Posmrtná virtuální identita

Většina lidí, pokud uvažuje o tom, co se stane po jejich smrti, přemýšlí, co bude s jejich majetkem, potomky či zvířecími miláčky. Někdo sepíše závět, někdo přerozdělení majetku nechá na zákonem stanoveném dědickém řízení. Uvažovali jste ale někdy o tom, co se stane s vaším „virtuálním majetkem“? Žijeme v době, kdy se naše identita nebuduje pouze v reálném životě, ale i ve světě online. E-mailová schránka je tou nejběžnější součástí internetového vlastnictví, velké množství lidí ale „vlastní“ i blog, účet na Facebooku, Twitteru či dalších sociálních sítích. Co se stane s těmito statky poté, co opustíme svět pozemský?

Poskytovatelé e-mailových schránek řeší posmrtnou situaci svých uživatelů různě. Politika Hotmailu, jehož poskytovatelem je společnost Microsoft, situací řeší následovně – vaše e-mailová schránka je automaticky deaktivována, pokud není aktivní po 270 dní. Vaši pozůstalí mají možnost získat k obsahu vašeho e-mailu přístup po doložení své identity a vašeho úmrtního listu. V případě Gmailu je třeba dokázat i to, že mezi pozůstalým a vámi došlo k e-mailové komunikaci, v případě nezletilé osoby je nutné přidat i rodný list. Google vaši schránku ovšem nesmaže po vypršení určené lhůty, o smazání účtu mohou rozhodnout pozůstalí. Situace se liší i v případě e-mailového účtu Yahoo, který přístup do schránky neposkytne nikomu s tím, že pokud by měl zemřelý zájem o to, svou soukromou korespondenci sdílet, poskytl by svým blízkým své přístupové údaje.

 

Facebook nelze v této souvislosti nezmínit. Všichni jeho uživatelé nejspíš zažili situaci, kdy zemřela nějaká mediálně známá osobnost. Zdi mnoha lidí i zdi fanouškovských stránek se zaplní soustrastnými zprávami. Lidé prostřednictvím svých vzkazů promlouvají přímo k zesnulým osobám a oslovují je, jako kdyby si prostřednictvím Facebooku mohli zemřelí jejich projevy soustrasti skutečně přečíst. Co se ale stane v případě, že zemře skutečný uživatel sociální sítě? Max Kelly, který má na starosti bezpečností opatření na Facebooku zveřejnil na svém blogu v roce 2009 článek, kde popisuje, jak tvůrci a správci sítě poprvé čelili problému, co s profilem po smrti jeho uživatele. „Je zřejmé, že Facebook byl vytvořen za účelem budování společenských vztahů mezi jeho uživateli. Jak se ale vypořádat s interakcí s někým, kdo již není mezi námi? Když nás někdo opustí, neopustí ovšem naše vzpomínky a naši společenskou síť. Tak vznikla myšlenka vytvoření takzvaných vzpomínkových profilů, kde mohou lidé sdílet své vzpomínky na zesnulé.“

Jak tedy postupovat v případě, že chcete uchovat něčí památku na nejrozšířenější sociální síti? Pozůstalý vyplní formulář, kde uvede jméno, kontakt, odkaz na profil zemřelého a svůj vztah k němu. K formuláři je nutné připojit úmrtní list nebo jiný doklad o smrti uživatele. Poté je již možné odeslat žádost o vytvoření vzpomínkové profilu. Tento profil se v mnohém shoduje s profilem stávajícím, k jistým změnám ale samozřejmě dojde. Profil zesnulého se již nebude ostatním uživatelům objevovat v „people you may know“, tedy v návrzích osob, které by uživatel mohl na Facebooku znát. Stejně tak se již nebudou dále informace od zesnulého objevovat na zdech jeho či jejích přátel. Profilová stránka jako taková ovšem zůstane zachována, stejně jako možnost na ní dále publikovat příspěvky či sdílet obsahy. Přátelé zesnulé osoby tak mají dále možnost se zemřelým na Facebooku komunikovat. V případě, že si příbuzní nepřejí profil na síti zachovat, mohou správce požádat o jeho trvalé odstranění. Získat přístupové informace ovšem není možné.

Na dalších sociálních sítích je situace vzhledem k jejich povaze jednodušší. Jak na Twitteru, tak na LinkedInu poskytují provozovatelé pozůstalým možnost, profily zesnulých uživatelů zrušit.

Až dosud byla řeč o tom, jaké jsou možnosti zacházení s e-mailovými schránkami či profily uživatelů po jejich smrti ze strany jejich pozůstalých. Samotní zemřelí ale dnes již také nemusí být mimo hru, jakkoli absurdně to může znít. První možnost mají uživatelé přímo na Facebooku díky aplikaci If I Die. Ta umožňuje nastavit zveřejnění vzkazů, fotografií či videí, až po uživatelově úmrtí na jeho či jejím památkovém profilu.

Fakt, že sociální sítě mohou sloužit k opravdu nejrůznějším účelům, potvrzuje vznik DeadSocial. Tato platforma s původem v Londýně umožňuje jejím uživatelům, podobně jako aplikace If I Die, vytvořit si identitu, která bude komunikovat s ostatními i po smrti. DeadSocial ovšem přináší daleko více možností, především funguje nejen na Facebooku, ale i na Twitteru, Google+ a samozřejmě na samotné sociální síti DeadSocial. Slouží nejen k předání vzkazů na rozloučenou, ale umožňuje vytvoření širokého spektra virtuálního dědictví.

Podle statistik 3,24 % Facebookových profilů patří zesnulým uživatelům. Toto číslo se bude logicky v následujících letech postupně zvyšovat. Na závěr nechci moralizovat o smyslu a fungování sociálních sítí. Přesto je zajímavé se zamyslet nad tím, co se s obsahy, které sdílíme na síti stane, až je nebudeme moci spravovat sami. Vznik platforem jako If I Die či DeadSocial vlastně znovu rozkládá termín produsage – my vytvoříme obsah, ale v době jeho publikace, už sami nemůžeme jeho život na síti ovlivnit.

Zdroje:

RAMADGE, A. What happens to your email when you die?. News.com.au [online]. 4. 11. 2009 [cit. 2012–04–04]. Dostupný z WWW: <http://www.news.com.au/technology/what-happens-to-your-email-when-you-die/story-e6frfro0-1225794263778>.

FLETCHER, D. What Happens to Your Facebook After You Die?. Time Business [online]. 28. 10. 2009 [cit. 2012–04–04]. Dostupný z WWW: <http://www.time.com/time/business/article/0,8599,1932803,00.html>.

BUCK, C. What Happens to Your Facebook After You Die?. The Sydney Morning Herald [online]. 20. 12. 2011 [cit. 2012–04–04]. Dostupný z WWW: <http://www.smh.com.au/digital-life/digital-life-news/what-happens-to-your-facebook-when-you-die-20111220-1p3b3.html>.

JANSEN, M. DeadSocial: Putting a New Spin on Social Networking. Tech Cocktail [online]. 10. 3. 2012 [cit. 2012–04–04]. Dostupný z WWW: <http://techcocktail.com/deadsocial-2012-03#.T3wXt7_Dk2>.