Sice zemřel, ale tak úplně mrtvý není. To platilo v osmdesátých letech o Bobbym Ewingovi, milované postavě televizního seriálu Dallas, který zemřel při autonehodě, ale po obrovském tlaku fanoušků na tvůrce seriálu se do děje vrátil. Na přelomu let 2011 a 2012, kdy dopisy nespokojených diváků nahradily sociální sítě a názorová fóra, se obdobná praxe dotkla i jiného seriálového Bobbyho.
Bobbyho Ewinga z nekonečného příběhu o americkém snu milovaly miliony lidí. Ien Ang jim ve své knize Watching Dallas říkala poněkud neutrálně „letter-writers“, tedy pisatelé dopisů, mnohem obecněji se do podvědomí ovšem dostal výraz „fan“, tedy fanoušek, oddaný aktivní konzument média. (Myšlenkou aktivní participace příjemců médií na jejich obsahu se zabýval například Henry Jenkins v knize Television Fans and Participatory Culture.)
Dallas byl fenoménem osmdesátých let, pomocí nějž se mnoho lidí, zejména žen, emocionálně sebeprojektovalo, jak koneckonců naznačuje i Ang ve své studii. Vznikla silná, ovšem neorganizovaná a vzájemně nepropojená komunita fanoušků (podle Oxfordského slovníku je výraz „fan“ odvozen od pojmu „fanatic“ a je definován “přehnaným nadšením a často také intenzivním nekritickým oddáním se věci”). Intenzivní oddání fanoušci Dallasu prokázali zejména při úmrtí Bobbyho Ewinga v polovině roku 1985, kdy většinou nezávisle na sobě psali produkci dopisy, v nichž kritizovali její rozhodnutí postavu z děje odstranit. Tlak diváků byl tak silný, že jeden z tvůrců seriálu Larry Hagman přesvědčil Patricka Duffyho (představitele Bobbyho), aby se po roce do děje vrátil. Scéna, kdy se Pamela Ewing budí, nachází svého „mrtvého“ manžela ve sprše a zjišťuje, že celý rok příběhu byl jen její noční můrou, patří mezi nejslavnější v historii televizní produkce.
Ve věku Internetu a mediální konvergence (sbližování dosud odlišných typů médií způsobené technologickým vývojem) fanoušci už dávno nemusejí čekat celé roky, než se jejich názory odrazí v ději oblíbeného seriálu. A ony se odrazí, protože na zájmu diváků – tedy na sledovanosti – celý koncept televizní zábavy, jakožto byznysu a zdroje zisku, stojí a běží.
Nejnovější příklad participace příjemců mediálního sdělení na jeho obsahu můžeme pozorovat ve fantaskním seriálu Supernatural, který vysílá pátá nejsledovanější celostátní televizní stanice v USA – CW. Scenáristé pod taktovkou Sery Gamble se totiž v sedmé sezóně rozhodli zabít hned dvě titulní postavy – anděle Castiela (Misha Collins) a Bobbyho Singera (Jim Beaver). Zejména u Beaverova Bobbyho to fanoušci vzali těžce, jelikož postava byla v seriálu – silně založeném na rodinných vazbách – přítomna celých sedm let.
Zabít oblíbenou postavu se nevyplácí
„Tím, že zdůrazníme potěšení, které lidé ze sledování Dallasu měli, přiznáme, že diváci obecně mohou mít naplňující hedonistický vztah k seriálu,“ píše Ang ve své studii. „Podle Adorna a Horkheimera, například, je ovšem potěšení v masové kultuře falešným zážitkem. Je totiž součástí triku, který má masy manipulovat efektivněji k tomu, aby pokojně směřovaly k věčnému statutu quo.“ V případě Supernaturalu je statutem quo situace, kdy mají hlavní hrdinové (bratři Sam a Dean Winchesterové, kteří bojují s nadpřirozenem) oporu ve svém strýci Bobbym a kdy jim pomocnou ruku vždy rád poskytne přítel Castiel. Sedmou sérií tento status quo narušili sami tvůrci a ukázalo se, že se jim toto rozhodnutí nevyplatilo. Fanoušci se, zejména prostřednictvím sociální sítě Facebook, proti těmto dějovým změnám totiž doslova vzbouřili.
Profil seriálu na Facebooku má téměř devět milionů příznivců a tvůrci ho využívají při komunikaci se svými fanoušky poměrně hojně. Kromě klasických příspěvků typu „Co si myslíte o minulé epizodě?“ a poděkování za různá ocenění (naposledy získal Supernatural People’s Choice Award for Best Network TV Drama a People’s Choice Award for Best Network Sci-fi Drama – v obou případech šlo o internetové hlasování fanoušků) vyzývají tvůrci diváky k výraznější participaci, když se zajímají, jaká je jejich oblíbená postava nebo moment v ději, jakou frázi toho kterého hrdiny mají rádi a proč. V posledních měsících se také na profilu pravidelně objevuje fotografie z nadcházející epizody a fanoušci ji mají, pokud možno vtipně, „otitulkovat“.
Bring Bobby back!
Castiel zemřel hned v první epizodě sedmé série (září 2011), Bobbyho smrti pak tvůrci věnovali celý emotivní desátý díl (prosinec 2011), kdy muž leží v kómatu a, zatímco mu kulka v hlavě maže jednu vzpomínku za druhou, snaží se uniknout stvoření, které ho chce převést „na druhou stranu“.
Rozhořčení fanoušků po této epizodě vygradovalo na Facebooku až do té podoby, že na veškeré dřív populární otázky štábu odpovídaly tisíce lidí stručně: „Bring Bobby and Cas back!“ Jen devět dní po jejím odvysílání se pak na zdi seriálového profilu objevila jednoduchá otázka: „If you could choose between Castiel or Bobby coming back to Supernatural, which one would you pick and why?“ Většina fanoušků se ovšem nenechala odbýt a hlasovala pro oba. Několik dní nato tvůrci oficiálně oznámili, že se postavy do děje vrátí.
Anděl Castiel se znovu zjevil v sedmnácté epizodě (březen 2012) s názvem „The Born-Again Identity“ a Bobbyho čeká plnohodnotný návrat na konci dubna v devatenácté epizodě „Of Grave Importance“. Dilema zesnulé postavy vyřešili tvůrci příznačně nadpřirozeně – vrátí se jako duch. Oběma návratům dávají tisíce lidí v komentářích na Facebooku „like“, tedy jsou za ně rádi. Za víc než dvacet let, které uběhly od návratu Bobbyho Ewinga, se tak reakční čas mezi produkcí a fanoušky zkrátil z jednoho roku na dny.
Fanoušci jako doplněk, objekt i gro
Supernatural má mezi nespočtem amerických seriálů jedny z nejvěrnějších fanoušků – podle věrnostního indexu Nielsen Company, která v USA monitoruje sledovanost, je momentálně 14. na žebříčku seriálů s nejstabilnějším publikem (celkem 90,3 % jeho sledovanosti tvoří pravidelní diváci). Pro srovnání: na stupni vítězů je CSI: New York, NCIS a Mentalist. Naopak na spodních příčkách se umístily seriály, které český divák zná jako Simpsonovi nebo Dva a půl chlapa.
Fanouškovská základna Supernaturalu čítá kromě příznivců na sociálních sítích také stovky „fan fiction artists“, tedy amatérů, kteří kreslí, malují, skládají, píší nebo jinak tvoří se seriálovou tematikou. Jejich shromaždišti jsou zpravidla fóra a fanouškovské stránky, webová základna televize CW v tomto případě vlajkovou lodí rozhodně není. Seriál je také transmediálním fenoménem – vyšlo k němu několik doplňujících knih nebo animovaný seriál s alternativními epizodami.
Rychlé a kompaktní propojení fanoušků a seriálu prostřednictvím Internetu je důležité pro obě strany – scenáristé dokonce sepsali několik epizod, kde se bratři Winchesterové se svými fanoušky setkávají – a funguje velmi dobře. S největší pravděpodobností proto můžeme očekávat i osmou sérii.
-------------------------------------------------------------
Literatura:
ANG, Ien. Watching Dallas. Soap Opera and the Melodramatic Imagination. Vyd. 1. Amsterdam : Methuen & Co. Ltd, 1985.148 str. ISBN 0-415-04598-3
JENKINS, Henry. Textual Poachers: Television Fans and Participatory Culture. USA : Taylor & Francis Ltd, 1992. 256 str. ISNB 0-415-90572-9.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment