Saturday, April 7, 2012

Kyberfeminismus a žena-stroj

Plánujete delší cestování a chcete srazit náklady na minimum? Pořiďte si zelenou kůži! Rostlinné chloroplasty implantované do kůže umožní vašemu tělu přijímat živiny při vystavení pleti slunečním paprskům. Zelená kůže vás ochrání před hladem v jakémkoli prostředí, kde je alespoň minimum světla. Za 1000 eur si ji můžete objednat z eshopu Cyborg. Najdete zde také skákací kyčle, lidské žábry, multifunkční končetiny, nezničitelné titanové kosti (doporučované jako náhrada přilby pro cyklisty a dělníky). Za vyšší obnos (2000 – 4000 eur) si na stránkách můžete opatřit navyšovač IQ, paměťový čip, rozpoznávač obličejů a mnoho dalších užitečných zlepšováků těla a mysli.


Zakladatelkou tohoto obchodu pro kyborgy je chorvatská umělkyně Andreja Kuluncic. Projekt je samozřejmě vtip - alespoň zatím. Autorka prý chce pomocí něho iniciovat diskusi o budoucnosti, kdy budou všechny tyto věci proveditelné. Vznáší tak otázky na etické aspekty technických „doplňků“ lidského těla a na možnou existenci kyborgů. Myšlenka kyborga (člověka – stroje) podle ní fascinovala lidstvo odjakživa. „Je to vize nesmrtelného a zdokonaleného života.“

Kyberfeminismus

Andreja Kuluncic je jednou z představitelek kyberfeminismu, moderního směru feminismu, který kritizuje současné uspořádání světa a prostřednictvím reflexí témat, která vystupují do popředí v kyberprostoru, vytváří svoji vizi společenských změn. Snahou kyberfeminismu je mimo jiné i to, aby se ženy aktivně zapojily do spoluvytváření informační a komunikační společnosti. Podle české teoretičky Denisy Kery jsou změny, které přinášejí informační technologie, „historickou šancí pro ženy stát v prvních liniích a nečekat, aby jim muži otevřeli dveře do těchto nových oblastí. Kyberfeministky se nezabývají minulostí, ale jen budoucností, v které vidí možnost pro ženy dosáhnout svých cílů a postavení, a tím i smazat historické křivdy.“


Pro kyberfeminismus se tedy klíčovým bodem stávají moderní technologie a z toho logicky vyplývající boj proti klasické dichotomii příroda/technika či přirozené/umělé, přičemž v době silně patriarchální dominance je ženě ve většině případů přisuzována příroda a mužům technika a technologický pokrok. V jistém smyslu je toto hnutí pravým opakem ekofeminismu a hnutí, která věří v esenciální ženskost, potlačovanou během dějin, k níž je třeba se vrátit a dosáhnout původní nevinnosti až božskosti. „Cílem není univerzální solidarita a pochopení mezi ženami, ale vytváření společnosti, která bude tolerantní k různosti a pluralitě ve světě, ve kterém nic není dané, ale všechno možné, ať už je to přeměna na kyborga nebo jen změna pohlaví,“ píše Kera.


Termín kyberfeminismus se poprvé objevuje počátkem 90. let v práci britské feministky a teoretičky kyberkultury Sadie Plant a v manifestech australské skupiny umělkyň VNS Matrix. Plant kyberfeminismus popisuje jako „povstání proti majetkové a materiální složce patriarchálního světa, rozptýlený, nespojitý vývoj tvořený spojením mezi jednotlivými ženami, ženami a počítači, počítači a komunikačními spoji, těmito spoji a sítěmi spojení.“ Pojem postupně přebírá řada umělkyň a teoretiček, které se v roce 1997 sdružují do první kyberfeministické aliance Old Boys Network. Tato skupina vydává manifest nazvaný 100 antitezí s podtitulem Kyberfeminismus není... Pro vznik kyberfeministického hnutí bylo zásadní vydání několika dalších manifestů. Jednou z nejvýznamnějších teoretiček a autorek těchto manifestů je Donna Haraway, autorka Manifestu kyborga (The Cyborg Manifesto) z roku 1985.


V hnutí kyberfeminismu nejde o teoretické paradigma v tradičním smyslu. Jedná se spíše o síť aktivit v umění, kultuře, teorii, politice, komunikaci a technologii. Kyberfeminismus úspěšně dobývá všechny oblasti kyberprostoru – od počítačových her po pornografii. Mezi kyberfeministkami nalezneme ženy teoretičky, ženy umělkyně, ženy programátorky, IT specialistky a webmasterky. Ty všechny spojuje metafora kyborga.


Žena-kyborg

Kyborg, člověk–stroj, je zhmotnělou vizí představy kyberfeminismu o spojení člověka a moderní technologie. Zahrnuje vše, co je pro kyberfeminismus důležité: spojení s přírodou, technikou, kulturou. Kyborg znamená novou identitu a vytváří nový vztah společnosti k genderu.
Bioložka, historička vědy a socialistická feministka Donna Haraway ve svém manifestu popisuje kyborga jako tvora, který se vymyká všem „přirozeným“ kategoriím a symbolizuje tak nedostatečnost těchto kategorií. Kyborg narušuje svojí biotechnologickou identitou pohlavní dualismus i ostatní „dané“ kategorie. Podle Haraway jsme na konci 20. století „všichni chimérami, teoretizovanými a zkonstruovanými křiženci stroje a organismu, stručně řečeno jsme kyborgy. Kyborg je naše ontologie.“ Staré struktury jsou překonané. Kyborg existuje v post genderovém světě. Kyborgové a další zázraky biotechnologie, které nemají „božský“ původ ani nejsou žádným obrazem boha nebo muže, jsou proto blízké ženám a symbolem jejich emancipace.


Představa kyborga je námětem řady kyberfeministických umělkyň. Spojení tradičních ženských činností s novými technologiemi inspirovalo například Patricii Piccinini při tvorbě soch geneticky modifikovaných monster, která se v budoucnosti budou starat o děti nebo dělat domácí mazlíčky.



Natasha Vita , kterou New York Times označil za první filosofku transhumanismu, zas chápe vlastní tělo jako materiál vhodný k biotechnologickým experimentům s různými látkami a protézami a názorně ukazuje, jak vypadá radikální biodesign.

Ačkoli nám idea kyborgů může připadat jako hodně odvázané sci-fi, musíme si uvědomit, že současné realitě není až tak vzdálená. Za posun směrem k přeměně na kyborga můžeme považovat každé obohacení těla o jakoukoli mechanickou nebo elektronickou součástku(kardiostimulátor, protézu, různé šroubky a titanové tyčky, silikonové implantáty). Už dnes proto můžeme velkou část lidstva považovat za polokyborgy. Protože lidská schránka je křehká a medicína se neustále vyvíjí, lze předpokládat postupné nahrazování dalších a dalších částí lidského těla technickými „zlepšováky“. Je tedy možné, že jednoho dne se všichni staneme kyborgy, kteří „jsou schopni žít na pomezí a kteří ukazují cestu ven z labyrintu dualismů, v jejichž mřížkách jsme se naučili myslet a hodnotit sebe i okolní svět,“ jak předpovídá Donna Haraway.


Zdroje

Kera D.: Kyberfeminismus: mezi uměním a aktivismem, 2002, [cit. 25.7.2006].Dostupné z: http://uisk.jinonice.cuni.cz/kera/sylabus2002/03tema5.htm

Miss M., Plant S., Dement L.: An interview with Sadie Plant and Linda Dement,1996,[cit.26.7.2006].Dostupné z: http://www.t0.or.at/dolores/interviews/intervwtoc.htm

Haraway D.: A Cyborg Manifesto: Science, Technology, and Socialist-Feminism in the Late Twentieth Century, 1991, [26.7.2006]. Dostupné z: http://www.stanford.edu/dept/HPS/Haraway/CyborgManifesto.html

http://www.obn.org/reading_room/fs_read.html

http://www.cyborg.com.hr/about.php

No comments:

Post a Comment