Nový trend: slevové portály a nákupní kluby na internetu

Dnes už na internetu můžeme koupit opravdu cokoliv. Stačí jen aktivně sledovat portály, kluby, a co je důležité, často být rychlejší než ostatní (platí hlavně u nákupních klubů). To znamená přivstat si, protože nové nabídky se na nákupních klubech objevují mezi šestou a sedmou hodinou ranní a pokud se jedná o luxusní zboží, je velmi rychle vyprodáno. U slevových portálů nemusíte být ranní ptáče, většinou disponují dostatkem poukazů a můžete si tedy klidně přispat. Kdy se portály a kluby tohoto typu začaly objevovat? Jak fungují? A jak je tomu u nás? 

Slevové portály 

První zemí, kde se slevové portály objevily, byla Francie, kde v roce 2001 začal být provozován nákupní klub vente-privee.com. V prvních třech letech mu rostly tržby v průměru  o 500%. V roce 2011 koupil eBay nákupní klub "brands4friends" za 150 milionů eur. Následoval jej Amazon s koupí "BuyVIP" za zhruba 70 milionů eur. Za nejrychleji rostoucí firmu je považován Groupon. Tohoto označení se mu dostalo od časopisu Forbes. Do boje s konkurencí se pustila i sociální síť Facebook, která spustila službu „Deals“ v únoru 2011. Zaměřila se na uživatele smarphoneů, které lákala na výhodné nabídky do svých obchodů. „Deals“ ale neměla dlouhého trvání, skončila zhruba čtyři měsíce po svém spuštění. Do „bitvy“ se pustil i Google, který chtěl původně odkoupit Groupon – ten ale nabídku odmítl. Googl tedy začal pracovat na vlastním slevovém portálu nazvaným „Google Offers“. Časem se má rozšířit z USA do více zemí, tedy i do České republiky. 

Princip slevových portálů je jednoduchý: obchodník nabídne provozovateli portálu službu či zboží za nízkou cenu. Portál nabídku zveřejní, a jakmile si zboží/službu zakoupí požadovaný počet lidí, nabídka se aktivuje a hurá, můžeme nakupovat. Zaplatíme a na e-mail obdržíme kupon s jedinečným kódem, bez kterého bychom slevu nemohli uplatnit. Užít si díky nakoupeným kuponům můžeme třeba luxusní večeři pro dva za pár korun, havajskou masáž za 300 Kč, šperky Swarovski za směšnou cenu nebo třeba pobyt v luxusním hotelu ve Španělsku s 59 procentní slevou. Můžeme filtrovat, o jaké zboží máme zájem, v jaké oblasti, cenové relaci. U slevových portálů můžeme mluvit o skvělém marketingovém tahu. Vezměme si například 65 procentní slevu na večeři. Restaurace tak naláká spoustu  „hladovců“ a doufá, že z tohoto množství se tam někomu opravdu zalíbí a přijde zase. Jinými slovy: „Dnes to máte skoro zadarmo, jestli se vám u nás líbí, přijďte zase, ale už si pěkně zaplaťte."

            Dnes u nás funguje více než 160 slevových portálů, přičemž mezi nejznámější patří jednoznačně slevomat.cz. Dalšími jsou například bezvasleva.cz, cenožrout.cz nebo nakupyzababku.cz. Slevových webů je u nás už dnes spousta a vypadá to, že další ještě budou vznikat. Sledovat všechny zvlášť? To by bylo opravdu šíleně náročné. Došlo proto k vytvoření webů, které shromažďující všechny aktuální slevy. Mezi takové patří třeba zlateslevy.cz, skrz.cz nebo huraslevy.cz. 

Nákupní kluby 

          Stejně jako slevové portály se u nás rozmohly nákupní kluby. Pokud chceme koupit opravdu to, co se nám líbí a ještě k tomu ve správné velikosti, je třeba ostražitosti, rychlosti a „výhodou“ je často i nespavost. Jen tak si můžeme skutečně vybrat z široké nabídky a ne se jen probírat „zbytky“ v naději, že to, na co jsme měli zálusk, ještě nebude vyprodané. Rozdíl mezi slevovými portály a nákupními kluby spočívá v tom, že nákupní klub je uzavřenou skupinou. Abychom se stali členy, je třeba zapsat se do pořadníku a čekat a čekat, až se na nás dostane řada (většinou to trvá jen několik dní) a do skupiny se dostaneme, nebo se nechat pozvat stávajícím členem (do nákupů se v tomto případě můžeme pustit téměř ihned). Mezi nejznámější nákupní kluby patří fashiondays.cz, bigbrands.cz, stilago.cz, ilovesale.cz. 

            Podle mého názoru se členové nákupních klubů dají považovat za aktivní publikum, které má svůj původ v médiích. Dalo by se mluvit o skupině fanoušků, kteří mají zájem o nákupy se slevou. O nákupních klubech můžeme tedy mluvit jako o fanouškovských webech. U aktivního publika se setkáváme s teorií „užití a uspokojení“, se kterou přišli v roce 1974 Blumer a Katz. Vychází z předpokladu, že příjemce užívá média k uspokojení svých potřeb. Aktuální potřeby ovlivňují nejen výběr konkrétních typů mediálních produktů, ale také způsob, jakým s nimi jedinci nakládají. V našem případě (nákupní kluby), bych se přiklonila rovněž k „ukájení falešných potřeb“, které pěstuje kulturní průmysl. Tradiční pojetí „falešných potřeb“ podle Adorna znamená nahrazování skutečných potřeb jako je například svoboda, potřebami falešnými. Falešné potřeby popírají a potlačují skutečné potřeby, aby pěstovaly spotřebitelské touhy. U nákupních klubů se dostáváme ještě hlouběji, naše falešná potřeba je zde navíc posílena obrovskými slevami. Lidé tak nakupují ještě více a věci, které často ani nepotřebují jen proto, že jsou tak levné.