Pamatujete si, když jste ještě fotili na film a řešili jste,
co vyfotíte, protože jste měli jen omezený počet fotografií? Později přišly
fotoaparáty digitální a začali jsme všichni fotit trochu víc, a to převážně
momentky. No a pamatujete si, kdy jste si pořídili chytrý telefon s nespočetným
množstvím aplikací a Vaše fotografie se proměnily razantně?
Příchod smartphonů
umožnil, že fotografii, kterou pořídíme, můžeme na stejném zařízení editovat a
sdílet se světem. Díky tomu, že telefon máme po ruce neustále, můžeme fotit
takřka cokoliv a kdykoliv [1], a tedy objevuje se takzvaná banální fotografie [2],
kterou jistě známe všichni – vyfotíme si hrnek kávy, oběd na Hollaru – fotíme
své každodenní činnosti. Díky technologii vytváříme fotografie v reálném čase
a následně je sdílíme na sociálních sítích k tomu určených [2],
pro Českou republiku bych ráda vyzdvihla Instagram.
Počátky banality
Instagram vzniknul v roce 2010 a původně byl
k dispozici jenom na iPhony, na mobilní platformu Android se dostal
v roce 2012, tedy poté, co ho odkoupil Facebook [3]. V oblíbenosti v České
republice se řadí na přední příčky, v červnu 2016 pokořil 500 milionů
uživatelů, z nichž 300 milionů ho užívá denně. Oproti Snapchatu je počet
uživatelů Instagramu dvojnásobný [4].
A počet denních uživatelů Instagramu pravděpodobně poroste s
funkcí, která se objevila letos v srpnu a ve své podstatě kopíruje
Snapchat. Jedná o novou službu v rámci jedné aplikace, uživatelé tedy musí
volit, jakým způsobem zveřejní svůj příspěvek – jinými slovy, když už se
rozmyslíte, že byste rádi sdíleli svoji fotografii na Instagramu, od srpna Vás
čeká další úvaha, a to, zda ji nahrajete na Story, nebo ji nahrajete jako
příspěvek na svůj profil.
Podle čeho se uživatelé rozhodují a jak přemýšlí o
svých příspěvcích? Na toto téma jsem provedla mini výzkum mezi svými přáteli,
kteří aktivně nahrávají fotky na obě součásti – Instagram i Stories.
Insta příspěvky
To, co odlišuje Stories od příspěvků je fakt, že nahraná
fotografie bude na profilu viditelná pouze 24 hodin a poté zmizí. Fotografie
nahrané na profil jako příspěvek zde zůstávají, uživatelé i sledující se k nim
mohou neustále vracet. Většinou jde o fotografie, kterými se lidé chtějí prezentovat, jde tedy o něco výjimečnějšího.
„To, co si dávám na
profil, jsou hezký fotky, kterýma se chci prezentovat“
„Vím, že fotky na
profilu zůstanou, proto o nich více přemýšlím.“
O příspěvcích na profilu uživatelé více přemýšlí, dávájí si záležet,
aby byly různorodé, uvědomují si, že lidé se k příspěvkům mohou vrátit. Na internetu můžeme najít mnoho tutoriálů, jak to
udělat, aby náš profil vypadal hezky, existuje dokonce i seznam faux paux,
kterých bychom se měli vyvarovat [5].
Insta Stories
Právě v tom, že fotografie po jednom dni z profilu
zmizí, vidí uživatelé tu největší výhodu. Nyní mohou být na Instagramu
aktivnější, mohou přidávat více příspěvků, aniž by svůj profil zahltily
fotografiemi, které nejsou nikterak důležité. Stories jsou více o každodennosti,
sem můžeme nahrávat ony banální fotografie, můžeme zde ritualizovat své
každodenní činnosti [2].
„Nejsou to většinou zase tak zajímavé fotky, abych je chtěla mít na
profilu pořád, jen ukazují mojí osobnost zase trošku jinak.“
„Instastories většinou
využívám, abych ukázala přátelům, co zrovna dělám, pokud je to něco zajímavého. Na profilu vydrží jen 24 hodin a pro tento účel je to
plně dostačující.“
Instagram tedy v podstatě vytvořil prostor, kam mohou
uživatelé nahrávat fotografie, které by jinak nesdíleli, a to převážně proto,
že by jim nezapadly do konceptu jejich profilu. Možná tedy nejde až tak o snahu
Instagramu vyřadit Snapchat ze hry, ale o to, dát uživatelům prostor i pro
příspěvky z běžného každodenního života, kterými se nechceme prezentovat, ale
které jsou i přes to aktuální a stojí za zveřejnění.
Rozdíly
Dříve se důležitost momentu určovala právě podle toho,
jestli jsme ho vyfotografovali, nebo ne. Fotili jsme to, co vybočovalo z rutiny
běžného života [6].
Troufám si říci, že Instagram v současné době plní právě tuto funkci.
Fotografie, které jsou pro nás významné a které ukazují to, jací jsme,
nahráváme na profil. U Stories neukazujeme, jací jsme, ale spíše to, co zrovna
děláme, nad čím přemýšlíme. Jsou více spontánní, méně důležité. Slouží k zobrazení
každodennosti. Tím, že další den fotografie zmizí, můžeme znovu a znovu
ukazovat své rutiny z jiných úhlů a perspektiv.
Dříve se fotografie vyvolávaly a až následně jsme o nich vyprávěli svým známým, nyní hovoříme obrazem [2] – rychle a snadno. Díky všudypřítomnosti
smartphonu a internetovému připojení sdílíme obrazy se svými přátely, ale i
širší veřejností neustále [1].
Autorka: Kristýna Svobodová
______________________________________________________________
Zdroje:
[1] HALPERN, Megan a Lee HUMPHREYS. 2014. Iphoneography as
an emergent art world. New Media & Society.
[2] IBRAHIM,
Yasmin. 2015. Instagramming life:banal imaging and the poetics of the everyday. Journal of Media Practice
[3] Jak vznikl Instagram? Od nuly až k Facebooku. 2015.
In: Instagram CZ [online]. [cit. 2016-11-20]. Dostupné z: http://www.instagram.cz/jak-vznikl-instagram-od-nuly-az-k-facebooku/362
[4] Instagram
pokořil hranici 500 milionů uživatelů. 2016. In: Marketing Journal [online].
[cit. 2016-11-20]. Dostupné z: http://www.m-journal.cz/cs/aktuality/instagram-pokoril-hranici-500-milionu-uzivatelu__s288x12178.htm
[5] 5 nejtrapnějších věcí, kterých se nevědomky dopouštíte
na Instagramu. 2016. In: Humr.cz [online]. [cit. 2016-11-20].
Dostupné z: http://www.humr.cz/tipito/5-nejtrapnejsich-veci-kterych-se-nevedomky-dopoustite-na-instagramu/
[6] BOURDIEU, Pierre. 1990. Photography. A Middle-brow Art.
Cambridge: Polity Press.
No comments:
Post a Comment