I čeština umí být kreativní, WTZ*

Mohlo by se zdát, že řadě Čechů připadá jejich mateřština nudná a staromódní. Opak je však pravdou, především mladá generace dokazuje, že si se svým rodným jazykem dokáže pěkně pohrát a řádně jej oživit. Důkazem může být online projekt Čeština 2.0, který podobně jako Urban dictionary mapuje slangová a nově vznikající slova.

Zdroj obrázku: https://imgflip.com/i/15vnv1 

Nová média a jazyk

I čeština jakožto značně rigidní jazyk prochází vývojem. Nejen ve své oficiální, spisovné, podobě, ale především i ve své nespisovné formě. A právě na ní mají stále větší vliv internet a nová média, prostřednictvím kterých komunikujeme stále častěji – ať již jde o sociální sítě, maily či nejrůznější aplikace. Virtuální komunikační prostředí s sebou přineslo nové možnosti – došlo  ke zrychlení a usnadnění komunikace. Spolu s tím se zjednodušil i náš projev, dochází k používání zkratek, slangových výrazů či emotikonů.

Obecně se etiketa psaného jazyka se v éře internetové komunikace značně změnila a přiblížila mluvenému projevu. Na tento fakt upozorňuje i Encyklopedický slovník češtiny, který mluví o tzv. mluvené psanosti a popisuje elektronickou komunikaci jako svébytný žánr mezilidského dorozumívání. Ústav pro jazyk český tak má co dělat, aby alespoň částečně držel krok a sledoval všechny změny, které probíhají. Ostatně mnohdy se v množství nových výrazů ztrácí i generace miléniánů, která jich sama nejvíce produkuje. Proto, abychom si mohli porozumět, vznikl projekt Čeština 2.0.

Čeština 2.0

Jak stojí na tomto webu, “Čeština 2.0 je slovník, který trolí češtináře už od roku 2008”. Vytváří ho všichni, kteří přidávají neotřelá, nová, regionální či jinak zajímavá slova ze všech zákoutí mateřského jazyka. Jde tak o typickou ukázku projevu tzv. kolektivní inteligence, na níž funguje například Wikipedia. Definice nových slov a případné příklady použití může dle principu produsage přidávat kdokoliv, stejně jako rozhodovat o kvalitě definic - prostřednictvím palce nahoru/dolu. Při přidávání příspěvků je jedinou podmínkou uvést svou e-mailovou adresu. O tom, zda bude slovo zařazeno následně rozhodnou správci – dle vlastní zkušenosti takřka obratem.

Inspirací projektu byl známý Urban dictionary, který vznikl již v roce 1999. Za tu dobu se stal vůbec nejpopulárnějším slovníkem svého druhu na světě. Vedle obsáhlého počtu slov vyniká především množstvím definic, které popisují detailní nuance ve významu jednotlivých výrazů. Počátkem roku 2014 zde bylo uvedeno více než 7 milionů definic. Názvem se pak česká verze inspirovala Webem 2.0, jenž je také postaven na základě spoluúčasti a otevřenosti prostředí umožňující volně zasahovat do jeho tvorby.  

Na twitteru má za 8 let existence Čeština 2.0 na české poměry slušných 3 663 followerů, na Facebooku pak 1 717 fanoušků. K dnešnímu dni je zde definováno celkem 6809 slov. Každou chvíli přitom přibývají další. Zájemci o rozšiřování slovní zásoby si vedle sledování profilů na sociálních sítích mohou nechat zasílat také newsletter, který jím představí nová slova jednou týdně. Účelem projektu je vedle určitého informačního přínosu také pobavit. Nechybí zde proto kvíz, přehled slov dne či žebříček nejoblíbenějších slov.

Slang v praxi

Kolem slangových výrazů je čím dál větší hype. Začínají se hojně využívat nejen v rámci soukromých zpráv, ale i v komunikaci značek na sociálních sítích či u PPC kampaní. Právě výběr vhodných slov je pro oslovení konkrétních cílových skupin důležitý. Mimo jiné i proto je dobré mít podobný online slovník k dispozici, i když prozatím ještě nejde o tolik propracovaný systém, jakým je Urban dictionary. Řada slov stále chybí, ale nezbývá doufat, že s narůstající popularitou se bude slovník rozšiřovat a zkvalitňovat.

J. Skalník

--

Zdroje

KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002

LÉVY, Pierre, Collective intelligence: Mankind's Emerging World in Cyberspace, 1994

* https://cestina20.cz/slovnik/wtz/

Strasti retailerů vlasti aneb kolektivní inteligence je zbraň

Když se řekne kolektivní inteligence - termín, který definoval francouzský filozof a teoretik Pierre Lévy - spojíme si ho většinou s určitým typem chování, například na sociálních sítích, kde se různé podobné jevy dají snadno zkoumat. Většina z nás si nejspíš ani neuvědomuje, že bychom jev kolektivní inteligence na sítích a digitálních médiích uplatňovali. Vše se ovšem odehrává v jakési psychologické rovině, která nám jen řekne něco o chování skupiny lidí. Přesto se najdou tací, kteří si podstatu této teorie uvědomují velmi dobře a dokážou jí komodifikovat, zpeněžit nebo, pokud chcete mluvit public relations „hantýrkou“, dokáží jí efektivně využít k maximálnímu uspokojení zákaznických potřeb. Mluvím samozřejmě o maloobchodnících – retailerech, kteří v Česku v poslední době začali hojně implementovat digitální technologie, vyspělé zabezpečovací systémy nebo se horečně vrhli do úprav internetových stránek. Max Horkheimer, Theodor Adorno a další představitelé Frankfurtské školy by si z takového hamižného chování a zneužívání kolektivní inteligence jistě rvali vlasy.

Proč je pro (nejen) české retailery natolik esenciální znát princip kolektivní inteligence? Vrátíme se historicky o pár let zpátky. Po pádu komunismu se k nám dostaly tisíce nových společnosti, produktů a v podstatě i segmentů. A my jsme z nich byli natolik nadšení, že jsme v mnoha případech nepřemýšleli nad kvalitou, složením, zemí původu, kolik orangutanů kvůli tomu uhořelo v Indonésii a dalších věcech, které dnes v médiích a na sociálních sítích rezonují. V posledních pěti letech s pozitivním vývojem ekonomického směřování naší země se ale máme líp. Po ekonomické krizi si navíc peněz možná i o něco více vážíme a naše chování – pro maloobchodníky chování spotřebitelů – se změnilo. Jsme zkrátka sofistikovanější, posunuli jsme se na jinou úroveň. Už se nenecháme tak snadno chytit na každou akční slevu, která se zrovna objeví. Není to výmysl ani spekulace, na letošním Retail Summitu hledali háček na „nový“ typ zákazníků tak velcí obchodníci jako O2, Česká lékárna holding (Dr. Max) nebo třeba Luxury Brand Management (16 obchodů v Pařížské ulici). Z toho jasně vyplývá otázka i pro další retailery – jak na nás? Jak pochopit to množství informací, všechna ta slavná big data a všechno to chování zákazníků na webových stránkách? A co víc, jak to správně uchopit, převést na výstup (ať už formou nové technologie nebo doplňkové online služby) a zpeněžit? Kdo z maloobchodníků zná odpověď na tyto otázky, ten má v dnešní době vyhráno.

Digitální technologie v retail stores

Responsivní webové stránky

Koncept kolektivní inteligence byl pro tyto účely znovu oživen a na základě chování spotřebitelů na různých měřitelných a analyzovatelných výstupech jako jsou právě nové digitální prvky (Tchibo má inteligentní kabinky, Pet Center i McDonald’s interaktivní displaye, Datart a KFC zařadily přírodní prvky a transparentní prodej), věrnostní programy nebo responzivní weby. Co se změní, když se maloobchodníci skutečně rozhodnou rozluštit kolektivní inteligenci spotřebitelů? Podle analytiků agentury Gartner, která se chováním spotřebitelů v retailovém prostředí zabývá, budou retaileři od počátku chápat a znát měnící se nákupní chování, někdy bude dokonce možné dopředu detekovat „hit“ produkty pro příští období. E-commerce kanály (jinými slovy online média) jsou většinou těmi, na kterých jde reagovat na vysledované změny. Gartner předpokládá, že právě ty se v budoucnu stanou nejvýznamnějšími nástroji retailerů, protože dokážou na vysledované trendy kolektivní inteligence reagovat nejefektivněji a snižovat hrozby ve stejném čase jako posilovat příležitosti. Sledováním kolektivního chování na zákaznických sítích můžou obchodníci lépe pochopit jejich preference a na tomto základě stránky optimálně přizpůsobit trendům. V kombinaci s implementací techniky cross-sellingu a upsellingu, adaptovaného podle vysledovaných preferencí kolektivu to s velkou pravděpodobností zvedne tržby. A nejdůležitější lákadlo využití konceptu? Retaileři předběhnou svou v mnoha případech neaktivní konkurenci, která sází na starší a neaktualizované modely chování spotřebitelů. 

Inteligentní kabinka v Tchibo Zličín

Všechna tato východiska analýzy kolektivní inteligence a následné úpravy „na míru“ nám, uživatelům webů, spotřebitelům a nákupní síle (nebo také zdroje obživy retailerů, chcete-li) mají zajistit personalizovaný zážitek, kterého je prý v obchodech málo a kvůli kterému se máme vracet. Můžeme jen polemizovat, zda nám to takový zážitek opravdu přinese, protože pod personalizací, troufám si tvrdit, si leckdo představí spíše humánní prodejní zkušenost než obklopení digitálními senzacemi. Ano, usnadní nám to život, děkujeme. Nezapomeňte ale, retaileři, že my jsme sofistikovaná klientela a víme, že profit zůstává na prvním místě. 

My jsme hra!

Úvod

Existuje-li ideální prostředí, kde lze nejsnáze testovat nejrůznější teorie, jedná se bezpochyby o digitální technologie a s nimi spojená média. Virtuální prostředí v němž lze snadno a bez omezení reálného světa aplikovat vědci popsané myšlenky odpovídá svými možnostmi požadavkům. Celá řada teorií zde nabývá na životě a může být sledována bez větších potřeb vnějšího zásahu a kontroly, což je například u řady sociálních experimentů žádoucí. Jednou z těchto teorií je koncept kolektivní inteligence tak, jak jej popsal Pierre Lévy. Ten předpokládá, že společnost dosáhla takové fáze vývoje, kdy se znalost stává klíčovým faktorem. V rámci silně individualizované společnosti je zásadní schopnost tuto znalost vyhledat, uchopit a následně s ní pracovat. Pro co nejefektivnější fungování v této společnosti zmiňuje pojem kolektivní inteligence. Na jednu stranu individualizovaná společnost vytváří skrze své znalosti celky různého teritoriálního a sociálního rozsahu, které mezi sebou sdílí svoje znalosti a společně tak utváří něco, co každého jednotlivce přesahuje. Právě tyto skupiny jedinců vytváří skrze své znalosti kolektivní inteligenci. Podle Lévyho není možné, aby každý jedinec věděl vše a právě v tom je výhoda kolektivní inteligence. Tím, že se spoji útržkovité znalosti jednotlivců o daném problému vznikne soubor znalostí nazvaný kolektivní inteligence. Tu můžeme vysledovat v celé řadě sociálních skupin, jako je například škola, rodina nebo sportovní tým. Budeme-li ovšem uvažovat o kolektivní inteligenci v rovině nových médií, musíme svoji pozornost přesměrovat do prostředí internetu. Globalizovaná síť vzájemně propojených uživatelů je ideálním prostředím pro formování a fungování kolektivní inteligence. A to v rozsahu umožňovaném touto sítí, od globální po lokální. Jednou z nejznámějších forem kolektivní inteligence na úrovni celého internetu je wikipedie. V rámci menšího prostoru můžeme jmenovat například mimibazar, který je sice přístupný komukoliv kdo se na internetu nachází, nicméně je limitován svojí podobou a zpracováním. Omezení je tedy spíše technického rázu, jazykem jakým je napsán a publikem, kterému je určen. Vedle těchto internetových projektů kolektivní inteligence se nachází další, pro pozorování snad nejvhodnější, prostředí.  

Nas Mnogo 

Řeč není o ničem jiném než o on-line počítačových hrách. Tedy konkrétně o MMORPG (massively multiplayer online role-playing game) World of Warcraft. Tyto hry jsou specifické svou tendencí vytvářet ekvivalenty skutečné sociální společnosti. Na rozdíl od jiných typů on-line her, je v MMORPG zásadní postava hráče s níž ve virtuálním světě vystupuje, její chování a činy. Díky nutnosti časté interakce a kooperace se zde profiluje komunita s výraznou tendencí k tvorbě kolektivní inteligence. Ta se může projevovat jak v rámci daného světa počítačové hry, tak za jejími hranicemi.  

World of warcraft, jak zní originální název této počítačové hry, je zářným příkladem virtuálního prostředí. Hra samotná vznikla v roce 2004 a za dobu svojí existence si po celém světě vybudovala mnohamilionovou základnu hráčů. Právě ze spolupráce této obrovské masy vzniká kolektivní inteligence. Nelze uvažovat o tom, že by každý z hráčů přispíval do společné studnice vědomostí stejným dílem, ovšem obecně se podílí většina a to na různých teritoriálních a sociálních úrovních. Samotná hra je provozována na řadě serverů, které jsou určeny pro dané zeměpisné regiony. Například český a slovenský územní celek má k dispozici jeden server s názvem Drak´Thul. V tomto smyslu lze tedy uvažovat o teritoriálním rozlišení kolektivní inteligence, která může vznikat na základě regionů jednotlivých států či kontinentů. Další rozčlenění kolektivní inteligence vidím v rámci jednotlivých serverů. Hráči zde utvářejí propojené skupiny o různých velikostech ovšem téměř vždy za účelem dosažení výhody či odměny. Existují zde tzv. guildy neboli cechy. Hráči v nich sdružení mají těsnější vzájemné vazby z nichž plynou jak jistoty tak odpovědnost. Je obvyklé, že na úrovni těchto cechů funguje kolektivní inteligence stojící na sdílení zkušeností, znalostí a vědomostí o fungování hry a jejích mechanik. Například návody na postup v určitém úkolu, pro dosažení nějaké suroviny nebo pokoření nepřítele. Právě návody, tipy a rady jsou tím, co je náplní kolektivní inteligence v tomto virtuálním světě na všech jeho úrovních. Ať už se jedná o globální internetovou stránku Wowhead, která tyto návody shromažďuje, po lokální znalosti skupiny veteránů v rámci jednoho serveru a jednoho cechu. Právě Wowhead je typickým výsledkem kolektivní inteligence hráčů v rámci hry World of Warcraft. Jednotliví hráči přispívají svými znalostmi a zkušenostmi do všeobecné databáze a tím ji rozšiřují pro další hráče, přičemž z ní ovšem sami mohou čerpat. Sdílení znalostí se pak následně odvíjí také od velikosti skupiny, většinou platí, že čím menší je skupina, přičemž její vztahy jsou těsnější, tím větší sumu znalostí jsou jednotliví hráči ochotni vzájemně sdílet. Roli zde hraje pocit blízkosti a známosti mezi hráči, se kterými něco sdílíme, nebo jsme těsněji propojeni. Jak už bylo řečeno například na úrovni cechu. Pro pochopení: počty hráčů v rámci cechu se pohybují obvykle v řádech desítek až stovek, zatímco v rámci jednoho serveru, kde cech působí, hraje až několik desítek tisíc lidí. 

Quo Vadis? 

Virtuální realita a její rozvoj nabral v posledních letech nový směr. Řeč je samozřejmě o nových technologiích jako je VR a další. Je otázkou jakým směrem se bude kolektivní inteligence vyvíjet v rámci těchto novinek. Lze ovšem předpokládat, že stejně jako se prosadila v prostředí internetu a her obecně, prosadí se také v dalších možných směrech digitálních médií.

Úskalí přílišné důvěry v inteligenci davu

Kolektivní inteligence se dnes, také díky přítomnosti online médií, projevuje doslova na každém kroku. Jejími formami jsou například hnutí open source, projekt ReCaptcha, opravy překladů v online slovnících (typicky Google), metadata, data mining, folksomonie, crowdsourcing a další. 

Termín „kolektivní inteligence“ propaguje francouzský profesor Pierre Lévy[1] jako jeden z hlavních faktorů pro úspěch jednotlivce ve stále se rozvíjejícím prostředí. Lévy považuje kolektivní inteligenci za jeden z klíčových hybatelů rozvoje jako takového. Přesto považuji za nutné zaujmout i k metodě kolektivní inteligence přiměřeně kritický postoj. Nad některými důvody se nyní pozastavíme a rozebereme si je detailněji, a to na příkladu problematiky metadat a folksomonie.

Proč kritika kolektivní inteligence?

Předně považuji za důležité objasnit důvody kritického nazírání kolektivní inteligence obecně. Sama o sobě je kolektivní inteligence jistě velmi prospěšnou metodou. Pro řešení otázek, které již své správné odpovědi mají, je pravděpodobně nejrychlejším a nejefektivnějším způsobem získání informací či vědomostí. 

Nabízí se však otázka, do jaké míry je kolektivní inteligence prospěšná a správná při řešení otázek, které ještě nikdy předtím zodpovězeny nebyly, a tudíž na ně zatím „neexistuje správná odpověď“. Naše úvaha vychází z jednoduchého předpokladu, že se do řešení nastoleného problému pustí lidé, kteří jsou s ním dostatečně obeznámeni. Například člověk, který nedokáže interpretovat zkratku „DNA“ by podle všeho neměl participovat na projektu čtení genetického kódu. 

Problémem je však to, že v jednodušších oblastech lidského počínání se takoví jedinci vyskytují. Jako vhodný ilustrativní příklad nám zde poslouží tak zvaná metadata[2]. Tímto termínem se označují slovní popisy určité skutečnosti, obvykle jedno či dvouslovné.

Problém s metadaty – klíčovými slovy

V prostředí Internetu na problém s metadaty poměrně výrazně narazil celosvětový vyhledávač Google. Ten dříve vycházel z poměrně logické úvahy: Uživatel Internetu si založí svou vlastní webovou stránku (např. Kytky.cz). Tato stránka bude mít nějaký zamýšlený cíl a s ním související obsah (např. encyklopedie květin). Jednotlivé stránky (page) tohoto obsahu (webu) se budou věnovat jasně dané problematice (např. stránka o kopretinách). Protože majitel této stránky chce, aby ji vyhledavač tzv. zaindexoval, a tudíž zpřístupnil i ostatním uživatelům Internetu, vloží na každou takovou samostatnou stránku svého webu metadata, kterými budou především její klíčová slova. Na jejich základě si vyhledávač Google tento web zařadí do správných kategorií a bude jej nabízet ve výsledcích hledání těm, kteří hledají něco souvisejícího s kytkami. 

Až potud vše dává smysl a vypadá to jednoduše a srozumitelně. K problémům však začalo docházet prakticky okamžitě, a ty pak narostly do takové šíře, že Googlu téměř znemožnily uvedený koncept nadále udržovat v platnosti. 

Prvním úskalím se stal výběr klíčových slov ze strany majitele webu. Ten si mnohdy neuvědomil, že „kytky“ není totéž, co „květiny“ a už vůbec to neevokuje například „letničky“ či „čajové růže“. Jeho výběr klíčových slov, která přiřadil jednotlivým stránkám svého webu, byl tak od počátku nedostatečný, a navíc mířil mimo oblast zájmu-vyhledávání svých potenciálních návštěvníků.

Na druhé straně se objevili majitelé (často i fiktivních, bezobsažných) webů, kteří si uvědomili, jak velkou váhu klade Google právě na klíčová slova, a tak neváhali v zájmu vyšší návštěvnosti svůj web otagovat slovy jako „nejlevnější cokoli“, „nejnovější mobil jen u nás“, či oblíbeným „porno zdarma“. 

Google záhy pochopil, že princip hodnocení webových stránek na základě klíčových slov je neudržitelný, neboť velmi snadno umožňuje získat přední pozice ve výsledcích hledání webům, které s daným tématem vůbec nesouvisejí a uživatelé pak samotný Google považují za málo důvěryhodný, neboť jim nabízí nerelevantní odkazy.

Vše vykrystalizovalo v nový termín „Google bomba“. V roce 1999 se na vyhledávací dotaz „more evil than Satan himself“ (horší než sám Satan) zobrazovaly na předních pozicích výsledků vyhledávání odkazy na firmu Microsoft. Častou obětí dalších Google bomb se stal například George W. Bush. 

Obrázek Google bomby. [3]

Tato kauza v průběhu následujících let pomohla Google vyhledavači lépe reagovat na skutečné potřeby svých uživatelů a dospěla až do stádia, kdy Google manuálně prověřuje nabízené výsledky hledání a jejich obsah v souvislosti se zadaným klíčovým slovem proto, aby uživatelům mohl nabídnout skutečně ty nejrelevantnější výsledky hledání. Váha klíčových slov přiřazených jednotlivým webům jejich majiteli je přitom kontinuálně snižována.[4]

Problém s uživatelsky řízenou kategorizací - folksonomií[5]

Výše popsaný příklad je v prostředí Internetu typickou ukázkou dvou hlavních nedostatků kolektivní inteligence – nedostatečné disciplinovanosti jednotlivce a záměrného zkreslování informací. Setkáme se s ním i na řadě dalších míst Internetu – několik příkladů za všechny:

• Řazení fotografií, receptů, zboží do kategorií (např. Flickr, Vše o vaření, Fler)
• Informace o uživateli v jeho uživatelském profilu na sociálních sítích (např. LinkedIn)
• Zakládání diskusí, uživatelských skupin (např. eMimino)
• Hodnocení uživatelského obsahu (např. příspěvek v diskuzi, online fotosoutěže)

Je jistě správné umožnit veřejnosti, aby participovala na vytváření a kategorizaci obsahu určeného právě pro její potřeby. Pokud se však nebudou aktivity bezpočtu uživatelů centrálně koordinovat a celý záměr nebude mít jasné mantinely, může dojít k řadě problémů:

• Nepřesně či nesprávně uvedené kategorie (kytka x rostlina x květiny) – možným řešením je mimořádně kvalitní engine pro vkládání tagů, který je zejm. v českém prostředí schopen hlídat kategorizaci nejen dle synonym, ale také dle skloňování a diakritiky
• Duplicita záznamů (růže je kytka i květina) – řešení opět v důsledně řízené kategorizaci
• Absence klíčového slova (vonné květiny – některé druhy růží téměř nevoní) – řešením může být systém hlídající „nerozhodnost“ uživatelů v určitém bodě, který prověří administrátor a klíčové slovo určí či smaže sám (to však předpokládá jeho znalost problému!)
• Nadbytek klíčových slov (růže je kytka, květina, rostlina, je červená, růžová, bílá, čajová, rudá, vínová…) – opět může být řešením shora řízená kategorizace záznamů s předpokladem nutného zobecnění
• Neschopnost přiřadit správnou kategorii (umělé zelené lístečky – kam s nimi?) – opět centrálně řízená kategorizace

Jak na příkladech vidíme, ačkoli je kolektivní inteligence při práci s metadaty a kategorizací dobrou pomocí (zejména z kvantitativního pohledu), je pro dosažení skutečně kvalitního výsledku její centrální řízení a usměrňování nutné.[6]

---

ZDROJE A POZNÁMKY

[1] Zdroj: Trend, David, ed. Reading Digital Culture. Malden, Mass.: Blackwell, 2001. Převzato z: Lévy, Pierre. „Collective Intelligence“, výtah z „Úvodu“ k Pierru Lévymu, Kolektivní inteligence (Cambridge, MA: Perseus Books, 1997), str. 1-10.

[2] Co jsou metadata viz zdroj: JEDLIČKOVÁ, Petra. Co jsou metadata?. In: [online]. 29. 5. 2001 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://web.ff.cuni.cz/~jedlickp/kurzy/ostatni_prednasky/pedagogove2/sld014.htm

[3] Ukázka Google bomby z roku 2008. Zdroj: Google Bomb. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Google_Bomb_Miserable_Failure.png#file

[4] Nejaktuálnější informace ze začátku října t.r. uvádějí, že Google kompletně převedl vyhledávání do SSL (zabezpečeného) módu, a údaje o klíčových slovech, která uživatelé vyhledávají, tak majitelům webů v oblíbeném nástroji Google Analytics téměř vůbec nepředává. V některých odvětvích je již procento „nezjištěných klíčových slov“ (not provided keywords) vyšší než 50%. O důvodech se zatím pouze spekuluje, objevil se dokonce názor, že to souvisí s požadavkem na blokování aktivit agentur typu NSA a záměru Googlu přivést majitele webu více ke službě Google AdWords, nicméně lze rovněž předpokládat dlouhodobou návaznost na problematiku uživatelsky generovaných klíčových slov obecně. Viz také články online: http://searchenginewatch.com/article/2296351/Goodbye-Keyword-Data-Google-Moves-Entirely-to-Secure-Search, http://socialmediatoday.com/ubersocialmedia/1768276/farewell-google-analytics-keyword-data

[5] Zdroj: Folksonomie. In: Nová média.cz: Web studentů SNM [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://novamedia.xf.cz/folksonomy.html

[6] DOCTOROW, Cory. Metacrap: Putting the torch to seven straw-men of the meta-utopia. Well.com [online]. Version 1.3, 26 August 2001 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.well.com/~doctorow/metacrap.htm