Autor Jiří Jelínek
Před několika dny byl publikován každoroční žebříček nejvíce skloňovaných a výrazných slov v daném roce. Slovem roku 2016 se stalo spojení „post-truth,“ tedy post-pravda. Toto slovo podle vydavatelů Oxfordského slovníku nejlépe vystihuje dobu ve které se nacházíme. Je to totiž doba plná vypjatých emocí a mýtů, které nás ovlivňují a směrují více než samotná fakta. O závažnosti samotného sdělení vypovídá už jen fakt, že post-pravda zastínila i Brexit.
Před několika dny byl publikován každoroční žebříček nejvíce skloňovaných a výrazných slov v daném roce. Slovem roku 2016 se stalo spojení „post-truth,“ tedy post-pravda. Toto slovo podle vydavatelů Oxfordského slovníku nejlépe vystihuje dobu ve které se nacházíme. Je to totiž doba plná vypjatých emocí a mýtů, které nás ovlivňují a směrují více než samotná fakta. O závažnosti samotného sdělení vypovídá už jen fakt, že post-pravda zastínila i Brexit.
Samotná definice
post-pravdy zní: „Jedná se o přídavné jméno, které se
vztahuje nebo popisuje podmínky, v nichž objektivní fakta při
tvorbě veřejného mínění hrají menší roli, než emocionální
apely a osobní přesvědčení.“ Tento způsob konstruování
reality byl ve společnosti, a zj. v médiích, přítomen vždy.
Vždyť samotný bulvár na tomto způsobu komunikování staví
svoji existenci. V posledních měsících ale došlo k několika
celospolečenským událostem, u nichž byla rozhodnutí činěna na
základě emocí, spíše než faktů. Mezi jinými jsou to zj.
uprchlická krize, Brexit a nedávné americké volby.
Vrtěti uprchlíkem
O uprchlické krizi se
hovoří cca od začátku roku 2015. Proč právě od této doby? Kdo
ví... Skokový nárůst počtu migrantů za tím však nebude, protože se podle
Eurostatu nekonal. Naproti tomu se již nějakou dobu konala krize na
Ukrajině, na kterou se soustředil celý svět. A migrační krize
posloužila jako dobrá kouřová clona. O ukrajině se přestalo
mluvit během několika týdnů. Migrační krize však přinesla
ještě jednu změnu, totiž potvrdila sílu emocí a nevědomosti
při rozhodování. Celý uprchlický diskurz se totiž nejednou
proměnil.V jednu chvíli se média a politici soustředí na
potápějící se čluny ve Středozemním moři, v další na mladé
rozhněvané muslimy jdoucí zničit nás způsob života. Asi k
největšímu posunu došlo na podzim roku 2015, kdy ještě 2. září
evropané litovali mrtvých dětí na fotografiích uprchlíků v
Guardianu, a 17. listopadu už na náměstích demonstrovali
proti nim. Tedy alespoň v České Republice. V zemi, která od roku
2015 přijala celkem 83 uprchlíků, z nichž dobrá polovina vzápětí odcestovala na západ.
Těmto demonstracím předcházely
teroristické útoky několika islámistů napojených na ISIS ve
Francii, které si vyžádaly přes 120 obětí. Zatímco jinde se
truchlilo a sounáleželo, u nás se demonstrovalo. V zásadě
symbolickou hodnotu potom mělo vystoupení prezidenta Zemana na
demonstraci pravicových extrémistů, po boku Konvičky a Bartoše.
Tímto vystoupením se totiž legitimizoval oslí můstek imigrant –
islám – terorista. Jen část lidí později zajímala fakta.
Například to, že útočníci byli rodilí evropané, a cílem byla
pomsta západní civilizaci, spíše než šíření Islámu. Zmatení
lidé však získali svoji berličku, a tím nabyli jistoty.
Nemalý podíl na šíření
těchto polopravd měla média. Nová jako Facebook a Twitter, kde se
stírá rozdíl mezi seriózní zprávou a vymyšleným příběhem,
ale i média stará. Je poněkud překvapující, že se TV Nova,
známá svými živými reportážemi o mrznutí vody v zimě, k této
věci postavila zodpovědněji, než její konkurent Prima FTV. Díky
jisté redakční poradě v září minulého roku, jejíž záznam
náhodou pronikl na veřejnost, si můžeme udělat celkem přesný
obrázek o podobě objektivity zpravodajství v této televizi. Ne
náhodou je výkonný ředitel této stanice také velký Zemanův
sympatizant a odpůrce migrantů.
Všude samý Bulhar
Podobný vliv jako u nás,
měla i britská média při rozhodování o Brexitu. The Sun, The
Independent (shodou okolností vlastněný prominentním ruským
podnikatelem Alexandrem Lebeděvem), Daily Mirror, a další
bulvární deníky, veřejnost masírovaly zprávami o obrovské
migraci a bruselské byrokracii, a ztrátě britské identity. Lidé
poslechli. V referendu se mírná většina rozhodla pro Brexit. Nejčastěji
uváděné důvody však spadají do kategorie post-pravdy. Údajně
nespoutaná migrace, tentokrát z východní Evropy, se nekonala. Od
roku 2013, kdy Velká británie otevřela pracovní trh i pro Rumuny
a Bulhary, čísla přistěhovalců z těchto zemí ztěží dosáhla
průměru EU. Úroveň migrace z rozšířujících zemí z roku 2004
(ČR, SR, Polsko, Maďarsko atd.) dokonce od roku 2014 poklesla.
Podobně je na tom i argument byrokracie a svobody. Vystoupení z EU
bude pro Británii znamenat paradoxně více byrokracie než předtím.
Veškeré obchodní a celní dohody, platné v rámci EU, si budou
Britové muset vyjednat znova, a pro každou zemi zvlášť. Navíc
ztratí i možnost o těchto dohodách rozhodovat, což Velkou Británii postaví do nevýhodnější pozice než dřív. Rozhodnutí
o Brexitu zatím přineslo pouze jediný hmatatelný důsledek, a tím
je nárůst nacionalismu a agrese vůči národnostním menšinám.
Všetci kradnú, jenom já čerpám
Symbolem faktické
vyprázdněnosti dnešní doby se staly volby v USA. Emoce a dojmy v
americe již tradičně hrají důležitou úlohu, letos to však
bylo jiné. Jak je možné, že se do prezidentských primárek
dostali dva nejméně populární kandidáti? Na obou stranách
původně kandidovala řada lidí s umírněnějšími a
racionálnějšími postoji, než finální dvojce. Přesto se však
ve volbě rozhodovalo pouze mezi nimi. Nebo tedy alespoň takový
dojem získal člověk po přečtení novinových titulků a
shlédnutí reportáží. Mediální prostor získávali převážně
tito kandidáti, na ostatní nebyl brán ohled. Přitom finální
volby se účastnilo celkem šest kandidátů. V porovnání s USA
jsou české televizní superdebaty vrcholem demokratické
korektnosti. Tato čtveřice nezávislých kandidátů ale nebyla tak
zanedbatelná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nasbírala
přes 9 milionů hlasů (7%). Lidé však nabyli jiného dojmu.
Trumpovi a Clintonové, a zj. médiím samotným, se podařilo volby
převést do ideologické roviny zlo vs. dobro, respektive
zkorumpovaný systém vs. zodpovědný nepolitik. V tomto
ideologickém rozštěpení nebyl prostor pro volební program.
Voliči se jednoduše rozhodovali na základě osobních sympatií,
respektive antipatií vůči kandidátům. Nebylo zde Guantanámo,
Obama Care, nebo Blízký východ. Byl zde Babiš. Americký Babiš,
který tvrdil, že všetci kradnú, a americký Kalousek, který
vykřikoval „nevolte Babiše.“
Doba post-pravdivá bude
pro společnost značnou výzvou. Už dnes dává populistům do
rukou mocný nástroj. Vlastně je dnes možné přesvědčit
kohokoliv o čemkoliv, pokud se danému tématu zrovna sám nevěnuje.
Zdroje:
No comments:
Post a Comment