Dávám e-knihám rok, maximálně dva!

Jiřímu Kodetovi předpověď nevyšla. V souboji elektronických knih s těmi tištěnými bylo také vyřčeno již nespočet predikcí, ale výsledek dosud není znám. S jistotou víme jen to, že e-knihy se pevně usadily na trhu a pomalu, ale jistě začaly měnit naše čtenářské zvyklosti.

Tištěné knihy čteme již od 15. století, značně delší historii však mají psané texty samy o sobě. A ve skutečnosti příliš nezáleží na materiálu, z něhož jsme četli. Ve všech případech (hlína, pergamen, papír…) se jednalo o fyzický objekt, jenž bylo možné uchopit rukama a vnímat (téměř všemi) smysly. Až moderní technologie, jako počítače, tablety, čtečky, otevřely novou kapitolu čtení – čtení na obrazovce a displeji, čtení e-knih.

Výzkum provedený americkou lingvistkou a odbornicí na čtení v digitálním světě Naomi S. Baronovou naznačuje, že se mladí lidé neodklánějí od tištěných knih, stále pro ně mají důležitý význam, a tudíž nemigrují hromadně ke čtení elektronických knih. Ze získaných dat rovněž vyplývá, že mladí lidé se rozhodují, kdy číst tištěné a kdy elektronické knihy podle jejich vhodnosti pro danou příležitost. Slovy Jamese Gibsona rozlišují „affordance“, tedy vnímané možnosti či potenciál věci.

V čem se od sebe oba typy knih liší? Jaké mají affordance?

Vsadím se o svou mediální čest, že i mezi vámi, kteří čtou tento text, je vyznavač knižního odéru. Jedním z charakteristických rysů tištěné knihy je její vůně, která dodnes patří mezi zásadní kritéria při rozhodování, jakou variantu koupit. V závěsu za čichovým vjemem je zraková percepce. Uznale pokyvujete nad kvalitou papíru, se zájmem pozorujete vázaní a grafické zpracování. Zato stránky u e-knihy vypadají všechny stejně, monotónně. Pak si zpravidla nový úlovek vystavíte na poličku napěchované knihovny.

🔎FUN FACT: Ačkoliv se to na první pohled nezdá, domácí knihovny mají silný sociální aspekt. Zapátrejte v paměti, kolikrát jste při návštěvě očima skenovali knihovnu svého hostitele a současně si o něm vytvářeli úsudek na základě konkrétní knižní kolekce, kolikrát vám právě pohled na knihy pomohl prolomit ledy a spustit proud sofistikované konverzace.

Pro mnoho respondentů zmiňovaného výzkumu je smrtelně důležité držet knihu v ruce, otáčet listy, vnímat její váhu. Odborně řečeno si zakládají na haptickém vnímání. Jin Gerlach a Peter Buxmann pojmenovali konflikt mezi našimi představami o pocitu z čtení tištěných a elektronických knih termínem haptická disonance. Až se ve vás budou tlouct dva odlišné pocity, víte aspoň, jak je pojmenovat.

Elektronické knihy vynikají výbornou přenositelností, navíc si jich můžete v zařízení nést obrovské množství, poskytují relativní soukromí na veřejnosti (bez obálky se těžko odhaduje, co čtete) a jejich nákup je jednoduchý a rychlý zároveň. Při čtení odborných nebo studijních materiálů bez pochyby uvítáte možnost v textu snadno vyhledávat, zvýrazňovat, poznamenávat. Jestliže patříte mezi noční tvory, ke čtení e-knih nepotřebujete žádný zdroj světla, protože vaše zařízení vydává světla dostatek. Většina čtecích zařízení (nejen čtečky, ale i tablety) umožňuje připojení k internetu, čímž si paletu funkcí rozšíříte.

A teď si říkáte, kde je zakopaný McLuhan?

Inu, potíž vězí v tom, že jsme stovky, ba dokonce tisíce let byli zvyklí číst fyzickou knihu, ale 21. století si nás programuje k obrazu svému. A to s sebou nese určité změny čtenářských zvyklostí.

Tím se vracíme k již nakousnutému tématu – fyzická přítomnost knih. Pro jednu skupinu čtenářů je zcela nepředstavitelné číst e-knihu, ale vlastně ji v ruce nedržet, nemít s ní kontakt. Proslulý psycholog Philip Zimbardo se k tomu vyjádřil ve smyslu, že tištěnou knihu si držíme blízko srdci (doslova i metaforicky). Narážel tím na otázku, zda je možné si vytvořit stejné emocionální pouto k příběhu a jeho hrdinům i přes displej? Obrazovka zařízení nám brání proniknout přímo do děje, byť se dotykové displeje snaží, co jim pixely stačí. Jak určíme, kde končí a začíná e-kniha? Jak si ji představit?

Omílané haptické vnímání hraje vskutku zásadní roli. Není náhodou, že se čtečky i tablety pokoušejí simulovat obracení stránek tak, jako byste otáčeli list papíru. A proto také čtečky elektronických knih předstírají vzhled tištěné knihy, třeba co nejbližším vzezřením „inkoustu“. Jestliže vám vadí, že nevidíte, kolik stránek ještě zbývá do konce, e-knihy rovnou vypuďte ze své mysli.

A jaký vliv má délka textů? Respondenti výzkumu vypověděli, že dlouhé texty patří „na papír“, zatímco u těch rozsahem kratších nehraje médium významnou roli. Nejen, že četba z displeje unavuje oči, ale také je složitější udržet koncentraci, takže efektivita čtení trpí. Baronová rozděluje četbu na dva typy: intenzivní (dlouhé či složité texty vyžadující soustředění) a povrchní (rychlé vyhledání informace, oddechové čtení, krátké části, nevyžadující nadměrné soustředění).

Tato predispozice e-knih způsobila rozmach krátkých, serializovaných literárních forem. Amazon má své Kindle Serials, příběhy rozporcované do epizod, podobný princip využívají NOOKSnaps od Barnes & Noble, TED Books, knihy na jedno posezení o různých tématech, navazují na TED Talks.

Baronová používá pro tento typ čtení termín „snack reading“. Neboť je moderní doba uspěchaná, času nemáme nazbyt a zohledňujeme to i při čtení. Zda je zkracování literárních děl správným krokem, nechám na vašem posouzení.

Třetím a závěrečným úhlem pohledu je sociální aspekt čtení, jenž zhmotňuje představu o mediální konvergenci jako procesu sbližování dvou rozdílných druhů médií, o migraci konzumentů z jednoho ke druhému. Již v antice spolu čtenáři diskutovali o přečtených dílech, doporučovali a půjčovali si je navzájem. Společenský dopad čtení přetrval až dodnes, ale nabyl moderního rázu. Zamyslete se, kolikrát jste se s někým za poslední rok sešli kvůli debatě nad knihou?

Většina se totiž přesunula do online prostoru, na stránky typu Goodreads nebo Databazeknih. Tam hodnotíme, komentujeme, doporučujeme, sdružujeme se do čtenářských skupin, diskutujeme o knihách. A dokonce si tvoříme virtuální poličky s knihami! Kupříkladu Kindle má přímo ve výchozím nastavení implementovanou platformu Goodreads, vše na dosah prstu a bez nutnosti odejít z digitálního prostoru do reality. Socializovat se přece můžete i online.

Ačkoliv čtete tištěné knihy, diskutovat o nich běžíte na sociální síť pro čtenáře. Ačkoliv držíte v ruce fyzický objekt, vystavíte si ho na imaginární „shelf“ na Goodreads. Je na tom něco špatně? 

Není, je to přirozený vývoj. Elektronické knihy nevymažou ty tištěné z povrchu zemského, ale zcela jistě promění způsob, jakým čteme a jak na knihy nahlížíme.

___________________________________________________________

Zdroje:

BARON, Naomi S. Words onscreen: the fate of reading in a digital world. New York, United States of America: Oxford University Press, 2015. ISBN 9780199315765.

Gerlach, Jin and Buxmann, Peter, "INVESTIGATING THE ACCEPTANCE OF ELECTRONIC BOOKS – THE IMPACT OF HAPTIC DISSONANCE ON INNOVATION ADOPTION" (2011). ECIS 2011 Proceedings. Paper 141. http://aisel.aisnet.org/ecis2011/141

GIBSON., James Jerome. The ecological approach to visual perception. [Nachdr.]. New York: Psychology Press, 1986. Resources for ecological psychology series. ISBN 08-985-9959-8.

JENKINS, Henry. Convergence culture: where old and new media collide. New York: New York University Press, c2006. ISBN 978-0-8147-4295-2.