenositelné do reálného života. I když je váš osobní Pinterest nacpaný k prasknutí originálními nápady, při konverzaci s přáteli často vlastně nemáte co říci. I když máte ve sbírce desítky úžasných tutoriálů, místo jejich realizace strávíte víc času hledáním dalších. A často se vlastně hrozně nudíte. Nebo ne?