Fanzin dnes a kdysi

Slovo fanoušek pochází z latinského slova „fantaticus“ a znamená „uctívač“. Zpravodajské relace neustále informují o sportovních fanoušcích, kteří se perou mezi sebou, ničí stadiony a přilehlá okolí. Tím se obraz fanoušků velice stigmatizuje, protože sportovní nadšenci jsou jen jedním projevem obecného projevu fenoménu aktivních příjemců nějakého obsahu, tedy fanoušků. Fanouškové jsou bráni jako aktivní komunita lidí. (I fotbalový chuligán je aktivní fanoušek, protože pouze nesedí u televizní obrazovky, ale jde na místo a aktivně se účastní dění.) O fenoménu fanouškovství píše Henry Jenkins a aktivní pojetí příjemců na základě textů Stuarta Halla podrobně rozpracovává i John Fiske. Zejména pak Jenkins rozpracovává myšlenku aktivní participace čtenářů na přijetí literárního díla do konkrétních podob.

Pokud vezmeme čtenáře literárního žánru fantastiky (zastřešující název pro žánr fantasy, sci-fi a horor) obecně, můžeme u nich vysledovat konkrétní projevy jejich fanouškovství, tak, jak je popisuje i Jenkins v knize Textual pochachers: Television Fans and Participatory Culture. Čtenáři fanouškové se scházejí na tematických setkáních a pro komunikaci v rámci žánrové komunity používají svá vlastní periodika, takzvané fanziny. Slovo fanzin vzniklo složením slov „fan“ (fanoušek) a „zin“ (od slova magazine – časopis). Volně přeloženo, fanouškovský časopis, ale český ekvivalent slova se nepoužívá.

Před rokem 1989 existovalo v Česku velké množství fanouškovských komunit vznikajících okolo kulturních domů, knihoven či vznikaly samostatné sci-fi kluby. Pro komunikaci s ostatními fanoušky, začalo mnoho aktivních fanoušků vydávat své vlastní periodikum. Jako příklad lze uvést i Kroniky Questaharu, Imladris či Interkom. Poslední jmenovaný dodnes vychází prakticky v nezměněné podobě.

Podoba fanzinu byla velice často stejná. Náklad obsahoval velmi malý počet výtisků a distribuoval se mezi fanoušky za cenu poštovného. Jednou z podmínek fanzinu, tak jak ji definoval Jenkins, je bezplatnost periodika.

Fanziny vycházely velice nepravidelně a jen několik z nich se snažilo držet jakousi kontinuitu publikování čísel. Fanzin byl a dodnes je nosným médiem fanoušků. V těchto periodikách lze najít různé žánry: recenze, referáty, rozhovory, reportáže, povídky i ilustrace. Postupně však začala fanziny upadat.

Do roku 1996 můžeme nalézt velmi bohaté databáze tištěných fanzinů, které se vydávaly po celé naší zemi. Platilo pomalu, že co klub, knihovna či spolek přátel věnujících se fantastice vydal alespoň jeden výtisk fanzinu. Od tohoto roku ticho po pěšině.

Co se stalo? Zmizely fanziny?

Obecně se tvrdí, že za úpadek tištěného fanzinu může Internet. Tato formulace je svým způsobem správná. Internetová síť umožnila tvůrcům publikovat obsah mnohem snadněji a širšímu okruhu čtenářů, než by se kdy nějakému tištěnému fanzinu mohlo podařit. Druhý argument je nasnadě. Webové rozhraní fanzinu bylo zdarma. Třetí z fenoménů vstupu nových médií do fanouškovské komunity je rychlost.

Na druhou stranu lze však uvést, že se fanouškovská publicistika nerozpadla na síť samostatných webů a soukromých blogů, které by sledoval jen omezený počet čtenářů. Postupem času vzniklo několik internetových fanzinů, které však už pro svou podobu potřebovali přejmenovat, a tak vznikl název webzin. Pokud se podíváme na organizační strukturu, tak na každém webzinu můžeme nalézt jednoho šéfredaktora a několik autorů píšících články. Jde tedy o regulované publikování,

tedy nejedná se o žádný blog, ale fanouškové tak na webzinech vytváří neprofesionální redakce. Mezi nejznámější české webziny patří Sarden, Fantasyplanet, Fantázia a v poslední době také Fanzine.cz.

Můžeme se tedy začít ptát, zda kvůli internetu zanikly klasické tištěné fanziny. Z mého hlediska nikoliv a mám pro to několik důkazů.

Pokud se podíváme na samotnou existenci pouhých čtyř „hlavních“ webzinů, tak můžeme usoudit, že fanouškové čtenáři i autoři tíhnou k jisté kontinuitě zastřešující platformy pro psaní a publikování svých textů.

Zadruhé jsem provedl kvantitativní výzkum a porovnával obsahy tří periodik. Jako reprezentativní vzorek jsem vzal tištěný starý fanzin Kroniky Questaharu, za webzin byl zvolen Fantasyplanet.cz (každý sedmý publikovaný článek) a časopis Pevnost, který se také zabývá fantastickou, ale je již profesionální a řídí se klasickými tlaky trhu.

Z obsahů bylo zkoumáno zejména procentuální zastoupení jednotlivých novinářských žánrů. Hypotéza výzkumu byla nastavena tak, že na webzinu se bude nejčastěji objevovat žánr recenze (někdy mají autoři i čtenáři tendenci označovat webziny jako „recenzní weby“). Naopak nejvyrovnanější obsah mělo mít profesionální periodikum, aby zasáhlo nejširší oblast čtenářů. Výsledek však b

yl překvapivý. Protože ve všech třech médiích se nacházelo podobné procento všech novinářských žánrů. Toto zjištění mě přivedlo na myšlenku, že staré fanziny zavedly jakousi tradici, jak má vypadat fanouškovský obsah a z čeho se má skládat. Vznikla tak jistá matrice, kterou v dnešní době všechna fanouškovská i profesionální média opakují.

Pokud se vrátíme k původní myšlence rozdílu mezi fanzinem a webzinem, tak na základě výzkumu lze soudit, že rozdíl panuje pouze v jednom aspektu. Do popředí se dostal fenomén rychlosti.

V současné době panuje trend, kdy se každý z webů snaží publikovat recenzi, reportáž či rozhovor v co nejkratším možném čase, ideálně ještě dříve, než kniha dorazí na knižní pulty. Tento trend můžeme vystopovat v redaktorských podmínkách redakcí. Vezmeme-li za příklad redakční příručku webzinu Fantasyplanet, tak kniha na recenzi nesmí být vydaná déle než měsíc a po obdržení knihy domů má redaktor na přečtení měsíční lhůtu, dokdy musí být text publikován. Čtenáři si dokonce už stěžují, že o některých knihách se píše se zpožděním. Jak lze vysledoval z diskusí pod články.

Staré tištěné fanziny se naopak snažily o archivaci informacích o daných knihách. Fanzin sloužil jako databanka údajů. Zejména recenze nemusely být otištěny měsíc po vydání knihy, ale autor se klidně neštítil uvést, že výtisk už lze sehnat jen v antikvariátech, a to ještě těžko. Pokud budeme parafrázovat Tomáše Němce a jednu z jeho recenzí ve fanzinu Kroniky Questaharu.

Nyní si tedy můžeme konečně odpovědět na otázku, zda zanikly či nezanikly fanziny. Nezanikly. Pouze se proměnily. Nejenom novou, digitální formou, ale i funkcí. Walter Benjamin kdysi napsal, že mechanická reprodukce zničila auru díla. Pokud to upravíme, tak digitalizace zničila auru fanzinu coby artefaktu a posunula ji blíž mase a rychlosti, kterou masa vyžaduje.

McLuhan píše, že se média vyvíjejí a nová forma vždy obsahuje tu předchozí. Webziny tedy přesně naplňují tuto tezi. Po obsahové stránce nabízejí přesně to, co staré fanziny, ale rychleji a s účelem nejen referovat, ale také referovat co nejdříve. I za cenu kvality obsahu. Pokud si pomůžeme jednou upravenou citací, tak „Fanzin není mrtvý.“ Pouze se postupně vyvíjí do nové podoby.