Blogy se po roce 2000 staly fenoménem hudební publicistiky. Hudební průmysl v té době stíhala sílící krize tržeb, hudba jako taková se začala zabydlovat a šířit po Internetu a tradiční média této transformaci přivykala pomaleji, než bylo třeba. A tak se jako spolehliví „talent scouts“ začaly prosazovat komunity fanoušků hudby s úhlem pohledu odrážejícím současný stav v této umělecké oblasti - blogeři.
Od svého vzniku až do současnosti prošly hudební blogy velkým vývojem. Dnes už jich dokonce na Internetu potkáváme méně než například před pěti lety. Důvod? Za dobu své existence se většina těch kvalitních přestěhovala z blogosféry na vlastní doménu a získala jistý oficiálnější status, díky němuž je dnes blíže formátu hudebního magazínu. Jiné blogy zanikly, ale jejich autory dnes hudební fanoušek čte na respektovaných webech, jakými jsou například Pitchfork nebo The Quietus.
Není to tak, že by hudební žurnalistika nikdy nepřicházela s novými jmény a nezajímala se o aktuální dění, ale sama si ráda práci zjednodušuje tím, že je pro ně filtrem číslo jedna u nových interpretů jejich komerční status či komerční potenciál. Navíc i tím, že tato žurnalistika dále přežívala zejména v tradičních médiích (v podobě tištěných magazínů), byla v jistém smyslu pomalá a netečná, co se týče reflexe transformace hudby a jejího šíření s nástupem internetu.
Po roce 2000 se totiž hudba skutečně změnila: objevila se hromada nových interpretů šířících svou hudbu online, způsob prezentace se rozrůznil a šíření hudby začalo být snazší - nebylo už třeba spoléhat na velká vydavatelství, až přijdou s novými interprety -, naopak vznikal i nespočet malých vydavatelských společností, které nové talenty prezentovaly zejména na Internetu. Tyto proměny však oficiální časopisy jako Q, Mojo, Blender, NME (a můžete si dosadit některé další) často opomíjely nebo je nestíhaly mít pod kontrolou.
Blogeři jsou už i tím, že se na síti od začátku cítí jako doma, schopni týdně přijít hned s několika zajímavými jmény, která stojí za pozornost. A i když mohou mít tendenci přespříliš se nechat unášet na módních vlnách a někdy přicházejí s často průměrnými jmény v rámci aktuálně ceněných žánrů, tak jsou přínosem už jen tím, že pátrají i v okrajovějších oblastech hudby a na zapadlejších scénách, které ve velkých médiích nedostávají prostor.
Tohoto sympatického znaku blogů si brzy začaly všímat například důležité internetové hudební magazíny jako zmíněný Pitchfork nebo The Quietus, které si potrpí zejména na komplexní referování o hudební scéně a vybírání toho kvalitního z různých oblastí a zákoutí hudební scény. Někteří blogeři se pro tvůrce těchto webů staly tak atraktivní, že dokonce mnoho z nich přizvali do svých redakcí. Přínos spolupráce s blogosférou pak Pitchfork odrážel například i vytvořením (dnes už neexistujícího) sestřiného webu Altered Zones, jehož obsah sestavovaly osvědčené týmy blogerů.
Zvyšující se kredit hudebních blogů prokázala také jejich častá transformace v jakési hudební magazíny či ziny, ke které docházelo kolem roku 2010. Z takových blogů lze jmenovat například dnes už respektované weby Stereogum nebo Gorilla vs. Bear.
A blogy se vyvíjejí a jistě budou vyvíjet i dál. Jedním z trendů posledních let je například popularita blogů fungujících jako audio nebo video podcasty (bývají nazývané také jako vlogy) - takovým příkladem může být blog Američana Anthonyho Fantana The Needle Drop nebo MP3 blog Hype Machine.
Dalším výrazným trendem je také zakládání blogů v rámci velkých (nejen hudebních) médií. O hudbě takto píší blogeři například na webech britského Guardianu nebo newyorského kulturního magazínu Village Voice. Blog je v rámci takových médií platformou jakési uvolněnější publicistiky, rozsáhlých názorových analýz a textů, do nichž se silně promítá osobnost autora. V rámci velkých médií pak sekce blogů fungují jako aditivní samostatné rubriky.
Ale teď popořádku... Jedním z faktorů, který vznik (nejen) hudebních blogů umožnil, byl nástup takzvaného webu 2.0, tedy nové interaktivnější podoby webu, která dala možnost dřívějším pouhým konzumentům podílet se na tvorbě internetových obsahů. Hudební blogeři tak (možná i trochu nevědomky) získali možnost zahýbat se zkostnatělou hudební žurnalistikou, která byla v té době plná tradicionalistických přístupů, uzavřených komunit a často neschopnosti rychle reagovat na nové trendy v hudbě.
Blogy byly zpočátku spíše výtvory jednotlivců, kteří je pojímali jako jisté internetové deníčky, později se ale začaly objevovat blogy vytvářené skupinou autorů. Dá se tak hovořit o jistém typu kolektivní inteligence, kde komplexní obsah (texty, hypertexty, doplňky v podobě obrázků, audia či videa) vytváří skupina jedinců s širokým záběrem v konkrétní oblasti a dává ho k dispozici čtenářům se stejným zájmem. Velkou výhodou blogů je navíc rychlost, s jakou jsou schopné publikovat nové informace - vkládání blogových příspěvků je přece jen o poznání snazší a rychlejší než práce s redakčním systémem a navíc odpadá jakási redakční rutina - blogy většinou nikdo needituje.
Obsahově se zhruba během deseti let blogům podařilo vybudovat si pověst rychlých filtrů hudebních informací a zejména zručných „talent scouts“ (neboli vyhledávačů talentů) a tím se jim alespoň částečně povedlo zaplnit díru, která tlela v oblasti tradiční hudební žurnalistiky na poli reflexe toho nového, co v dané době hudba přináší.
Blogy byly zpočátku spíše výtvory jednotlivců, kteří je pojímali jako jisté internetové deníčky, později se ale začaly objevovat blogy vytvářené skupinou autorů. Dá se tak hovořit o jistém typu kolektivní inteligence, kde komplexní obsah (texty, hypertexty, doplňky v podobě obrázků, audia či videa) vytváří skupina jedinců s širokým záběrem v konkrétní oblasti a dává ho k dispozici čtenářům se stejným zájmem. Velkou výhodou blogů je navíc rychlost, s jakou jsou schopné publikovat nové informace - vkládání blogových příspěvků je přece jen o poznání snazší a rychlejší než práce s redakčním systémem a navíc odpadá jakási redakční rutina - blogy většinou nikdo needituje.
Obsahově se zhruba během deseti let blogům podařilo vybudovat si pověst rychlých filtrů hudebních informací a zejména zručných „talent scouts“ (neboli vyhledávačů talentů) a tím se jim alespoň částečně povedlo zaplnit díru, která tlela v oblasti tradiční hudební žurnalistiky na poli reflexe toho nového, co v dané době hudba přináší.
Není to tak, že by hudební žurnalistika nikdy nepřicházela s novými jmény a nezajímala se o aktuální dění, ale sama si ráda práci zjednodušuje tím, že je pro ně filtrem číslo jedna u nových interpretů jejich komerční status či komerční potenciál. Navíc i tím, že tato žurnalistika dále přežívala zejména v tradičních médiích (v podobě tištěných magazínů), byla v jistém smyslu pomalá a netečná, co se týče reflexe transformace hudby a jejího šíření s nástupem internetu.
Po roce 2000 se totiž hudba skutečně změnila: objevila se hromada nových interpretů šířících svou hudbu online, způsob prezentace se rozrůznil a šíření hudby začalo být snazší - nebylo už třeba spoléhat na velká vydavatelství, až přijdou s novými interprety -, naopak vznikal i nespočet malých vydavatelských společností, které nové talenty prezentovaly zejména na Internetu. Tyto proměny však oficiální časopisy jako Q, Mojo, Blender, NME (a můžete si dosadit některé další) často opomíjely nebo je nestíhaly mít pod kontrolou.
Blogeři jsou už i tím, že se na síti od začátku cítí jako doma, schopni týdně přijít hned s několika zajímavými jmény, která stojí za pozornost. A i když mohou mít tendenci přespříliš se nechat unášet na módních vlnách a někdy přicházejí s často průměrnými jmény v rámci aktuálně ceněných žánrů, tak jsou přínosem už jen tím, že pátrají i v okrajovějších oblastech hudby a na zapadlejších scénách, které ve velkých médiích nedostávají prostor.
Tohoto sympatického znaku blogů si brzy začaly všímat například důležité internetové hudební magazíny jako zmíněný Pitchfork nebo The Quietus, které si potrpí zejména na komplexní referování o hudební scéně a vybírání toho kvalitního z různých oblastí a zákoutí hudební scény. Někteří blogeři se pro tvůrce těchto webů staly tak atraktivní, že dokonce mnoho z nich přizvali do svých redakcí. Přínos spolupráce s blogosférou pak Pitchfork odrážel například i vytvořením (dnes už neexistujícího) sestřiného webu Altered Zones, jehož obsah sestavovaly osvědčené týmy blogerů.
Zvyšující se kredit hudebních blogů prokázala také jejich častá transformace v jakési hudební magazíny či ziny, ke které docházelo kolem roku 2010. Z takových blogů lze jmenovat například dnes už respektované weby Stereogum nebo Gorilla vs. Bear.
A blogy se vyvíjejí a jistě budou vyvíjet i dál. Jedním z trendů posledních let je například popularita blogů fungujících jako audio nebo video podcasty (bývají nazývané také jako vlogy) - takovým příkladem může být blog Američana Anthonyho Fantana The Needle Drop nebo MP3 blog Hype Machine.
Dalším výrazným trendem je také zakládání blogů v rámci velkých (nejen hudebních) médií. O hudbě takto píší blogeři například na webech britského Guardianu nebo newyorského kulturního magazínu Village Voice. Blog je v rámci takových médií platformou jakési uvolněnější publicistiky, rozsáhlých názorových analýz a textů, do nichž se silně promítá osobnost autora. V rámci velkých médií pak sekce blogů fungují jako aditivní samostatné rubriky.
No comments:
Post a Comment