Každý může být emoji Shakespeare: emoční dimenze v textové komunikaci

Webová stránka Oxford Dictionaries každoročně vyhlašuje slovo roku. V minulých letech se vítězi staly výrazy jako selfie nebo sudoku (dovolme si nyní nostalgicky zavzpomínat na rok 2005, kdy tato křížovka pro lidi, kteří nemají rádi slova, ovládala svět). 16. listopadu 2015 byl jako Word of the Year vyhlášen piktograf Unicode: U+1F602, který možná znáte jako Face with Tears of Joy (vysmátý brečící obličej), ale určitě znáte jeho emoji podobu: 😂

Ta zjevná ironie, že slovem roku se stal obrázek, mě zaujala, a proto jsem se v pozdních nočních hodinách spontánně rozhodla zeptat svých přátel na Facebooku, jak to mají s emoji oni. Z 64 odpovídajících pouze jeden člověk uvedl, že nikoli, zbylých 98,4 % je používá, a to prakticky na všech online komunikačních platformách – respondenti uváděli Facebook Messenger, Whats App, Skype chat, ale i Instagram nebo SMS zprávy. Jeden odpovídající se dokonce přiznal: „Používám emoji i na papírová blahopřání… je to zlý :D“. Při pohledu na odpovědi mi došlo, že respondenti nejčastěji používají ty emoji, kterými aplikace automaticky nahrazují klasické textové emotikony, jako :) ;) :D apod. Zdá se, že moji přátelé jsou stará škola.

👮💪👉👿💫                     👫💏👉💬🙈🙉🙊👉💔🙇

Ach, emotikony, kde jsou ty časy. Ty časy začaly v roce 1982 a vše má na svědomí Scott Fahlman, který tyto grafické symboly složené z interpunkčních znamének stvořil.[1] Fahlman uvedl, že na myšlenku přišel ve chvíli, kdy si všiml, že lidé v jeho zprávách nerozpoznávali ironii a sarkasmus.[2] Posuňme se z dob rané elektronické komunikace do roku 1999 a máme tu emoji, neboli „e“ (japonský výraz pro obrázek) „moji“ (japonský výraz pro znak)[3] – standardizované obrázky zabudované do textové komunikace. Za několik málo let (a především po uvedení iPhone v roce 2007) se z Japonska rozšířily do celého světa.

Emoji jsou tak rozšířené, že v rámci oslovování mladší generace potenciálních voličů vyzvala Hillary Clinton své sledující na Twitteru, aby ve 3 emoji vyjádřili, jaký mají pocit ze své studentské půjčky. Nutno dodat, že se pravděpodobně setkala s reakcemi typu pistolka hlava lebka nebo hovínko hovínko hovínko

Na reakce formou emoji se však neptají jen prezidentští kandidáti, nedávno jsem si všimla, že i Facebook spustil jakési hlasování formou emoji. Je libo lajk, či srdíčko? 

Ovšem zpět k mému minivýzkumu. Na otázku „Zkuste popsat slovy, který emoji používáte nejčastěji?“ jsem ovšem dostala i odpovědi jako: „Vysmátý smajlík, pusinka, srdíčko, hovno“ „opice s tlapkama přes oči, černý Santa, jednorožec“, nicméně celkový výsledek odpovídá zjištěním Jarama Parkové, Vladimira Barashe, Claye Finka a Meeyoung Chaové. Ti v práci Emoticon style: Interpreting Differences in Emoticons Across Cultures[4] dospěli (mimo jiné) k těmto výsledkům:

1. Emotikony uživatelé většinou používají v pozitivním kontextu – oproti tomu rozčilené zprávy zpravidla emotikony neobsahují.
2. Uživatelé neustále rozšiřují významy emotikonů.

Podle lingvisty Vyvyana Evanse jsou emoji v současné době nejrychleji se vyvíjející formou jazyka.[5] Že jde ve své podstatě o samostatný jazyk, může potvrzovat i série skečů britského komika Jamese Cordena Emoji News, kde účastníci hádají význam jednotlivých sekvencí emoji.

 Jenže co autor může chtít říct opicí s tlapkami přes oči, černým Santou, nebo jednorožcem? Naštěstí pro neznalé vycházejí speciální publikace:

Takže abychom si to shrnuli: v roce 2015 se slovem roku stalo cosi, co není slovo. Nějakými obrázky odpovídáte prezidentským kandidátům na otázku, ve výzkumech veřejného mínění na sociálních sítích klikáte na palce nahoru a srdíčka a v knihkupectví si můžete koupit anglicko-emoji slovník. Co bude dál? Dostala se společnost evolučně tak daleko, že začne opouštět slova a od Čapka a Shakespeara to vezme otočkou rovnou zpátky k piktogramům? Jak by současnému způsobu komunikace rozuměli jeskynní lidé? Jsou emoji hlavním odkazem pozdního novověku? A co na to Jan Tleskač?

Zuzana Bičíková

---

[1] Krohn, Franklin. “A Generational Approach to Using Emoticons as Nonverbal
Communication.” The Journal of Technical Writing and Communication, 34.4
(2004): 321-328.
[2] Curran, Kevin and Michelle Casey. “Expressing emotion in electronic mail.” Keybernetes
35.5 (2006): 616-631.
[3] Lebduska, Lisa. “Emoji, Emoji, What for Art Thou?” Harlot of the Arts 12 (2014). Available at: http://harlotofthearts.org/index.php/harlot/article/view/186/157[4] Park, Jaram, Clay Fink, Vladimir Barash, and Meeyoung Cha. “Emoticon Style: Interpreting Difference in Emoticons Across Cultures.” Seventh International AAAI Conference on Weblogs and Social Media, MIT Media Lab, Cambridge, MA, July 2013. Available at: http://www.aaai.org/ocs/index.php/ICWSM/ICWSM13/paper/view/6132[5] Wheaton, Oliver. “Emoji is the fastest growing ‘language’ in the UK.” Metro UK, 18
May 2015. Available at: http://metro.co.uk/2015/05/19/emoji-is-the-fastest-growing-language-in-the-uk-5204419/